Mohutný proud hnědošedé vody se valí betonovým korytem. Sem tam se v něm vynoří slupka od citronu, ubrousek z buničiny, igelitový pytlík nebo tampon. Celé okolí je cítit nasládlým, vtíravým pachem tlení, a to tak silně, že si člověk nasazuje respirátor, i když nemusí. Svačinu by si tu určitě nikdo nedal.
Hbitý proud stoky rychle mizí v první z mnoha hal, v takzvané česlovně. Ta je zde, v Ústřední čistírně odpadních vod na pražském Císařském ostrově, hlavní mechanickou zábranou, která z odpadní vody filtruje to nejhrubší znečištění – pevné předměty, jež lidé naházeli do dřezů, toalet či kanálů.
„Dá se tady pozorovat, jaká je právě sezona. Teď je zima, a tak dominují slupky od tropického ovoce,“ říká se znaleckým úsměvem Martin Srb, manažer útvaru technologie vod Pražských vodovodů a kanalizací, zatímco pár metrů pod ním obří kovové hřebeny pročesávají splašky a vylovené odpadky se na pásech dopravují do kontejnerů. V uzavřené hale je zápach už tak extrémní, že člověk nezvyklý na zdejší prostředí zde dýchat nezvládne a vybíhá ven.
Naštěstí zásadní etapy čištění vody pomocí chemikálií už probíhají v otevřeném prostoru. První fází je přidání takzvaného koagulantu, který z děrované trubice rovnoměrně vytéká přímo do proudu odpadní vody. Koagulanty, to jsou například síran železitý, který lze lehce poznat podle jeho typicky rezavé barvy, a síran hlinitý. Jejich úkolem je vysrážet z vody fosfor. Pokud by se v ní nechal, způsobil by v řekách eutrofizaci, což by znamenalo velký nárůst množství sinic, které jsou pro člověka i zvířata toxické. Jakmile proběhne chemická reakce, vysrážený fosfor se zakomponuje do kalu, který se pak jednoduše z vody vyjme.
Spotřeba síranů není nijak zanedbatelná, denně se jich tu použije průměrně 23 tun a přijdou na více než sto tisíc korun. Jejich spotřeba nicméně klesá. Od roku 2019 se snížila o 20 procent, protože čistírna tehdy zavedla velmi přesné řízení dávkování, takže množství síranu může snižovat jen na to nejnižší nutné. Celkově se však denní náklady na zdejší čištění odpadních vod šplhají ke třem milionům korun.
Z kalů se stávají vločky
Dalším chemickým pomocníkem při čištění vody jsou flokulanty, tedy polymery, které pomáhají zahuštění a odvodnění kalu. Kaly tak získají pevné skupenství připomínající bláto. Flokulantů se tu denně spotřebuje zhruba tuna. Je to bílý prášek, jenž se ve speciálním zařízení rozmíchá ve vodě a přidá se do kalu.
„I pouhým okem se dá pozorovat, jak díky flokulantům vznikají v kalu jakési vločky, které se usazují na dně. Na povrchu pak zůstává už čirá tekutina,“ říká Milan Lánský, vedoucí oddělení technologie odpadních vod, a ukazuje přitom na skleněnou nádobu se vzorkem kalové vody.
Třetím chemickým krokem je přidání organického substrátu, kterého se používá jen jeden kubík denně a přidává se pouze v určitá období, kdy je dusíkaté znečištění vysoké.
„Pomáhá to k odstranění dusíku, který se z vody uvolní do ovzduší. Přidaný substrát bakterie přemění na oxid uhličitý a vodu,“ vysvětluje Lánský, zatímco prochází nad betonovými koryty s valící se stále ještě hnědou vodou. Masa vody je až překvapivě ohromující, bublá a převaluje se v nekončících peřejích. „Sem kdybyste spadli, nemohli byste plavat, šli byste hned ke dnu. Voda je natolik plná vzduchu, že ztrácí nadnášecí schopnost,“ zmiňuje Lánský.
Soustava mnoha typů koryt, náhonů, přepadových nádrží a vstřikovacích zařízení této čistírny tvoří rozlehlý labyrint oplocený ve více než třicetihektarovém areálu. Čistírna odpadních vod na Císařském ostrově je největší komunální čistírnou v republice. Denně sem přitéká 260 tisíc kubíků vody, směřují sem splašky téměř z celé Prahy. Je to mix odpadu z domácností, kanalizací i menších průmyslových podniků metropole.
Chemie odhalí nelegální výpusti
Kromě čištění se zdejší odborníci zabývají i odhalováním nelegálních vypouštění odpadních vod do stoky, což se sleduje především u gastro podniků, například restaurací. Chemické sondy a analyzátory pomáhají odhalit nelegální výpusti tím, že vyhodnocují kvalitu odpadní vody v jednotlivých částech stokové sítě.
