Jestli Češi během ekonomické transformace něco pochopili opravdu důkladně, tak to, že bankovnictví není byznys jako každý jiný. Jak naivní byla praxe, v rámci které se bankovní licence dala získat až příliš lehce, se ukázalo během několika málo let. Byla to nesmírně drahá lekce, protože záchranu vkladů klientů krachujících bank i ozdravení těch velkých stahovaných ke dnu špatnými úvěry platili v důsledku daňoví poplatníci.

Od přelomu tisíciletí, kdy velké finanční ústavy přešly do rukou zahraničních bank, je naopak klid. České banky jsou bezpečné, velice dobře kapitálově vybavené a jejich vysoké zisky (odvrácenou stranou jsou podmínky pro klienty) „bezpečnostní polštář“ dál zvětšují. Kromě relativně drobných výjimek regulátor, tedy Česká národní banka, při dohledu nad bankami (na rozdíl od kampeliček) v poslední dekádě žádné velké boty neudělal. Tak proč něco měnit? Navíc když by to znamenalo převedení důležitých pravomocí do Frankfurtu, kde sídlí ECB?

Zbývá vám ještě 80 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se