Víme, co by se stalo, kdyby dodávka plynu ustala, veselé to ale není, říká Martin Pacovský, z Pražské plynárenské

Plyn je nyní zhruba pětkrát dražší než loni. Navíc je ve hře stále varianta, že o ten ruský Evropa úplně přijde. Co české domácnosti i firmy čeká, nastínil předseda představenstva Pražské plynárenské Martin Pacovský.

Jak se připravujeme na možnost, že se Rusko projeví jako špatný obchodní partner a přestane nám dodávat plyn?

Na situaci, že plyn nebude, se dá těžko dostatečně připravit. Diskuse o tom, jak a kdy se můžeme v Evropě odpojit od ruského plynu, samozřejmě probíhá bez ohledu na to, zda z ruské strany k tomuto kroku dojde, či nikoli. Plynárenský průmysl pracuje na různých scénářích, jen se o tom nemluví moc nahlas. Konkrétně třeba v Německu jsou příklady, že se obchodníci s plynem postupně toho ruského zbavují. I proto, aby je nezasáhly nějaké sankce. Potichu přesměrovávají své ruské zdroje.

Kdybych se soustředil jen na naši společnost, tak máme také připravené vlastní scénáře. Víme, co by se stalo, kdyby dodávka plynu z nějakého důvodu ustala, je to detailně rozpracované. Není to pochopitelně veselé čtení, je ale dobře podložené. Pak tu je krizový scénář našeho vlastníka, hlavního města Prahy, kde se plynová problematika koordinuje s elektřinou.

Co tedy domácnosti, kterých máte mezi svými zákazníky převahu, v nejbližší době čeká?

Plyn je nyní asi pětkrát dražší, než byl loni, jedna megawatthodina stojí kolem 100 eur. Srovnejme tento fakt s tím, že průměrná spotřeba domácnosti připojené na plyn je kolem 4 MWh. To vyvolává tlak na úsporné a efektivní využití energie. Pro domácnosti se starším plynovým kotlem pro vytápění a ohřev vody je možností koupit si nový kondenzační plynový kotel, který je relativně levný a má o 20 procent nižší spotřebu než ten starý, který doma mají.

Zemní plyn získal negativní konotaci, ačkoliv to jeho chyba skutečně není. Je to chyba ruského dodavatele.

Situaci komplikuje to, že kotel si koupíte a instalujete, ale například přechod na obnovitelný zdroj – fotovoltaiku či tepelné čerpadlo – je dnes mnohem obtížnější než dřív, protože poptávka se tak zvedla, že jsou velmi dlouhé dodací lhůty. Lze udělat úsporná opatření, ale i ta pomohou v tak krátkém horizontu jen částečně.

Co mohou do zimy udělat česká vláda, průmyslové podniky a plynárenské firmy?

I v těch nejčernějších scénářích se počítá s tím, že pro domácnosti plyn k dispozici bude. Kapacita soustavy při naplněných zásobnících bude pro zásobování domácností dostatečná. Do konce topné sezony by se nejspíš vydrželo a pak by již začala fungovat další krizová opatření, byly by zajištěny náhradní trasy dodávek a podobně. Je tu ovšem problém, kolik budou zákazníci za plyn platit.

Odpojování spotřebitelů, v první řadě těch průmyslových, dnes na pořadu samozřejmě není, ale musíme si umět představit, k čemu by to vedlo. Všechny typy scénářů rozpracovávají přepravci a distributoři plynu. Jakmile by se dodávka plynu omezila, průmysl by to ovlivnilo. Cena plynu by vzrostla do závratných výšin, z čehož logicky vyplývá otázka, které podniky by to dokázaly uplatit. Mělo by to dopad na zaměstnanost, sociální oblast. Těžko říct, zda by byl takový scénář únosný. Rychlá opatření k dispozici ale nemáme.

Nedá se to vyřešit v krátkodobém horizontu?

