Bující inflace a vzdálenější vyhlídky na návrat k inflačním cílům tlačí středoevropské centrální banky k dalšímu zvyšování úrokových sazeb. K tomu se přidává výrazné oslabení měnových kurzů, na které tyto banky reagovaly zpřísněním měnové politiky či přímo devizovými intervencemi. Měnové kurzy jsou nyní výrazně rozkolísané, a to především kvůli válečné vyšší rizikové přirážce, která podle našich odhadů přidala jednu korunu do nedávného oslabení koruny vůči euru. To také vysvětluje rychlý, i když pouze částečný návrat koruny na silnější úrovně.

Klíčová bude udržitelnost nižší volatility měnových kurzů. Z pohledu investora totiž jejich přílišné výkyvy snižují atraktivitu vysokých úrokových sazeb ve střední Evropě v porovnání s eurozónou či americkou ekonomikou. Odhadujeme, že atraktivita českých výnosů se touto optikou navrátila do září minulého roku, tedy před zvýšení úrokové sazby ČNB o tři procentní body na současných 4,5 procenta. Pokud kurzová volatilita přetrvá, pak se zvyšování úrokových sazeb centrálních bank bude méně efektivně promítat do měnového kurzu.

K tomu se přidávají rizika pro růst ekonomik, a to kvůli ztrátě exportních trhů, energetickému cenovému šoku, který se týká jak výroby, tak poptávky. Tyto dopady jsou výraznější ve středoevropském regionu se silnějšími odběratelskými a dodavatelskými vztahy s východní Evropou. Také energetická náročnost středoevropského průmyslu je výraznější. Negativní šok do poptávky bude o to výraznější, o co se zmenšuje naděje na jeho dočasnost, což budou spotřebitelé kompenzovat spíše poklesem spotřeby než úspor.

Na druhou stranu centrální banky získaly během covidu zkušenost, že negativní dopad narušených dodavatelských řetězů na ekonomiku a inflaci může významně ovlivnit fiskální politika. Covid ukázal, že fiskální reakce na šok do ekonomiky je pozvolnější a pomalejší než v případě měnové politiky. Ale také připomněl, jak výrazně dokáže fiskální politika působit na inflaci, a tedy i měnovou politiku.