Rok 2022 se zdá být ve znamení silného dolaru. Jenom od začátku tohoto roku dolarový index posílil skoro o 10 procent a ještě více od poloviny minulého roku. V nominálních hodnotách je pak nejvýše, co kdy byl. V reálných hodnotách není daleko od svého maxima z počátku osmdesátých let. A právě srovnání s osmdesátými léty vnuká myšlenku, že dolar je silný z důvodu americké měnové politiky. Tehdy, stejně jako nyní, centrální banka Fed začala rapidní utahování měnové politiky v rámci boje s extrémně vysokou inflací. Je tedy sílící dolar pouze odezvou rostoucích amerických úrokových měr?
Ačkoliv tato perspektiva má svou váhu, není to jediné vysvětlení síly americké měny. Fed není sám, kdo se vydal cestou rapidního zvyšování úrokových měr. Již o několik měsíců dříve s tím začala britská centrální banka a během léta po rapidním otočení kurzu se k nim přidala Evropská centrální banka. Nehledě na to zaznamenaly vůči dolaru výrazné oslabení britská libra i euro.
Druhým argumentem, proč se nejedná pouze o sílu dolaru, je vývoj kurzů měn rozvíjejících se zemí. Ty bývají typicky postiženy rostoucím dolarem ze všech nejvíce. Avšak tento rok je tomu naopak. Dvě významné měny, které posílily vůči dolaru, jsou brazilský real a mexické peso. Podobně asijské měny, s výjimkou japonské, zaznamenaly výrazně menší pokles než ty evropské. Jinými slovy – evropské měny oslabují i vůči ostatním, ne pouze vůči dolaru.
Toto oslabení není úplně překvapující. Evropa čelí bezprecedentnímu šoku v podobě skokového nárůstu ceny dovážených energií. Tento nárůst je tak velký, že převrátil systematický přebytek v zahraničním obchodu ve velký schodek odpovídající hodnotě skoro jedné desetiny HDP. Při takto velkém, dlouhotrvajícím šoku není divu, že euro a libra oslabují a dolar posiluje. Síla dolaru je tedy do značné míry odrazem oslabení evropských měn.
