Procházíme finančně možná nejnáročnějším obdobím za dobu své samostatné existence České republiky. Ekonomika se nestačila vzpamatovat z koronaviru a čelí dopadům ruské invaze na Ukrajinu. Současná vláda také převzala státní kasu ve špatném stavu, když rozpočet za rok 2021 skončil s deficitem 420 miliard korun.

Je tak pochopitelné, že vláda finanční zdroje hledá, kde může. Co však pochopitelné není, je kadence nápadů na mimořádné daně pro vybrané sektory a firmy, které jednotliví politici vypouští, aniž by je měli promyšlené. Přinesly by jednorázové příjmy v řádu desítek miliard, ovšem rozpočet má opakovaný problém v řádu stovek miliard korun, ke kterému přispělo i zrušení superhrubé mzdy.

Zaměření nových daní pouze na energetický a bankovní sektor by však disproporčně dopadlo na české investory, protože akcie společností ČEZ, Komerční Banky, Erste a Monety tvoří přes 75 procent váhy indexu pražské burzy. U společnosti ČEZ je debata zvláštně citlivá, když se zároveň uvažuje o její transformaci a možném znárodnění.

Nesystematické daně by ovšem podlomily ochotu zahraničních i domácích investorů dále rozvíjet českou ekonomiku a vedly k odlivu kapitálu. Pouhá debata o mimořádných daních vede k vysoké volatilitě na dotčených titulech, revizím investičních doporučení směrem dolů a preferenci zahraničních akcií s menší expozicí vůči Česku.

Navzdory náročným ekonomickým podmínkám se přitom jen na trhu Start mezi domácími investory letos povedlo upsat nové akcie za více než 800 milionů korun a další tři úpisy by měly do konce roku následovat.

Kapitálový trh má pro budoucnost ekonomiky klíčovou roli. Společnostem dává možnost získat akciový kapitál na rozvojové projekty, které nelze financovat dluhovým financováním. Větší význam by po penzijní reformě mohl mít také pro domácí spotřebitele, kterým by umožnil se více podílet na úspěchu domácí ekonomiky. Ke svému rozvoji však potřebuje stabilní a čitelné prostředí.