Čínský vůdce Si Ťin-pching si na sjezdu strany dále upevnil svoji moc. Oponenty včetně premiéra poslal do důchodu

Autoritářský čínský prezident a nejvyšší partajní šéf Si Ťin-pching může slavit velké politické vítězství. Na 2300 delegátů 20. sjezdu Komunistické strany Číny, který skončil v sobotu v Pekingu, mu svěřilo řízení země na další, v pořadí už třetí pětileté období. Devětašedesátiletý politik si ho může užívat naplno, neboť se mu zároveň podařilo odstavit z užšího stranického vedení oponenty, včetně proreformně naladěného premiéra Li Kche-čchianga. 

Ten dokonce nebyl ani zvolen členem dvousetpětičlenného ústředního výboru, takže je jisté, že v čele vlády končí. O jeho nástupci by mělo rozhodnout březnové zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců. Žhavým kandidátem na tento post je třiašedesátiletý Li Čchiang, šéf partaje v Šanghaji, kterého sjezd oficiálně potvrdil jako muže číslo dvě v nejužším stranickém vedení.

„Tu hlavní novinku v písemných závěrech sjezdu nenajdete. Místo aby po 10 letech jako generální tajemník uvolnil místo někomu mladšímu, Si Ťin-pching se od začátku stavěl do pozice nástupce sebe samého,“ komentuje v listu Handelsblatt Katja Drinhausenová z berlínského Ústavu pro výzkum Číny (Merics). 

Podle ní současný prezident teď získal moc, jejíž rozsah je od dob Velkého kormidelníka Maa Ce-tunga (předsedy KS Číny v letech 1943 až 1976 – pozn. red.) naprosto nevídaný. Když byl Si Ťin-pching v listopadu 2012 zvolen do čela strany, pozvolna začal opouštět „princip kolektivního vedení“, který byl zaveden po smrti Maa. Začal zřizovat různé komise a výbory, jež sám vedl, a nahrazovat jimi výkonné funkce vlády.  

Si Ťin-pching nyní posílá do důchodu vysoké funkcionáře, kteří mu občas „odmlouvali“ třeba v tom, že posilování státního sektoru a svazování sektoru soukromého není ta správná cesta vpřed. Na druhé straně se spoléhá na loajální spolupracovníky, jako jsou Wang Chu-ning, hlavní ideolog strany, nebo Čao Le-ťi, šéf vlivné disciplinární komise ústředního výboru.  

Ti a další mu mají pomoci skoncovat v Číně s tím, co sjezd nazval „chaotickou expanzí kapitálu“. Si Ťin-pching za jeden ze svých klíčových politických cílů považuje zmírnit příkré majetkové rozdíly mezi lidmi a místo toho dosáhnout „všeobecné prosperity a blahobytu“. 

Cestou k tomu má být další posilování úlohy státu v hospodářství a naopak přiškrcení soukromého sektoru, který je v Číně největším zaměstnavatelem a byl hlavní hnací silou růstu. Ale časy se mění. „Si Ťin-pching usoudil, že vzestup soukromých podnikatelů představuje pro komunistickou stranu potenciální hrozbu,“ komentuje v listu Financial Times Neil Thomas z poradenské firmy Eurasia Group. 

Projevilo se to ve složení delegátů sjezdu. Podle záznamů, do nichž mohl v Pekingu nahlédnout citovaný list, bylo mezi 2296 delegáty jen 18 ředitelů významných soukromých skupin oproti 27 na předchozím sjezdu konaném v roce 2017.  

V Číně původně platilo, že nejvyšší stranické a státní posty lze zastávat nejdéle dvě pětiletá období, aby se zamezilo vzniku dalšího kultu osobnosti. Si Ťin-pching si ale nechal partajní stanovy „upravit“, a může tak ve svých postech setrvat prakticky neomezenou dobu. „Vzhledem k problémům, s nimiž se Čína potýká, je to vskutku pozoruhodné,“ dodává Katja Drinhausenová.  

Komentář Martina Ehla

Silný vůdce do nejisté doby. Proč čínského lídra Si Ťin-pchinga musí znervózňovat osud Vladimira Putina

18. 10. 2022 ▪ 5 min. čtení

Čínské vedení letos pokračuje v „politice nulového covidu“, která vyvolala v mnoha velkoměstech veřejné protesty, což je v zemi velice neobvyklé. Ochranná opatření tvrdě přiškrtila hospodářství, což se projevilo na výrazném zpomalení jeho tempa. Mezinárodní měnový fond letos předpovídá meziroční růst o 3,2 procenta. Čína – v minulosti výkonný tahoun asijského a potažmo globálního hospodářství – poprvé po více než 30 letech poroste méně než rozvojové státy Asie. 

Si Ťin-pching však na přísných ochranných opatřeních trvá s tím, že kontrola z centra je mnohem účinnější než to, jak vůči covidu postupují vyspělé západní země.  

Čínský vůdce se netají tím, že bude svojí hospodářskou politikou (daňovými úlevami, levnějším úvěrováním i vládními dotacemi) podporovat státní sektor na úkor soukromých podnikatelů. Přitom to byl právě on, kdo v roce 2013 – krátce po svém zvolení do čela strany – předložil rozsáhlý reformní program čítající 60 bodů, včetně podpory soukromého podnikání. Státní podniky se měly „chovat komerčně“, dbát na ziskovost. Města a provincie vyzval, aby daly do pořádku své zadlužené finance.    

Ale z plánovaných reforem toho moc nezbylo. „Vidíme, že zápal pro tržně orientované reformy upadá. Růstový potenciál čínského hospodářství je v důsledku toho mnohem nižší, než jsme byli zvyklí,“ komentuje v listu Wall Street Journal Helge Berger, šéf mise Mezinárodního měnového fondu v Pekingu.