Po obrovské migrační vlně z Ukrajiny se už budeme na uprchlíky dívat navždy jinak

Přítomnost statisíců válečných běženců, kteří denně přicházejí do unie, překreslí naše dosavadní debaty o přistěhovalectví. Zatím ale není jasné jak. Ukrajinci mají totiž oproti uprchlíkům a migrantům z Asie a Afriky výhodu v tom, že mohou v EU dočasně pobývat bez vízového povolení. Od začátku ruské invaze uteklo z Ukrajiny přes dva a půl milionu lidí do Polska, Maďarska, Moldavska (které není členem Evropské unie), Rumunska a na Slovensko, někteří zůstávají v dané hraniční zemi, další pokračují dál na západ a na jih v EU. Ani v krizových letech 2015–16 nebyl proud běženců tak silný jako v posledních dnech.

Česko si zatím počíná v přijímání běženců stejně velkoryse jako východnější členské státy. Vláda již ohlásila, že pokud Ukrajincům, kteří již jsou v Česku, vyprší pobytové vízum, mohou si požádat o nové a že žádný ukrajinský občan nebude vyhoštěn jen proto, že nemá v pořádku dokumenty. Poskytuje běžencům všemožnou pomoc a totéž platí o tisících občanů, podnikatelích, místních a krajských samosprávách a různých organizacích. „Solidarita s běženci“ se během několika hodin stala téměř samozřejmostí. Morální černobílost ruské agrese a soucit s napadenými v tom jistě hrají velkou roli, nemůžeme však zapomenout ani na kulturní blízkost a dlouholetou českou zkušenost s ukrajinskými pracovníky.