Od březnového rozhodnutí EU uvalit nové sankce proti Rusku a Bělorusku stále narážíme na nejednotný přístup Západu. Hlavním pilířem restrikcí je společný sankční seznam. Současná situace ale spíše směřuje ke vzniku lokálních seznamů jednotlivých členských států, které budou doplňkem toho hlavního. Svůj seznam by mohlo mít i Česko, bude-li parlamentem schválena nová legislativa, kterou připravuje vláda.

Sankce sice primárně dopadají na představitele podnikatelských a vládnoucích elit, ale ti, jak jsme v mnoha případech svědky, převádějí svůj majetek do rukou rodinných příslušníků nebo blízkých spolupracovníků. Z pohledu tuzemských podnikatelů je tak potřeba zvážit i riziko, že by někteří z jejich současných obchodních partnerů, kteří prozatím na sankčním seznamu nejsou, na něj mohli být brzy zařazeni.

Zajímavým trendem, s nímž se začínáme v praxi setkávat, je neochota některých obchodních partnerů z Ruska či Běloruska hradit svoje závazky. Právě uvalené sankce slouží jako výmluva, a to i přesto, že dané společnosti přímo na sankčních seznamech nefigurují. Dopady na obchod, investice i výrobu, jakkoli spojenou s Ruskem nebo Běloruskem, se tak mohou dále prohlubovat. Mimochodem, je třeba zdůraznit, že i Rusko přijalo odvetná opatření vůči tzv. nepřátelským zemím a ekonomickým subjektům s nimi spojeným.

Nejdůležitější výzvou u platných sankcí bude nalezení způsobů, jak současné restrikce efektivně uplatňovat – zejména v oblasti identifikace skutečných majitelů a zajišťování majetku. Namístě je tedy jednotný dohled nad uplatňováním sankcí a také intenzivnější spolupráce v oblastech kontroly finančních toků a prevence praní špinavých peněz. Zde se již Evropská unie v minulém roce dohodla na vytvoření společného dohledového orgánu pro tuto oblast – Anti-Money Laundering Authority (AMLA).

Společnosti, které mají nějakou expozici vůči Rusku nebo Bělorusku, tak mají jedinou jistotu, a to že jejich podnikatelská rizika dále porostou.