Téměř tři roky uplynuly od chvíle, kdy vstoupila v platnost evropská směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu (směrnice DSM – Digital Single Market) a s ní i kontroverzní článek číslo 17. Poskytovatelů služeb pro online sdílení zvyšuje odpovědnost za obsah vytvořený uživateli. Přísnější standard odpovědnosti vytváří de facto povinnost používat automatické rozpoznávání a filtry obsahu pro velké online služby, typicky YouTube.

Diskutovaný článek 17 má zajistit, aby se  do online prostředí nedostala chráněná díla. Umožňuje poskytovateli vyhnout se odpovědnosti za obsah, který na jeho platformu nahráli uživatelé bez souhlasu autora. Avšak poskytovatel musí prokázat, že vynaložil veškeré úsilí k získání tohoto souhlasu. Zároveň musí uplatnit princip „notice and take down“, tedy jakmile se dozví o odůvodněném porušování práv k autorskému dílu (nebo jiným předmětům ochrany), musí k němu znemožnit přístup a stáhnout ho ze svého webu.

V praxi by to mohlo znamenat, že poskytovatelé budou blokovat obsah natolik, až znepřístupní i to, co nemusí být z hlediska autorských práv závadné. Může se stát, že satirické video neprojde filtrem při nahrávání proto, že k dokreslení bude použita byť jen krátká sekvence z nějakého filmu nebo jeho soundtracku. Tato reálná hrozba přiměla Polsko k podání žaloby na neplatnost článku 17 směrnice DSM k Soudnímu dvoru Evropské unie. Varšava tvrdila, že bylo zasaženo do svobody projevu a informací zaručených Listinou základních práv EU.

Soudní dvůr polskou žalobu zamítl. Uvedl, že možnosti zproštění se odpovědnosti zakotvené v článku 17 směrnice jsou silnou zárukou, aby nemohlo dojít k porušení svobody projevu a informací.

Tímto verdiktem jízda ale nekončí. Směrnici DSM musí zanést do právního řádu jednotlivé členské státy. A dá se předpokládat, že to nebude nic jednoduchého i vzhledem k tomu, jak obtížně se finální podoba směrnice rodila. Evropská komise navíc zveřejnila pokyny pro uplatňování článku 17 pouhé tři dny před implementační lhůtou. Nelze se divit, že pouze tři členské státy, mezi nimi například Německo, stihly normu zavést včas.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

Novela českého autorského zákona prošla prvním čtením v Poslanecké sněmovně letos v květnu a zamířila do výborů. A ano, proti Česku je již vedeno řízení o porušení práva EU z důvodu nedostatečné implementace do vnitrostátní legislativy. Čas proto tlačí.

Návrh novely autorského zákona vyjímá ze své působnosti některé poskytovatele jako neziskové online encyklopedie a vzdělávací a vědecká úložiště či služby online tržiště, jakož i cloud, kam uživatelé nahrávají obsah pro vlastní potřebu. Takže YouTube musí „zalehnout na matrace“, zatímco Wikipedie může prozatím „zůstat v zákopech“.

Nechme se překvapit, jak bude v praxi vypadat automatické filtrování obsahu. Tedy zda tím dosáhneme rovnováhy mezi svobodou slova, informací a právem na ochranu autorských děl. Jisté je, že v době postupující digitalizace je nutné se těmito otázkami zabývat.