Finančním podmínkám v americké ekonomice letos rychle přituhuje. Je za tím přirozeně inflace, která nutí tamní centrální banku k agresivní akci. Na utahování se ovšem paradoxně nepodílí ani tak referenční sazba Fedu, tedy cena ultrakrátkých peněz, která prozatím prakticky nezačala růst, nýbrž dluhopisový trh, kdy na bondy s dlouhou dobou splatnosti připadla zhruba polovina letošního zvýšení sazeb. Něco málo sice přispěl i silnější dolar a další vlivy, ale prakticky celá druhá polovina utažení jde na vrub padajícím akciím. Index S&P 500 je letos o 10 procent níže.
Akciový trh působí na finanční podmínky skrze efekt bohatství, kdy vyšší ceny finančních aktiv zvyšují bohatství amerických domácností. To má blahodárný vliv na subjektivně vnímaný disponibilní příjem, což se posléze přepisuje do spotřeby, na které ekonomika USA stojí.
Přestože letos už k citelnému utažení došlo, nejsme pravděpodobně u konce. Po odečtení akciových trhů jsme někde u průměru posledních třiceti let, po jejich započtení stále hluboko pod ním. Vzhledem k tomu, kolik z předpokládané trajektorie úrokových sazeb je již naceněno v trhu, lze se důvodně obávat, že větší část ze zbylého utažení budou muset pravděpodobně odpracovat akcie; čti dále klesat.
Jak až hluboko? Těžko říct, ale na návrat finančních podmínek alespoň k dlouhodobému průměru bychom potřebovali utažení o další necelý jeden procentní bod. Každé utažení finančních podmínek zhruba o procentní bod zpomaluje reálný ekonomický růst během následujících čtyř kvartálů taktéž asi o procentní bod.
Pokud by na dodatečné utažení, konzistentní s čtyřprocentním růstem mezd a dvouprocentním inflačním cílem, došlo v souladu s historickou zkušeností, museli bychom se vedle dalšího nárůstu výnosů, potažmo kreditních spreadů, vypořádat s dalším cca sedmiprocentním propadem akcií. Pokud by ovšem celé dodatečné utažení zůstalo na bedrech akciového trhu, mohli bychom se na indexu S&P 500 vrátit až někde do podzimu 2020.
