Ve chvíli, kdy máme takřka důvod k oslavě toho, jak rychle se daří snižovat závislost na ruských palivech, a zdá se, že zimu Evropa zvládne bez větších omezení, napětí spojené s touto krizí dramaticky roste. Základní ekonomický mechanismus, kdy je příliš poptávky na málo nabídky, jejíž cenu navíc zvyšují ceny vstupů, zafungoval dle učebnice. Vedl na fungujícím trhu ke strmému růstu cen. Vyhnal ceny tak vysoko, že sociální a ekonomické důsledky mohou být opravdu velké.

Akce států jsou v této situace logické a žádoucí, ale nejen historie naznačuje, že ne vše, co je možno udělat, se udělat má. Seznam těch největších možných chyb je dlouhý, ale určitě na něm nemohou chybět tyto faktory.

1. Přepolitizace

Parlamentní demokracie samozřejmě vede k tomu, že opozice neúprosně útočí na vládu. Dnes lze parafrázovat legendární český bonmot: „Žádná vláda vám nedá tolik, kolik vám opozice může slíbit.“ V případě energetické krize má spirála „vládní kroky, kritika opozice, úprava vládních kroků, následovaná další kritikou opozice“ cenovku stovek miliard.

Pokud dnes někdo slibuje, že kilowatt elektřiny, která v srpnu ve vrcholící tržní panice stála na trhu přes 20 korun (dnes se naštěstí blíží k 10 korunám), má stát korunu padesát, mluví o mnohasetmiliardovém účtu pro stát nebo kolapsu dodávek (s blackouty). Či o cestě blízké czexitu. Navíc, kdo dnes mluví o 1,50 Kč za kWh, může, s malou nadsázkou, za týden chtít elektřinu zdarma a poté se dobere k tomu, že by „někdo“ měl občanům za odběr elektřiny platit.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Předplatné za 30 Kč
  • První 2 měsíce za 30 Kč měsíčně, poté za 159 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
Máte již předplatné?
Přihlásit se

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.