Na životní pohodu a podmínky chovu zvířat se klade stále větší důraz. Kontroly veterinární správy ale často odhalí i pochybení chovatelů. Ta se týkají také šíření nákaz. Chovatelé se však snaží těmto situacím předejít pomocí očkování zvířat, inovativních léků a moderních technologií, které v posledních desetiletích zcela proměnily veterinární péči o hospodářská zvířata.
Vybití chovu dobytka je v Česku podle odborníků výjimečnou situací. Naposledy se to dělo před více než deseti lety. Tehdy Státní veterinární správa rozhodla o utracení části stád, u nichž odhalila takzvanou nemoc šílených krav. Navzdory tomu se většina podniků k chovu dojnic vrátila. K několika nákazám v chovu skotu se také vytvořily speciální ozdravovací programy, díky nimž se například nemoc IBR (infekční bovinní rinotracheitida – pozn. red.) v Česku už nevyskytuje.
Repopulace i výhodná prevence
Změnu do veterinární péče přineslo podle ředitele Svazu chovatelů prasat Jana Stibala také více než deset let staré rozhodnutí státu o repopulaci chovů, tedy kompletní likvidaci zvířat. „Vyčištění a vydezinfikování stáje a následně nákup nových, zdravých zvířat pomohl velmi výrazně zlepšit zdravotní stav populace,“ říká Stibal. Podle něj se proměnil i přístup chovatelů. „Chovy, které repopulovaly, zjistily, o kolik lepších výsledků je možné dosáhnout se zdravými zvířaty, a zároveň také to, že je repopulace i přes státní podporu velmi nákladnou akcí. Proto je dnes jednou z dominant veterinární péče prevence a biologická bezpečnost,“ uvádí.
Prevence je výhodná i z ekonomického hlediska. „Veterinární péče není pro chovatele v Česku tak nákladná jako jinde v EU. Značná část prostředků na tuto péči se přesunula na vakcinaci – tedy na prevenci vzniku onemocnění jako takového,“ potvrzuje prezidentka Komory veterinárních lékařů Petra Šinová. U hospodářských zvířat se však léčba významně prodraží, pokud jde o léčiva. Skot dosahuje hmotnosti přes půl tuny a množství léčiva je z toho důvodu o násobky větší než třeba u domácích zvířat. „Koně, kteří se dnes řadí spíše mezi hobby zvířata, jsou na náklady ještě náročnější. Zde se léčba, především chirurgická, může pohybovat až okolo statisíců korun,“ dodává.
Na zdravotní péči zvířat dohlíží kromě chovatelů plošně i Státní veterinární správa. Vloni provedla 5734 kontrol v chovech, které v bezmála sedmi procentech vykázaly pochybení. Úřad se zaměřil především na monitoring nákaz v chovech zvířat, kontroly přesunů zvířat a provádění preventivních opatření v chovech. V porovnání s předešlým rokem počet kontrol vzrostl, ale počet odhalených nedostatků klesl.
Vyřazení zvířat ze zdravotních důvodů se podle Soni Jelínkové ze Svazu chovatelů holštýnského skotu také každoročně snižuje. „To je důkaz zlepšování zdraví stád. K vyřazení nemocných zvířat dochází v případě závažného onemocnění či v případě opakujících se problematických onemocnění,“ vysvětluje.
K takovému pokroku podle ní dochází díky razantní změně přístupu k léčbě dojnic. „Jednak se mnohem více chovatelé věnují prevenci, jednak napomáhají i moderní technologie,“ říká Jelínková. Chovatelé jsou schopní získat mnohem větší množství dat, která přispívají včasnému odhalení nemocí zvířat.
Díky pedometrům měřícím aktivitu zvířat nebo takzvaným žvejkometrům, které monitorují příjem potravy, lze vytipovat krávu, kterou by měl co nejdříve vyšetřit veterinář. Právě toto včasné zachycení odchylek od standardu umožňuje používat slabší léky, které jsou šetrnější ke zdraví zvířete, a také předejít možným komplikacím nemoci.