Příprava na krizovou situaci tohoto typu má dlouhodobější charakter. Myslím si ale, že scénář, co by bylo po odpojení ruského plynu, představuje problém celoevropského rozměru. Dá se čekat, že Evropa udělá vše, aby se to nestalo. Pokud jde o náš stát, tak ten se musí starat jak o dodávku energie, tak o spotřebitele. Zatím málo řeší bezpečnost dodávky z kapitálového pohledu. A nejedná se jen o plynaře, ale o celý energetický segment. Firmám přitom jde o miliardy korun.

Vláda uložila obchodníkům s plynem povinnost naplnit do zimy zásobníky plynu z 80 procent, což je nákladná záležitost. Co když to všichni neudělají?

V současné době ještě nemáme novelu energetického zákona, jejíž součástí má být pravidlo, že kdo zásobník nevyužívá, tak si ho nemůže nárokovat. To by pomohlo ke splnění plánu na zaplněnost zásobníků. Obchodníci s plynem se brání proto, že při dnešních cenách plynu je nákup plynu do zásobníku enormně drahý. Pro naši společnost to například znamená místo jedné miliardy sedm miliard. K tomu si připočtěme vyšší náklady na burzovní garance, u OTE – Organizátora trhu –, a pohybujeme se v řádu mnoha miliard korun navíc. Až v příštím roce tento plyn prodáme, tak se nám finanční prostředky vrátí, ale je třeba překlenout časový nesoulad nákupu s prodejem. Vláda se snaží pomoci, spustila například aukční systém na využití zásobníků a kompenzuje náklady za uskladnění plynu, ale problém s tím má každý, i když o tom nemluví.

Narážíte na to, že Pražská plynárenská tento problém zveřejnila?

Ano, netajili jsme se s tím. Žádná firma není dostatečně silná, aby vše potřebné v této nové situaci zaplatila. Ostatní o tom jen nemluví. Obrovsky vzrostl požadavek na kapitál investovaný v zásobnících. Naštěstí máme za sebou hlavní město, jehož zastupitelé schválili garanci za náš úvěr na tyto účely.

Existuje vůbec možnost, jak to vše uplatit?

Stačilo by, kdyby česká vláda okopírovala německý systém. Financuje jej jejich rozvojová banka. Kdyby nám náš vlastník nevyhověl, tak zásobníky nenaplníme, můžeme fungovat i bez nich – samozřejmě za předpokladu normální situace. Bezpečnost dodávky má přece primárně řešit stát. Státu by mělo jít o to, abychom měli zásobníky plné, jeho rolí je i financování bezpečnosti dodávky. My jsme připraveni to realizovat, ale naše primární role je obchodovat s plynem a dodržovat bezpečnostní standard dodávky. Tento standard ale nezávisí na tom, jak je zaplněn zásobník. A když operátor trhu vyžaduje kvůli vyšším cenám energie vyšší záruky, tak se nám nedávno stalo, že jsme mu v rámci jednoho týdne museli naráz doplnit 750 milionů korun. Je otázka, zda by se vláda neměla podívat na tyto okolnosti a snížit třeba požadavky na záruky u OTE. U nich by snad peníze nemusely jen ležet, když je třeba směřovat k větším zásobám plynu.

Odpojení ruského plynu by představovalo problém celo­evropského rozměru, takže se dá čekat, že Evropa udělá vše, aby se to nestalo.

Kdyby ale plyn z Ruska netekl vůbec, tak se dostaneme do takzvaného stavu nouze, kdy stát může do jisté míry regulovat i komerční subjekty. To už se neřeší nějaké obchodní parametry, ale dodávka jako taková. Přichází regulace, protože jinak by cena plynu mohla být astronomická.

Odkud by k nám plyn přitékal po zavření ruských kohoutků? Je možné dostat ho do Evropy dost?

