Když se ruský vládce v roce 2014 zmocnil Krymu a stvořil doněckou a luhanskou kvazirepubliku, neomalenost a brutalita jeho postupu vystrašily i Alexandra Lukašenka. Běloruskému i dalším postsovětským satrapům došlo, jak Kreml vnímá někdejší části ruského impéria. Letošní přepadení Ukrajiny je mnohem drastičtější, názornější reprízou této lekce.

Útok Ruska na jeho západního souseda nemůže „blízké zahraničí“ přehlížet už jen s ohledem na pestré a intenzivní vztahy, jaké s ním má například pětice středoasijských zemí, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán a Uzbekistán. Přestože se snaží s Moskvou tak či onak vycházet, na začátku března při hlasování Valného shromáždění OSN o rezoluci odsuzující ruskou agresi na Ukrajině sice Bělorusko, jehož vládce je dnes zcela závislý na bezpečnostní a finanční podpoře Moskvy, hlasovalo proti, ze středoasijské pětice se však tři zdrželi a dva se hlasování vyhnuli. Nikdo z nich agresi neodsoudil, ale ani nepodpořil.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se