Mají zoo smysl? Zvířata jen nepředvádíme, zachraňujeme je, hájí svou existenci
Léčba, nebo usmrcení?
U běžných onemocnění, která se mohou u jednotlivých zvířat vyskytnout ve stejné míře jako u člověka, mívají chovatelé ve spolupráci s veterinárním lékařem nachystané lékařské postupy, které usilují o cílenou léčbu a omezení podávání antibiotik. Na trh se navíc dostávají nové druhy léčivých látek, což umožňuje vybrat vhodný lék na danou chorobu. Přednost mají takové léky, které zaberou napoprvé a zbytečně neprodlužují dobu léčby.
Rozhodnutí o tom, kdy ještě zvíře léčit a kdy ho naopak utratit, je na veterináři a chovateli. Hlavními faktory bývá to, jestli příliš netrpí a jestli je nějaká šance na jeho uzdravení.
Na prvním místě se v případě nemoci hospodářského zvířete zohledňuje užitkovost, tedy přínos zvířete, jako je produkce mléka, masa, vajec, ale také genetický potenciál. Podle Petry Šinové existují celkem tři možnosti, jak onemocnění řešit – porážka, usmrcení, nebo léčba.
„Rozhodnutí o tom, kdy ještě zvíře léčit a kdy ho naopak utratit, je na veterináři a chovateli. Hlavními faktory bývá to, jestli příliš netrpí a jestli je nějaká šance na jeho uzdravení. Jak úhyn, tak utracení zvířete, pokud se na to podíváme čistě ekonomickým pohledem, je vždy ztráta a chovatel má samozřejmě zájem zvíře prodat,“ říká Jan Stibal. Upozorňuje však, že v případech zvlášť nebezpečných chorob, uvedených v zákoně, žádná léčba nebývá ani zahájena a celé stádo je utraceno. Jedná se o nemoci, které jsou buď přenosné na člověka, nebo jsou u zvířat vysoce nakažlivé a prakticky neléčitelné.
- Cirkulace vzduchu, prašnost, teplota a relativní vlhkost vzduchu, koncentrace plynů, osvětlení a hlučnost nesmí překračovat meze škodlivosti.
- Musí být umožněna denní kontrola zdravotního stavu, kondice a pohody zvířat.
- Musí být umožněna mechanická očista, dezinfekce, dezinsekce a deratizace prostor.
- Musí existovat oddělený prostor pro zvířata poraněná, nemocná, podezřelá z nákazy nebo vyžadující mimořádnou péči.
- Místo stání či ležení zvířete musí být přizpůsobené tomu kterému druhu i jeho velikosti a nesmí zvířeti ubližovat – nesmí v něm být velké štěrbiny, klouzavý povrch, třísky ani ostré hrany.
Zdroj: Vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat
Pokud je zvíře neinfekční, třeba má metabolická onemocnění, a je schopno převozu, je možné jej poslat na porážku. V případě těžkých stavů, jako jsou rozvinuté infekce nebo zranění znemožňující porážku, se přistupuje k bezbolestnému usmrcení – takzvané eutanazii. „V žádném případě chovatel nenechává zvíře svému osudu. Také zákon nařizuje ukončit utrpení zvířete,“ podotýká prezidentka komory. Třetí možností je pak léčba zvířat, kdy se používá takzvaná ochranná lhůta, tedy doba, po kterou se léčivé látky nachází v těle zvířete, a vyřazují ho tím na určitou dobu z produkce.
Například u mléčného skotu jsou onemocnění nejčastěji spojená s produkcí mléka. Podle prezidentky Petry Šinové se jedná především o onemocnění mléčné žlázy, metabolická onemocnění spojená s vysokou produkcí a onemocnění vázaná na porod a poporodní období nebo onemocnění končetin. U telat se nečastěji vyskytují onemocnění dýchacích cest, trávicího systému a onemocnění pupku.