Zvládli bychom to zhruba během tří let a bez ruského plynu se obešli. Do té doby to není možné bez celoevropské solidarity. Evropa má funkční těžbu plynu jen v Norsku, ta má určitou kapacitu. Norové jsou připraveni ji dodat na trh. To množství ale není takové, aby vykompenzovalo výpadek ruského plynu. Část nám může dodat Alžírsko, ale hlavní roli by měl hrát LNG – zkapalněný plyn. Jenže k tomu je třeba mít kromě speciálních tankerů velké terminály. To ještě chybí a nemáme ani odpařovací kapacitu, která by plyn předala do plynovodů. Situace se může během pár let změnit, například Německo plánuje v Hamburku nový velký terminál, za tři až pět let vznikne nová kapacita v Belgii a Nizozemsku. Určitě k tomu všemu dojde. Je jen otázkou času, kdy se ruský plyn postupně přestane používat a nahradí se LNG, u něhož nezáleží na tom, ze které části světa je. Spojené státy americké, Katar a jiné státy ho dodávají už dnes. Proces je jednoduchý: obchodník nakoupí tanker či několik tankerů, ale narazí zatím například na problém, jak jejich obsah dostat na české hranice. My jsme si spočítali, že Pražské plynárenské by stačily jednotky takových lodí ročně, protože jejich kapacita je skutečně veliká.

Ale plynovodů je v EU spousta…

Jenže nevedou všechny naším směrem. Nejbližší volné terminály jsou tam, odkud bude brát plyn především Německo. Pokud jde o spojku plynovodu do Polska: v době, kdy to bylo aktuální, tak byla docela jiná situace. Nikdo neřešil bezpečnost dodávky, nikdo nečekal, že ten problém může nastat. Navíc se stavěl Nord Stream 2. Vždy je to přece o ekonomice rozhodování. Krátkodobě pro nás propojení do Polska není prioritní. Když se dostaví terminály v Německu, může to být pro nás výhodnější. Například u plynu dováženého z Norska. Jeden z krizových scénářů v případě přerušení ruských dodávek plynu předpokládá, že západní Evropa by se plně vzdala norského plynu ve prospěch východní Evropy a spotřebovávala LNG, který by přicházel přes Nizozemsko.

Je ovšem třeba, aby Evropská unie našla cestu, jak financovat projekty, které vedou k větší bezpečnosti dodávek. Rozhodně to nemůže stát na komerčních principech. Bude třeba postavit větší kapacitu terminálů, než nyní potřebujeme, vybudovat nové tranzitní linky, ačkoliv se třeba nebudou využívat intenzivně. Víme například, že linka mezi Španělskem a Francií je nedostatečně dimenzovaná, což nabízí možnost dimenzovanost zvýšit, ale až budou v provozu terminály na severu Německa a Polska, nebylo by to zase tolik potřeba. Proto hovořím o nutnosti podpůrného mechanismu pro tyto investice.

Co plánuje Pražská plynárenská v nejbližším období? Jaké kroky můžete dělat pro náhradu zemního plynu alternativami?

Plynárenská síť je připravená na vtláčení biometanu, to je již zvládnutá technologie. V České republice existuje reálná kapacita jedné miliardy kubíků biometanu ročně, to už by byl významný příspěvek k náhradě jedné devítiny roční spotřeby zemního plynu. Praha začíná stavět ve své čistírně odpadních vod velkou bioplynovou stanici. Také my se domlouváme s některými bioplynkami, že bychom s nimi do biometanu šli. Biometan je velmi podceněná věc, měli bychom v Česku tento model podpořit.

Teprve v příštím roce lidé dostanou faktury za plyn za rok 2022 a teprve pak jim dojde, o kolik je dražší. Jde ten náraz, to překvapení, nějak rozumně sociálně zvládnout?

