Největší lotyšská investice v Česku. Baltija kupuje za stovky milionů výrobu PET vláken od Silonu

Lotyšská společnost PET Baltija, jeden z největších zpracovatelů PET lahví v Pobaltí, kupuje od Silonu v Plané nad Lužnicí stoprocentní podíl ve firmě Tesil Fibres. Ta produkuje umělá vlákna používaná k výrobě koberců do aut, ale i například hygienických vložek či plenek. Tesil Fibres je vyrábí z nařezaných „petek“ a patří mezi největší zpracovatele v zemi. Ročně zvládne kolem jedné miliardy lahví z termoplastu.

Jde o dosud největší investici jakékoli lotyšské firmy v Česku. PET Baltija si od ní slibuje růst obratu o více než polovinu a přístup na nové trhy. O transakci informovala agentura ČTK. Výši akvizice firmy nesdělily, podle odhadů dosáhla cena středních stovek milionů korun.

„PET Baltija se tímto obchodem dostává na mapu mezinárodních hráčů. Vidíme vysoký potenciál růstu Tesil Fibres, která disponuje zkušeným týmem profesionálů. Chceme zvýšit flexibilitu společnosti a zajišťovat jí dodávky nejvhodnějších recyklovaných PET materiálů. Tím dojde i k žádanému nárůstu objemu recyklace PET,“ prohlásil předseda představenstva PET Baltija Salvis Lapinš.

Firma Silon se nově plně zaměří na výrobu a vývoj kompaundů, což jsou polotovary do plastikářského průmyslu, zejména pro výrobu potrubí a izolace kabeláže. V březnu letošního roku rozjela pro tuto produkci novou linku. Jak vysvětlil jednatel Silonu Šuchrat Saidov, firma se rozhodla, že najde pro Tesil Fibres strategického partnera, který bude schopen tuto divizi dál rozvíjet. 

Od Baltu na východ a dál do Evropy

Výroba umělých vláken v Plané nad Lužnicí se datuje od roku 1966. Tesil Fibres teď zaměstnává 150 lidí. Závod ročně vyrobí 33 tisíc tun polyesterových vláken a je největší svého druhu v Česku. Obrat z výroby umělých vláken dosahoval v posledních letech 27 milionů eur (asi 675 milionů Kč).

Většinovým vlastníkem PET Baltija je fond INVL Baltic Sea Growth Fund. S podporou Evropského investičního fondu se zaměřuje na pomoc inovativním firmám v Pobaltí. S kapitálem v hodnotě 165 milionů eur (přes 4,1 miliardy Kč) je to největší investiční společnost v tomto regionu. Investuje částky od 10 do 30 milionů eur do firem, které vykazují vysoký růstový potenciál a schopnost konkurovat ve světovém měřítku. Zaměřuje se na Balt, pohraničí Polska, Skandinávii a střední Evropu. Investuje do šesti společností ve zdravotnictví, stavebnictví, v recyklaci plastů a nakládání s odpady, v oblasti veterinárních služeb a výroby kosmetických a hygienických výrobků.

Panorama

Na začátku byli Baťa, Wichterle a punčochy. Teď táborská firma Silon vyrábí tesil pro největší automobilky

23. 6. 2016 ▪ 8 min. čtení

„Akvizice posiluje snahu fondu o výraznou expanzi PET Baltija. Od vstupu fondu do PET Baltija vzrostl obrat společnosti o 116 procent a je na dobré cestě ke ztrojnásobení produkce recyklovaného potravinářského PET,“ uvedla předsedkyně dozorčí rady Deimante Korsakaiteová. PET Baltija má obrat kolem 100 milionů eur (asi 2,5 miliardy Kč).

Jeden z největších zpracovatelů polyetylentereftalátu (odtud zkratka) v severní Evropě a největší v Pobaltí se zaměřuje na recyklaci použitých lahví, vyrábí z nich PET vločky a granule. Je členem skupiny Eco Baltia, jež řeší nakládání s odpady. Předpokládaný loňský výnos skupiny činil téměř 150 milionů eur (asi 3,7 miliardy Kč), meziročně dvojnásobek. Tento nárůst částečně podpořila srpnová akvizice litevské společnosti na správu odpadu Ecoservice.

Od Bati a Wichterleho k automobilkám

Obrat celého koncernu Silon podle výroční zprávy za loňský rok činil čtyři miliardy korun a čistý zisk dosáhl 110 milionů. Hlavní výrobní závod má v Plané nad Lužnicí a zaměstnává přes 400 lidí. Továrnu má i v USA na předměstí Atlanty ve státě Georgia, jeho výrobky se používají ve stavebnictví, energetice, automotive, jsou v hygienických produktech.

Historie firmy Silon sahá do baťovského období, průmyslový areál mezi Sezimovým Ústím a Planou nad Lužnicí v jižních Čechách začal budovat Jan Antonín Baťa těsně před druhou světovou válkou. Stalo se tak poté, co se v březnu 1939 od tehdejšího Československa odtrhli Slováci a firma Baťa zastavila rozvoj svého závodu MAS (Moravské a slovenské strojírny) v dnešním Partizánském. Náhradou měly být nové strojírny na území Čech. Továrnu u Tábora Baťovy závody postavily na konci roku 1939 a dnes z nich je Kovosvit MAS.

Ačkoliv Silon vznikl až 10 let po sousedním Kovosvitu, už v původních plánech se s obdobnou továrnou počítalo. Smyslem bylo dát práci ženám, jejichž muži pracovali ve strojírnách.

Založení průmyslového areálu není jediným pojítkem mezi Silonem a firmou Baťa. Výrobu vlákna, které je evropskou obdobou Američany vynalezeného nylonu, vyzkoumal tým vědce Otto Wichterleho v roce 1940 v Baťových zlínských závodech. S produkcí slavných silonek se v Sezimově Ústí nicméně začalo až v roce 1950, tedy po druhé světové válce a znárodnění Baťových závodů.

Po revoluci textilní výroba v Silonu upadala a v roce 1994 vláda rozhodla o přímé privatizaci firmy. Tu o dva roky později získali současní němečtí vlastníci Bernhard Rustige, Fritz Baur a André Mangin a jejich rodiny.