Jestli Češi během ekonomické transformace něco pochopili opravdu důkladně, tak to, že bankovnictví není byznys jako každý jiný. Jak naivní byla praxe, v rámci které se bankovní licence dala získat až příliš lehce, se ukázalo během několika málo let. Byla to nesmírně drahá lekce, protože záchranu vkladů klientů krachujících bank i ozdravení těch velkých stahovaných ke dnu špatnými úvěry platili v důsledku daňoví poplatníci.

Od přelomu tisíciletí, kdy velké finanční ústavy přešly do rukou zahraničních bank, je naopak klid. České banky jsou bezpečné, velice dobře kapitálově vybavené a jejich vysoké zisky (odvrácenou stranou jsou podmínky pro klienty) „bezpečnostní polštář“ dál zvětšují. Kromě relativně drobných výjimek regulátor, tedy Česká národní banka, při dohledu nad bankami (na rozdíl od kampeliček) v poslední dekádě žádné velké boty neudělal. Tak proč něco měnit? Navíc když by to znamenalo převedení důležitých pravomocí do Frankfurtu, kde sídlí ECB?

Zbývá vám ještě 80 % článku
Předplatné bez reklam první 2 měsíce za 80 Kč
  • Veškerý obsah HN.cz
  • Mobilní aplikace
  • Bez reklam
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Články v audioverzi + playlist
  • Možnost kdykoliv zrušit
Máte již předplatné? Přihlásit se