Zeman ve středu jmenuje Balaše. Může Gazdíkův nástupce uspět? Tři důvody, proč to pravděpodobné není

Klopotný výběr kandidáta na jakýkoli post zpravidla značí dvě věci. Vnitřní problémy těch, kdo vybírají, a zálohu na potíže v budoucnosti. Ukázkově to platí pro Starosty a nezávislé, kteří vybírali nového ministra školství coby nástupce Petra Gazdíka, který odstoupil kvůli kontaktům s podnikatelem Michalem Redlem obviněným v pražské kauze ovlivňování zakázek.

Vnitřní problémy strany jsou zjevné z toho, že profesor Vladimír Balaš, u kterého nakonec skončili, rozhodně nebyl první volbou. Odmítlo hned několik straníků. Poslanec a školský expert Viktor Vojtko, člen senátního klubu STAN Jiří Drahoš či vysoká úřednice ministerstva školství a místostarostka středočeských Psár Martina Běťáková. Pokud musí vedení Starostů své lidi málem přemlouvat, aby vzali post v exekutivě, nesvědčí to o dobré kondici formace. Standardní strana by přeci měla mít na ministerské posty připravené experty, nikoli se snažit alespoň vzdáleně přijatelné kandidáty schrastit na poslední chvíli. 

Problémů do budoucna pak je na základě volby Vladimíra Balaše hned několik. Tím prvním bude, jak se k jeho nominaci postaví Miloš Zeman, který je nepochybně připraven si nečekaný dárek v podobě jedné z posledních možností zasahovat do exekutivy řádně užít.

Nejde jen o to, že se prezident bude zřejmě pozastavovat nad tím, že po pražské kauze nedošlo k rekonstrukci vlády tak, aby ministrem vnitra nebyl Vít Rakušan. Ale i o samotnou osobu kandidáta na ministra školství. Zeman určitě s gustem připomene, že v roce 2003 odmítl Senát návrh tehdejšího prezidenta Václava Klause poslat Vladimíra Balaše na Ústavní soud kvůli pochybnostem kolem posudku v kauze IPB, který Balaš vypracovával. A utrousí asi i uštěpačné poznámky o politické turistice, protože Balaš dříve usiloval o politickou kariéru v barvách ODS. Ne že by Zeman výměnu na postu ministra školství přímo blokoval, ale těžko pochybovat, že ji nejen Starostům, ale i premiéru Petru Fialovi, který mu nominaci přinese, pořádně osladí.

Druhým problémem je kvalifikace Vladimíra Balaše. Je to sice renomovaný ústavní právník, bývalý šéf Ústavu státu a práva s širokými mezinárodními zkušenostmi, mimo jiné z rozhodčího soudu v Haagu. Ale jeho zkušenosti s nižšími stupni českých škol nejsou velké. Přitom právě problémy mateřských a základních škol budou tím, co bude muset bezprostředně řešit. V září nastoupí do škol desetitisíce ukrajinských dětí a ve velkých městech nastanou vážné problémy s kapacitou. Zorientuje se nový ministr tak rychle, aby nedošlo k průšvihu? Jeho dalším úkolem je vyřešit budoucnost přijímacích zkoušek na střední školy a maturit, kterou otevřel Petr Gazdík. Což je také záležitost, kterou se Vladimír Balaš dosud prakticky nezabýval. Jeho slova, že chce být „mediátorem mezi znesvářenými skupinami“, příliš nadějná nejsou. Ministr by přece měl mít o zásadních záležitostech vlastní představu a tu prosazovat. Nikoli jít do funkce s heslem „já neříkám tak ani tak, ale na moje slova dojde“.     

Třetím problémem Vladimíra Balaše je politická podpora. Nový ministr nemá ve STAN žádnou ohromující pozici, což je vidět z toho, že ve volbách byl na kandidátce v Praze na zdánlivě nevolitelném sedmém místě a do sněmovny se dostal jen díky „protipirátskému“ kroužkování. Dosud tak nemohl myslet ani vzdáleně na to, že by se stal členem vedení STAN. A ministři bez silné základny ve vlastní straně to mívají zvlášť komplikované.

Celé to samozřejmě neznamená, že by Vladimír Balaš nakonec nemohl uspět, ale bude to mít mimořádně těžké. Minimálně stejně těžké jako celý STAN, který bude po pražské korupční kauze usilovat o obnovu voličské důvěry. Což je mise na hranici nemožného.

(text je rozšířenou verzí komentáře pro ČRO PLUS)