Sobečtí Poláci, křehcí Slováci, zmatení Němci. Vztahy se sousedy se mění nejvíc za 30 let

Může relativně malá země, jako je Česko, řešit geopolitiku, když se v souvislosti s ní hovoří hlavně o velmocech a velkých aliancích? Tohle zamýšlení se nad stavem české zahraniční politiky a sousedů Česka v čase bezpečnostní a energetické krize půl roku po vypuknutí ruského útoku na Ukrajinu mě vedlo k zalistování v dnes již klasické učebnici „Political Geography“ Martina Iry Glassnera a k pročtení kapitol o geopolitice a státech bez přístupu k moři. A k závěru, že Česko se potřebuje na svoji současnou situaci podívat čerstvýma očima, protože se přepisují obranné plány NATO, staví nová energetická spojení, a v důsledku i mění politické aliance – a sousedské vztahy. Je to největší změna za posledních třicet let.

Česká politika, stejně jako ta evropská, potřebuje více strategického myšlení – a tím pádem i geopolitiky. Už jen proto, že Česko je geograficky předurčené k tomu co nejlépe se sousedy vyjít. Jsme totiž otevřená ekonomika a při pohledu na východ jsou to země jako Slovensko nebo Polsko, které tvoří českou obrannou linii a jejichž politická stabilita a investice do obrany by měly nyní určovat míru obav české politické reprezentace a armádní generality.