Na pozemcích Daniela Pitka v Českém středohoří se pasou krávy, kozy a ovce. Nejde ale o klasické holé pastviny bez jediného kousku dřevin či stínu. Mezi travinami se tyčí ovocné stromy. Kmeny mají chráněné pletivem, aby je zvířata, která se pod nimi volně popásají, neokousala. To, co Pitek praktikuje už od nepaměti a co nyní zkouší i řada dalších českých zemědělců, se v moderním zemědělském žargonu nazývá agrolesnictví. Jde o kombinaci stromového porostu a pastvin nebo polí zároveň na jednom pozemku. V zahraničí se tento typ hospodaření již hojně využívá. V Česku, stále ještě poznamenaném velkoplošným kolektivním zemědělstvím, se tento styl teprve začíná rozmáhat.
„Máme tu krajinotvorné sady, sklízíme na nich seno a paseme ovce. Ovoce z těchto sadů je pak další benefit získaný z jedné plochy,“ říká Pitek. Dodává, že pastvinám i polím s plodinami stromy jednoznačně prospívají.
„Vytváří na nich lepší, vlhčí mikroklima. Poskytují stín zvířatům, svými kořeny chrání půdu před erozí, zadržují v půdě vodu a vytváří také tvář krajiny. V místech, kde se takto hospodaří, se také zlepšuje biodiverzita, přibývá zde druhů rostlin i živočichů,“ popisuje svou zkušenost Pitek. U Milešovky má celkem 600 hektarů půdy a agrolesnickým stylem hospodaří na všech svých pozemcích.
Agrolesničí se zatím na malé části půdy
O tom, že se agrolesnictví zabydluje i na českých polích, svědčí fakt, že už v roce 2014 vznikl Český spolek pro agrolesnictví, který funguje při České zemědělské univerzitě v Praze (ČZU). Podle jeho aktuálních dat agrolesnické systémy pokrývají v Česku okolo 35 tisíc hektarů zemědělské půdy, což je necelé jedno procento z její celkové rozlohy.
„Jedná se nejčastěji o kombinaci pěstování či ponechání lesních dřevin na pastvinách či lučních porostech. Většinou jde o pastviny v horských a podhorských oblastech. Často se tu zachovaly také selské sady, na nichž se pasou hospodářská zvířata. Najdeme je třeba v Bílých Karpatech,“ přibližuje předseda Českého spolku pro agrolesnictví a profesor na ČZU Bohdan Lojka.
V Česku už se ale objevují i pokusy o zavedení takzvaného siloorebného agrolesnictví, což je pěstování dřevin na orné půdě, kdy se dřeviny vysazují v alejích, mezi nimi se pěstují zemědělské plodiny a mezi stromořadím projíždí zemědělská technika. „Mnoho českých zemědělců také agrolesnictví praktikuje, i když to tak nenazývá,“ připomíná Lojka.
Téměř o polovinu vyšší produkce z polí
Lojka také upozorňuje, že stromy a dřeviny celkově kromě toho, že zlepšují mikroklima na poli, zabraňují erozi a poskytují stín a úkryt živočichům, zlepšují rovněž půdní úrodnost. Vážou totiž vzdušný uhlík a ukládají jej v půdě, což je pro půdní úrodnost velmi přínosné.
„Výzkumy z Evropy potvrzují, že součet produkce plodin a stromů je vyšší o 20 až 40 procent, pokud je budeme pěstovat dohromady,“ zmiňuje Lojka. Dodává, že i proto agrolesnictví není nové ani v Česku, ani ve světě. V tropických zemích by se agrolesnictví dalo dokonce považovat za hlavní proud, především mezi drobnými farmáři, jejichž zemědělská produkce je na stromech často závislá. „Nejlepším příkladem je káva nebo kakao, které v naprosté většině pochází z agrolesnických systémů. Zastínění kávovníků či kakaovníků vyššími stromy vytváří ideální podmínky pro pěstování těchto plodin. Navíc ze stejného pole farmáři získávají produkci ovoce,“ dává příklad Lojka.
