Výhled na letošní první měsíce se původně zdál být jasný, byť ne úplně růžový. Vzhledem k vývoji cen komodit se rýsovala akcelerace inflačních tlaků napříč světem. Zároveň ale díky opadání proticovidových zábran převládal optimismus ohledně hospodářského růstu. Konstelace vyšší inflace a solidního výkonu ekonomiky hovořila pro zpřísňování měnové politiky a již v lednu se vydaly nahoru výnosy vládních dluhopisů jak v USA, tak v Německu.
Invaze na Ukrajinu vedla ke skokovému navýšení cen komodit. Růst cen minerálních paliv bude tlačit inflaci dále nahoru přinejmenším v průběhu jara, tlaky na ceny agrárních komodit mohou trvat déle. Dražší energie či potraviny budou mít negativní vliv na spotřebu domácností, a tedy na celkový výkon HDP. Ten bude podlomen také novou vlnou výpadků potřebných komponent pro průmysl v souvislosti s přerušením výroby na Ukrajině.
Centrální banky deklarují odhodlání čelit inflačním tlakům, stagflační tendence ale na ekonomiku působí coby bolehlav a způsobují tvůrcům měnové politiky vrásky. Nyní o to více, že se vše odehrává v kontextu válečného konfliktu. Výnosy vládních dluhopisů jdou viditelně nahoru – v USA, eurozóně a zejména ve střední Evropě. Nejen v Evropě letos inflace výrazně překoná nedávná očekávání a výhled HDP se bude přepisovat dolů, a to i v případě, že situace na Ukrajině přejde v dohledné době k diplomatickému řešení a ceny komodit se zklidní. Výnosy vládních dluhopisů ještě nějaký čas porostou a situace na akciových trzích bude vratká.
Česká centrální banka – na rozdíl od amerického Fedu či ECB – nemusí dohánět manko v podobě ultranízkých úroků a může si dovolit sazby stabilizovat na úrovni blízké té aktuální s výhledem na pokles v roce 2023. ČNB by zároveň měla v případě potřeby zakročit proti tlakům na oslabení koruny. Výhodou české ekonomiky nicméně je, že ji zřejmě nečeká prudké zpřísnění měnové politiky a ČNB si spíše může dovolit nastavení měnových podmínek stabilizovat zhruba na jejich aktuální úrovni.
