Byť se jeho podíl na celkovém domácím produktu postupně mírně snižuje, zůstává průmysl tahounem evropských ekonomik. Je tomu tak z několika důvodů. Předně jsou v průmyslu vidět multiplikační efekty, kdy jedno vytvořené pracovní místo podle odhadů vytvoří v průměru dvě až tři pracovní místa ve službách. To nám zároveň naznačuje, že služby jsou na průmyslu značně závislé, jelikož bez toho, aby se zboží vyrábělo, bude služeb opravdu málo, klesne jejich produktivita a stejně tak i produktivita v jiných sektorech. Služby jsou zároveň navázány i na v průmyslu přímo vytvořená pracovní místa. Nikdo si asi nemyslí, že by například v Mladé Boleslavi existovalo takové množství restaurací, kadeřnictví, masážních salonů a poboček bank jen tak „samo o sobě“.

Dále platí, že zejména zpracovatelský průmysl je významným nositelem inovací, což je pro změnu vidět z množství schvalovaných patentů. To se často zejména u nás zpochybňuje vlivem charakteru části exportů, nicméně platí to i zde. A v neposlední řadě zmiňme skutečnost, že průmyslovou základnu je poměrně obtížné obnovovat, pakliže jednou zanikne. Jsou na ni totiž navázány další ekonomické struktury, například vzdělávací, dodavatelské a jiné infrastrukturální, a to včetně dopravních. Francie by mohla vyprávět.

Současná energetická krize zanechává na průmyslu významné stopy a objevují se názory, že by mohla hrozit deindustrializace, pokud bude trvat dlouho. Část průmyslu by mohla zaniknout nebo se přemístit jinam. Primárně, ale nikoli výlučně, je patrně ohrožen chemický průmysl, jehož závislost na energiích je výrazná a jehož zastoupení v české a třeba i německé ekonomice je důležité nejen z hlediska velikosti, ale i z hlediska vytvářené přidané hodnoty.

Navíc v tuto chvíli asi neexistuje rychlá a levná „úleva“. Přechod na zelenější energii sice (díkybohu) nabírá na rychlosti, ale bude ještě trvat, podobně jako výraznější energetické úspory. I proto je nyní otázkou, jak moc jsou průmyslové podniky odolné, jak moc budou schopny využít zisky minulých období na překlenutí krize a jak moc budou schopny vlády (opět) pomáhat. Pokud ano, tak pomoc musí být jasně ohraničená nejen časově, ale i věcně. Jinak neustálý kolotoč vládní pomoci skončí špatně úplně pro všechny.

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.