V Evropě jsou pak lídry v rozvoji moderního agrolesnictví Francie, Španělsko a Itálie. Z oblastí více na sever například Belgie, Nizozemsko či Velká Británie. „Ale i v Česku už se v posledních letech agrolesnictví bouřlivě rozvíjí. Na mnoha úrovních se také agrolesnictví zmiňuje jako jeden z vhodných nástrojů k adaptaci na klimatické změny,“ podotýká Lojka.
EU chystá pro agrolesníky podporu
Boj s klimatickou změnou je také agendou evropské zemědělské politiky, i proto EU už v roce 2014 doporučila podporu zakládání agrolesnických systémů, nicméně pouze několik zemí k této podpoře zatím přistoupilo. V Česku se dlouho nic nedělo, obrat ale nastal s příchodem několika suchých a horkých let 2016 až 2018, kdy se ukázalo, že české zemědělství se musí změnit. V tomto období také Asociace soukromého zemědělství, která sdružuje spíše menší rodinné farmy, začala výrazně propagovat agrolesnictví jako jeden z vhodných způsobů hospodaření v české krajině.
„Navíc se nám podařilo získat i několik výzkumných projektů, které přinesly a přinášejí první výsledky o tom, jak by u nás agrolesnictví mohlo fungovat. V roce 2019 pak vznikla při ministerstvu zemědělství pracovní skupina pro agrolesnictví, ve které v současné době finalizujeme podobu opatření na investiční podporu pro zakládání agrolesnických systémů. Měla by se rozběhnout v příštím roce v rámci Programu rozvoje venkova, který patří do Společné zemědělské politiky EU,“ vysvětluje Lojka.
- Agrolesnictví není zatím v českém zemědělství oficiálně definováno a nepobírá ani žádnou finanční podporu. I proto nemohou agrolesníci komerčně využívat stromy pěstované na svých pozemcích.
- Od roku 2023 je plánována podpora pro založení 900 ha agrolesnických systémů v objemu větším než 3,9 milionu eur.
- Následná péče o založený agrolesnický systém bude podporována částkou ve výši téměř 754 eur na 1 ha po dobu pěti let.
Připraveno je více než 100 milionů korun
Ministerstvo zemědělství vzkazuje, že podpora je určena žadatelům, kteří mají zájem o tento způsob hospodaření a jejichž cílem je vytvoření funkčních agrolesnických systémů. „Předpokladem je vhodná kombinace stromů a plodin či zvířat,“ říká mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.
Plánována je podpora pro založení 900 hektarů agrolesnických systémů v objemu téměř čtyř milionů eur (101 milionů korun, pozn. red.). Tedy každý agrolesník dostane do začátku na první rok na výsadbu a založení více než čtyři tisíce eur. Následná péče bude podporována částkou 754 eur (19 tisíc korun, pozn. red.) na jeden hektar po dobu pěti let. Podpora by měla začít na jaře 2023.
„Agrolesnické systémy mají v porovnání se standardním zemědělstvím velmi příznivé environmentální benefity a mohou přispět k tlumení klimatických extrémů. Reagují tak na jeden z aktuálních cílů Společné zemědělské politiky EU,“ dodává Bílý.
Stáhněte si přílohu v PDF
V roce 2023 by se zároveň pojem agrolesnictví měl stát oficiálně uznávaným zemědělským názvem a stromy v agrolesnických systémech by zemědělci mohli začít komerčně využívat. To teď ještě nemohou. „Nyní stromy nemůžeme pokácet a prodat na dřevo, protože v současném stavu je máme zapsané jako krajinné prvky, které se nesmí porušit. V agrolesnickém systému už se bude počítat i s výnosem ze dřeva,“ pochvaluje si zemědělec Pitek.
Větší zemědělské podniky se ovšem do agrolesnické produkce v nejbližší době zřejmě nepřipojí. „Nevíme o středním či větším zemědělském podniku, který by se do dotačního titulu podpora agrolesnictví chtěl zapojit,“ říká mluvčí Zemědělského svazu ČR Vladimír Pícha. Svaz sdružuje převážně větší zemědělská družstva. „Agrolesnictví nezavrhujeme, jde o jednu z alternativ, ale pro produkční zemědělce nepůjde o důležitý směr,“ konstatuje Pícha.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Zemědělství a lesnictví.
