Nálada je u skotu nakažlivá. Ať už dobrá nebo špatná. Kvalitu života zvířat, která žijí proto, aby nám dala maso a mléko, přitom mohou ovlivnit i detaily. Změna způsobu ustájení je jedním z nich. Stačí, když jsou telata v páru, a hned vidí svět optimističtěji. Samota z nich totiž dělá pesimisty. Podle Marka Špinky, odborníka na etologii a welfare hospodářských zvířat, je třeba prolomit bariéry a změnit myšlení a zavedené systémy. „Po zvířatech chceme olympijské výkony, ale držíme je v ubytovnách pro námezdní pracovníky,“ přirovnává jejich život k tomu lidskému.
Je skot pesimistický, nebo optimistický?
Řekl bych, že je vyrovnaný. Vyrovnaný druh zvířete, který žije poměrně rozvážným a pomalým způsobem života. To souvisí s jeho velikostí, ale také s tím, jak se živí. Přijímá velké množství nízkokvalitní potravy a potřebuje dostatek času a klidu na to, aby ji stačil spást, zpracovat a přeměnit na tělesnou hmotu. Podle toho, jak se mu v životě daří a do jaké míry jeho podmínky odpovídají přirozené situaci, se kloní buď k pesimističtějšímu, nebo optimističtějšímu naladění. Zvláště to platí u telat, která jsou ve svém vývoji hodně závislá na specifických podmínkách. Na výživě od matky, kontaktu s ní i s dalšími telaty. V přirozené situaci leží tele po porodu víceméně skryto, matka je opodál a jen ho chodí kojit. Od druhého týdne se připojuje do takzvaných školek, do skupin telat, ve kterých stráví velkou část času. Jestliže jsou tyto podmínky pro jeho přirozený rozvoj splněny, tak má dobrou náladu, všestranně se rozvíjí a vnímá situaci pozitivně. V opačném případě, a to se nám právě ve výzkumu podařilo prokázat, má náladu špatnou.
Vy jste porovnávali reakci telat při ustájení samostatně a v párech. Jak výzkum probíhal a jaké jsou jeho výsledky?
Zejména se nám podařilo prokázat, že skutečně ta telata, která jsou ustájená v párech, mají lepší náladu a vidí svět optimističtěji než ta, která jsou ustájena individuálně. Zajímavé je zmínit, jakým způsobem prokážete, že má zvíře lepší nebo horší náladu, protože se ho nemůžete zeptat. Metoda, která to umožňuje, byla převzata z psychologie a nyní se široce uplatňuje u různých živočišných druhů. Spočívá v tom, že se telete v uvozovkách zeptáte, zda sklenici, ve které je polovina vody, vidí jako poloprázdnou, nebo poloplnou. V našem případě jsme je naučili, že když se objeví struk nalevo, bude v něm odměna ve formě mléka, zatímco struk napravo odměnu nedává. To jsme je naučili perfektně. Když se jim ukázal struk vlevo, vždy za ním šla, když vpravo, nikdy za ním nechodila. Následně jsme jim zlomyslně struk ukázali uprostřed a sledovali jejich reakci. Ukázalo se, že telata chovaná v párech, byla mnohem optimističtější a většinou tuto nejasnou rizikovou variantu vnímala jako pozitivní a pro mléko si šla. Telata chovaná jednotlivě byla pesimističtější. Obvykle k prostřednímu struku nešla, jako by předpokládala, že když věc není jasná, bude to špatně.
Vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Svoji pracovní dráhu započal ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Bohnicích a následně ve Fyziologickém ústavu tehdejší Československé akademie věd, kde se zabýval etologií laboratorního potkana. Od roku 1987 pracoval ve Výzkumném ústavu živočišné výroby, kde se zaměřoval na chování a welfare hospodářských zvířat. Nyní se na České zemědělské univerzitě zabývá etologií sociálního chování a na Filozofické fakultě UK přednáší srovnávací a evoluční psychologii. Ve svých výzkumech zkoumá mimo jiné možné aspekty různých typů ustájení. V současnosti se zaměřuje na hru u zvířat a její důležitost pro mladé savce. Je spoluautorem řady vědeckých publikací.
V praxi jsou telata ustájena samostatně?
Ano. V hospodářské praxi je naprostá většina telat ustájena individuálně. Od matky jsou oddělena okamžitě po porodu a pak jsou přibližně osm týdnů krmena mléčnou náhražkou.
Váš výzkum tedy ukázal, že stačí relativně málo, dát dvě telata k sobě, a výrazně tím zlepšíte jejich welfare?