„Pro diagnostiku onemocnění mléčné žlázy – mastitidu – napomáhá i takzvaná faremní kultivace, při níž se na Petriho misku kultivuje vzorek mléka a na základě výsledků lze zahájit antibiotickou léčbu,“ vysvětluje Soňa Jelínková ze Svazu chovatelů holštýnského skotu.
V některých kravínech, jako například v kravíně v Bělé u Staré Paky, se diagnostika mléka provádí při každém dojení. Tento kravín má systém automatizovaného robotického dojení. Teprve poté, co stroje zkontrolují kvalitu mléka, je puštěno do společného zásobníku. Takto chovatelé například zjistí, že má dojnice zánět i tři dny předtím, než by to odhalilo pozorování vnějších příznaků pouhým okem.
Chovatelé jsou navíc kontrolováni nejen ze strany Státní veterinární správy, ale také ze strany mlékáren. Za porušení pravidel, jako je například ochranná lhůta, kdy se mléko nemocné krávy nesmí prodávat ani se dostat do potravin, jsou uvalované přísné sankce.
Ekologický chov prospívá zdraví
Nevládní environmentální organizace Hnutí Duha pak uvádí, že třeba v ekologickém zemědělství platí dvojnásobná ochranná lhůta pro ukončení léčby. Chovatelé musí nechat zraněná či nemocná zvířata také neprodleně ošetřit. Upřednostňují se přírodní přípravky rostlinného původu a homeopatika.
Pouze v krajních případech se po doporučení veterináře přistupuje na veterinární léčiva nebo antibiotika. Spotřebu antibiotik přitom může snížit dobrá péče o zvířata. Během dvou let až o 30 procent, po třech až čtyřech letech už zpravidla nejsou antibiotika potřebná vůbec, píše hnutí na svých webových stránkách.
Stáhněte si přílohu v PDF
Zdeněk a Dana Nejdlovi, kteří provozují chov plemenného dobytka na farmě Angus Nejdl v Kvaslicích na Klatovsku, tento přínos ekologického chovu potvrzují. „Zvířata skoro vůbec nejsou nemocná. Ovlivňuje to pastevní způsob chovu a čistá genetika,“ uvádí. Jimi chovaná zvířata jsou podle majitelů celoročně na pastvinách, kde mají pohyb, čerstvý vzduch a přirozenou pastvu. Majitelé chovu služeb veterinářů podle jejich slov příliš nevyužívají, pravidelně však testují krev dobytka na IBR. „Utracení vlastně také neřešíme, pouze jednou kvůli zranění býka, který si při praní o pozici ve stádě zlomil packu. Z důvodu špatného zdravotního stavu nikdy,“ říkají a dodávají, že se v halách při konvenčním chovu podle nich léčí více. „Zvířata se tam dožívají nižšího věku, jsou méně vitální, nejsou v pohodě ani duševně,“ porovnávají odlišné podmínky. Soňa Jelínková však uvádí, že zdraví zvířat přímo nezávisí na tom, zda se jedná o velkochov, či ekologický chov. „Především záleží na přístupu konkrétních ošetřovatelů, zootechniků a veterinárního lékaře. Mít v chovu zdravé dojnice je však cílem naprosto všech chovatelů, neboť jen zdravé a spokojené zvíře může produkovat dostatečné množství mléka, a tím i profitovat z ekonomického hlediska,“ uzavírá.
V oblasti životní pohody a podmínek chovu česká veterinární správa loni provedla celkem 1962 kontrol, při nichž zjistila 396 závad. To představuje 20,2 procenta kontrol s porušením platné legislativy. „Nejčastěji se jednalo o nevhodné podmínky chovu, omezování výživy a napájení, nezabezpečení nezbytných pomůcek nebo nedodržení minimálních standardů pro hospodářská zvířata,“ uvádí Petr Majer z tiskového oddělení úřadu. Z dalších zjišťovaných závad při kontrolách hospodářských zvířat jsou například neevidovaná hospodářství, neohlášení změn ve stavu chovaných zvířat a chov neoznačených zvířat, úniky zvířat nebo nesoučinnost.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Budoucnost zemědělství.