„Pokud se zjistí, že v některých částech je voda významně horší, jde se pak po jednotlivých kanalizačních větvích a dá se vypátrat, odkud nelegální splašky proudí. Odhalíme i firmy vzdálené deset či patnáct kilometrů od čistírny,“ poodkrývá Srb. Přesný princip, na němž odhalování pomocí chemických sond a analyzátorů funguje, nechtějí ale zdejší experti z taktických důvodů prozradit.
Zajímavostí je, že co se týče míry znečištění vod, nijak zásadně se v průběhu posledních dekád nemění. Co se ale liší, je obsah dusíku v městských splašcích. „Za posledních dvacet let stoupla produkce dusíku na obyvatele o desítky procent. Lámali jsme si hlavu, čím to může být, a došli jsme k jedinému možnému vysvětlení – lidé jedí stravu bohatší na bílkoviny, a v důsledku toho vylučují více dusíku,“ vysvětluje Lánský.
Tento trend se projevuje všude v republice, tudíž nemůže souviset například s konkrétním průmyslovým podnikem, ale jedná se o celospolečenskou změnu. Dobrá zpráva také je, že v posledních dvou dekádách poklesla produkce fosforu, což se stalo díky přechodu na bezfosfátové čisticí a prací prostředky.
Tuky a hygienické pomůcky jsou problém
Naopak nemilým trendem posledních let, který zde v čistírně sledují, je stále větší množství jednorázových hygienických pomůcek, jež lidé házejí do toalet. A tak se čistírna denně potýká s velkým množstvím vatových tyčinek do uší, dámských vložek a tamponů či buničinových ubrousků. „Lidé asi mají pocit, že se to ve vodě rozpustí, ale není tomu tak, dlouhodobě to v ní zůstává,“ říká Srb a ukazuje na filtrovací hřebeny plné těchto odpadků. „Tyhle věci patří přece do koše,“ připomíná.
Stejně tak dělají neplechu tuky, které lidé, a především restaurace, do kanalizace lijí. Ty pak tvoří velké hroudy, jež lze těžko odstranit, nebo se přeměňují v tukový škraloup na hladině. „Používáme na ně speciální lištu, kterou se snažíme to největší znečištění odstranit,“ říká Lánský a ukazuje na několik metrů dlouhou lištu, jež pomalu v kruzích rotuje na hladině nádrže a tuk hrne před sebou až do odpadní jímky.
Vyrábějí elektřinu, hnojivo i čistou vodu
Několik metrů za plotem areálu, naproti trojské zoo, je široká výpust ústící přímo do Vltavy. Čistírna přitom garantuje, že každý litr splašků, které touto čistírnou protečou, je natolik čistý a bezpečný, že se s Vltavou může bez obav smísit.
„Voda od nás je dokonce čistější než ta ve Vltavě. Mohli byste se v ní klidně koupat,“ usmívají se u výpusti Srb i Lánský. Jejich slova jako by potvrzoval i fakt, že v místě, kde se obě vody mísí, loví rybář.
Čistírna odpadních vod recykluje vše. Na konci čisticího procesu nezbývá téměř nic, co by přišlo nazmar. Produkuje především kal, tedy koncentrované organické znečištění, jež se z vody podařilo získat. Vypadá jako hutné černé bláto, které pomalu v hroudách vypadává z dopravníků do obrovských kontejnerů. Páchnoucí černá hmota působí nevábně, zemědělci ji ale odtud rádi odebírají a hnojí jí svá pole.
Stáhněte si přílohu v PDF
Kal navíc fermentuje přímo v čistírně, ve zdejších vyhnívacích nádržích při teplotě 55 stupňů. Z kalového plynu, který u toho vzniká, získává čistírna elektrickou energii. Ta pokrývá sto procent spotřeby stávající vodní linky, která je tak energeticky soběstačná. Vyčištěná voda se pak zčásti využívá dále jako voda užitková například pro provozní účely nebo na zalévání. Raritou je, že zdejší vyčištěnou vodu čistírna dříve používala při výrobě vlastního piva.
V posledních dvou letech však čistírna plní ještě jeden důležitý účel. Odebírají se zde vzorky pro zjišťování výskytu pandemie covidu‑19. Právě v biologickém odpadu Pražanů se totiž virus dá s velkou přesností detekovat. První odběry vzorků tu provedli už na počátku pandemie, v březnu 2020.
„Podrobněji jsme se této problematice začali věnovat od května 2020 ve spolupráci s VŠCHT Praha. Vyvinuli jsme metodiku předúpravy vzorků odpadních vod a samotného stanovení RNA viru SARS‑CoV‑2,“ přibližuje Lenka Vavrušková z Pražských vodovodů a kanalizací, jež má odběry na starosti. Podle míry záchytu viru se dají předpovídat počty nakažených obyvatel. „Jedná se o užitečný nástroj pro sledování průběhu epidemie. Pomáhá také v predikci vývoje onemocnění,“ doplňuje Vavrušková.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Chemický průmysl.