Přesně tak. Sociální zkušenost je pro ně podstatná a individuální ustájení jim odebírá prvek důležitý pro jejich přirozený vývoj. Proto je třeba zkoumat, jak to jde prakticky dělat jinak. Navíc řada jiných výzkumů ukázala, že obavy z párového ustájení, jako nakažení nějakou chorobou či horší růst, jsou neopodstatněné. Neexistují negativa, zato převažuje jedno velké pozitivum: Mají lepší kvalitu života.
Jaké další problémy v hospodářské praxi vidíte?
Základním problém je, že po zvířatech chceme moc a poskytujeme jim málo. Vysvětlím to na příkladu. Dojnice průměrně nadojí 25 až 30 litrů mléka denně, ta špičková i 60 litrů, ale v přirozené situaci by nadojila desetkrát méně. Podobné je to u prasat. Místo přirozeného počtu pěti selat jich mají 20. A kuřata? Ta rostou pětkrát rychleji, než je pro ně přirozené. Přestavte si to u šestiletého dítěte, které by mělo vážit kolem 20 kilogramů. Kuřata byla vyšlechtěna tak, jako kdyby šestileté dítě vážilo sto kilo. Nároky na produktivitu jsou ohromné. Společnost chce mít potravin živočišného původu co nejvíce za co nejnižší cenu. Farmáři mají potom omezené možnosti, co pro zvířata mohou udělat, pokud nechtějí zbankrotovat. Nemohou jim poskytnout to, co bychom poskytli špičkovému sportovci. Po zvířatech chceme olympijské výkony, ale držíme je v ubytovnách pro námezdní pracovníky.
Člověk jako ideální potrava. Vědci zjistili, proč si k nám komáři vždy najdou cestu
Také čelí bolestivým zákrokům.
Ano, například kanečkové jsou v naprosté většině českých chovů kastrováni bez jakéhokoliv umrtvení nebo omezení bolesti. Přičemž je prokázáno, že tato bolest je velmi intenzivní a dlouhodobá. Trochu paradox, když u pokusů s laboratorními zvířaty byste nic takového provést nemohli. Museli byste mít složité povolení a prokazovat, že přínos převáží nad utrpením. U selat se nic takového nedělá. Nejsou na to peníze a lidé chtějí mít levné vepřové. Nepochybně tu řešení je, například porážet kance při menší váze, kde to, že nejsou kastrovaní, se jen s velmi malým rizikem může odrazit na kvalitě masa. To by se ale celý systém musel přenastavit.
Dojnice průměrně nadojí 25 až 30 litrů mléka denně, ta špičková i 60 litrů, ale v přirozené situaci by nadojila desetkrát méně.
Přesto i malá změna může mít velký vliv na životní pohodu zvířat. Máte nějaké tipy, co by chovatelé mohli dělat?
Zaprvé chtít po zvířatech jen tolik, kolik dokážou za daných podmínek zvládnout. Kráva má přirozenou délku života kolem deseti let, v praxi se dožívá čtyř. Postupně chovatelé přicházejí na to, že ne vždy maximální výkon znamená i maximální zisk. Další věcí je šlechtění, které se nyní posouvá směrem k dlouhověkosti. Přednost se dává nejen zvířatům, která mají vysokou produkci, ale i těm, která jsou zdravější a žijí v chovech déle. Posledním tipem je již zmiňované párové ustájení telat. Zde to chce určitou změnu myšlení a zavedeného systému. Chovatelé jsou z dobrých důvodů konzervativní, takže jde jen o to prolomit tuto bariéru. Jakmile se na několika farmách uvidí, že tento systém funguje velmi dobře, je pravděpodobné, že se k němu přidají další a další farmáři.
Situace se ale již nyní výrazně zlepšuje, ne? Vidím kolem sebe vlnu bio a starání se o to, v jakých podmínkách žilo zvíře, jehož maso jíme.
Pokud vidíte vlnu, žijete trošku v bublině. Je to nějaká vlna na malé zátoce toho rybníka. Naprostá většina živočišných produktů je z konvenčního zemědělství. Změna ale nastává. Přes všechny typy chovu je už naprosto zřejmé, že pohoda a kvalita života zvířete je důležitá a promítá se do kvality produktu, která nespočívá jen v tom, jak chutná. Pokud chce farmář úspěšně chovat zvířata způsobem s vysokou úrovní welfare, musí celý chov tímto způsobem zaměřit. Namísto důrazu na vysokou efektivitu ve velkém objemu s minimem práce se musí zaměřit na mnohem lepší, intenzivnější péči a individuální sledování. Zároveň musí zabezpečit, aby se jeho produkt prodával za vyšší cenu.