Podzim a zima opravdu nebudou veselé z hlediska ceny energie a dopadů na obyvatelstvo. Zvyšování cen energie začne naplno postihovat peněženky lidí ve chvíli, kdy odstartuje nová topná sezona. Kdo nemá fixovanou cenu, tomu předepíší nové zálohy, a to jak za plyn, tak elektřinu… A až pak přijde roční vyúčtování. Může to být o několik tisíc navíc a lidé se začnou bát, že jim plyn nebo elektřinu vypnou, a půjdou si půjčit peníze k lichvářům. O příspěvek na nouzi se mnozí stydí žádat, navíc to není jednoduchá administrativa. Stydí se také za to, že by měli jít na úřad práce. Věřím, že se uskuteční vládní návrh na sociální úsporný tarif, model jakéhosi voucheru od státu, který by znamenal, že za část spotřebovaných megawatthodin by se platila nižší cena. Ze 4 MWh ročně by byly třeba dvě levnější. Pro všechny stejně, aby to nebylo administrativně náročné.

Můžete svým zákazníkům nějak pomáhat?

Chceme jim nabídnout poradenskou službu. Nikoliv přímo na našem zákaznickém centru, tam se mnohdy lidé neodvažují volat, ale nabídneme jim nezávislou třetí cestu. Máme dohodu s Institutem prevence a řešení předlužení, kde mohou dostat kompetentní a srozumitelné rady, co lze v jejich případě dělat. My ovšem v žádném případě nikoho neodpojíme, pokud s námi bude komunikovat. Proces odpojení je až nejkrajnější varianta, můžeme se s lidmi dohodnout, ale musí s námi mluvit. Bude to vše psychicky náročné, ale to není chyba plynu jako komodity samotné. Elektřina roste podobně.

Budou lidé v panice odcházet od plynu?

Problém je, že plyn získal negativní konotaci, i když to jeho chyba skutečně není, je to chyba ruského dodavatele. Obecně přece plyn není nic špatného. Zrušení podpory na výměny kotlů ničemu nepomůže. Ne všude jde přitom instalovat tepelné čerpadlo či fotovoltaické panely. Nyní se leckdo domnívá, že je od plynu nejlepší odejít. Osobně ale nevěřím tomu, že když ztratíme ruský plyn, zmizí z našeho energetického portfolia zemní plyn jako takový. Ačkoliv například taxonomie Evropské komise plynu také příliš nepřeje. Obnovitelné zdroje potřebují zálohování, takže i v budoucnu budou plynové zdroje potřeba. A také plyn pro domácnosti bude, není třeba ustrašeně vyhazovat plynový kotel.

Energie

Stáhněte si přílohu v PDF

Co se v plynárenství změní po současné krizi, vyvolané mimo jiné válkou na Ukrajině a negativním přístupem Ruska?

Soudím, že v distribuční části se posílí bezpečnost tranzitu plynu v Evropě. Vznikne model podobný tomu, který je v elektrizační soustavě. Kapacita přenosu bude stejná jak ve směru ze západu na východ, tak opačně. Víc se bude investovat do energetické bezpečnosti. Zákazníci budou asi dbát ve větší míře na to, kdo je dodavatel, oddělí se zrno od plev. Myslím, že budou uvažovat podobně jako při výběru banky. Posílí se role silných energetik a každý pochopí, že je dobré odebírat u silného partnera. Nová situace povede ke skutečným energetickým úsporám, podpoří nové technologie, obnovitelné zdroje. Lidé musí pochopit, že nic není samospasitelné, ale snížit účty za elektřinu a plyn možné je. Vnímám to tak, že až projdeme touto krizí, tak to povede k větší stabilitě a větší „zelenosti“ energetiky. Energetiku to posune dál jako každá krize. Jsem optimista, spíš si myslím, že plyn odpojený zcela nebude, ale vyšší ceny vyvolají větší tlak na úspory, nižší spotřebu, snižování uhlíkové stopy. Možná tak téměř nechtěně dospějeme ke Green Dealu z jiné strany.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Energie.