Jak vůbec životní pohodu skotu ovlivňuje interakce chovatele?
Naprosto zásadně. Aby celý systém fungoval, musí s ním být farmář sžitý, rozumět mu, věnovat se mu, investovat do něj a hlavně v něm vytrvat. Zemědělství je záležitost ohromné vytrvalosti a vztah člověka ke zvířatům hraje klíčovou roli. V současné době je důležitý i další faktor, kterým jsou moderní technologie. Ty dokážou velmi efektivně a informovaně hlídat to, co člověk sám svou kapacitou nezvládne. Například řada rodinných farem přechází z ručního dojení na automatické dojicí roboty. Ti jim ušetří mnoho práce, hlídají dojení a farmářům předávají informace, které mohou zavčas odhalit případný problém. Navíc dojnice vstupují do dojírny, kdykoli chtějí.
Prasata jsou neurotická zvířata, která velmi rychle na něco reagují. Naproti tomu skot je takové stoické zvíře, které příliš nedává najevo, co se uvnitř něho děje.
Četla jsem o tom, že umělá inteligence dokáže poznat náladu zvířat, na druhou stranu i o tom, že je velmi obtížné odhalit, jak se skot cítí. Jde to tedy? Jak poznám vystresovaný skot?
Skutečně to jednoduché není. Navíc neexistuje jeden stres. Dojnice je vystresovaná, když ji něco bolí, je nemocná, nemá si kam lehnout, když s ní chovatel špatně zachází a tak dále. Vždy je třeba znát konkrétní stav u konkrétního druhu. To umělá inteligence zatím v nějaké rozumné míře efektivity neumí, protože jak říkáte, je to obtížné. Třeba prasata jsou neurotická zvířata, která velmi rychle na něco reagují. Naproti tomu skot je takové stoické zvíře, které příliš nedává najevo, co se uvnitř něho děje. Můžeme ale pozorovat jednotlivé stavy. Například technologie pozná, jak zvíře zatěžuje všechny čtyři končetiny, a podle toho zjistí, když kulhá. Nepochybuji o tom, že během deseti patnácti let bude tato technologie běžná. V současnosti je zhruba třetina dojnic poražena dříve, protože se toto kulhání neodhalilo včas.
Na jakých výzkumech nyní pracujete?
Nyní dokončujeme výzkumy, které jsme dělali v oblasti chovu skotu. Z nich se nám rýsují dva zajímavé výsledky. První výsledek ukazuje, že telata chovaná v malých skupinách lépe snášejí bolest. V hospodářské praxi jsou podrobena takzvanému odrohování. Jedná se o velmi bolestivý zákrok, při kterém se rozžhaveným železem vypálí zárodky rohů. Naše výzkumy ukazují, že telata to sice vždy bolí stejně, ale ta žijící ve skupinách se s bolestí vyrovnají lépe a rychleji se vracejí k normálnímu chování. Druhý výsledek souvisí se hrou a její důležitostí. Ukazuje se, že tele, které má menší chuť ke hře, protože například nemá dobrou možnost přijímat potravu, sníží chuť ke hře také u ostatních. Nálada se přenáší.
Stáhněte si přílohu v PDF
Takže nejenže je nakažlivá špatná nálada, ale i ta dobrá.
Nepochybně. Oba typy nálad jsou nakažlivé. Celosvětové výzkumy v aplikované etologii ukazují, že ty takzvané afektivní stavy zvířat, to znamená bolest, hlad, strach, nebo naopak radost ze hry, nasycení, mají důležitý sociální rozměr. Zvířata vnímají, jak jsou na tom jiná zvířata, říká se tomu emoční nakažlivost. O to důležitější je afektivní stav zvířat sledovat, protože se může znásobit, multiplikovat.
V praxi by tedy měla být podporována hra a chov ve skupinách?
Ano. Dát telatům dostatečnou možnost prostoru pro takzvanou lokomoční hru, která spočívá v rychlém poskakování, úprcích, pronásledování, otočkách.
Jakou vidíte budoucnost chovu skotu s ohledem na welfare?
Jednoznačně bude docházet k postupnému zlepšování. Pokud se ale celý systém konzumace a poptávky po levných potravinách živočišného původu nezmění, změny budou jen pomalé. Přesto bude narůstat počet chovů s vyšší kvalitou života zvířat. Větší změny se pak budou odehrávat ve dvou směrech. V oblasti moderních technologií, kdy budeme o zvířatech vědět více a individuálně sledovat jejich potřeby, a v hledání alternativ k bolestivým zákrokům.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Budoucnost zemědělství.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
