„Dobrý den, jsem další z těch, které jste inspiroval, v sobotu jsem si koupil elektromobil.“ Stovky podobných e‑mailů už došly Janu Staňkovi během posledních čtyř let, kdy se aktivně snaží propagovat elektromobilitu a čistou energii. Pod jménem Electro Dad zveřejnil od té doby více než 400 videí, která informují o různých aspektech nízkoemisní dopravy a udržitelné energie. Říká tomu koníček a tráví tím třicet hodin týdně, kromě večerů a víkendů věnuje tvorbě popularizačních videí i jeden pracovní den. Chci inspirovat milion lidí, píše na svém webu Electrodad.cz.
V úvodu každého svého videa přivítá diváky slovy „Krásný energický den“ a pak s nimi sdílí své zkušenosti s udržitelnou dopravou, odpovídá na otázky spojené s elektromobilitou nebo testuje různé typy vozidel. Obvykle publikuje dvě videa týdně a rozhodně se nebojí, že by mu časem došla inspirace. Stále totiž objevuje nová témata, která chce se svými diváky otevřít. Ve své tvorbě se cítí svobodný a nezávislý. „Vůbec nectím doporučení, že na YouTube by video mělo mít sedm až 15 minut. Beru to tak, že když má někdo zájem o to téma, proč by si nemohl poslechnout více než hodinové video,“ říká o svém přístupu Staněk. A funguje to. Počet odběratelů se blíží ke třiceti tisícům a každé nové video má v průměru deset tisíc zhlédnutí, ta nejúspěšnější i přes sto padesát tisíc. „Koupil jsem si elektromobil, udělejte si čárku,“ píší mu do komentářů někteří fanoušci. Čárky si Staněk nedělá, ale věří, že většina z těch, kdo v posledních letech přešli na elektromobilitu, čerpala informace více či méně z jeho videí.
Tohle je armagedon, došlo mu v Číně
Téma čisté energie vstoupilo Staňkovi do života v čínském Nankingu, kam se na dva a půl roku přestěhoval za prací se svou tehdy čtyřčlennou rodinou. Třináctimilionové industriální město ho šokovalo extrémním znečištěním. „Je tam brutální smog, ve dne nevidíte modrou oblohu a v noci nevidíte hvězdy. Je to i ve vodě a v jídle. Měl jsem výčitky, kam jsem to vzal svou rodinu se dvěma malými dětmi,“ popisuje životní podmínky čínského velkoměsta. Mnozí z jeho bývalých čínských kolegů bojovali ve věku kolem třiceti let se silným astmatem, nádory, neplodností nebo potraty. „Tohle je armagedon,“ říkal si tehdy Staněk a přemýšlel nad tím, kam průmyslový rozvoj směřuje a jak by v budoucnu mohla vypadat i evropská města. „Zároveň jsem si uvědomoval, že je to hrozně nefér vůči samotným Číňanům, protože všechny ty krámy, které kolem sebe máme, tam vyrábí pro nás. Že je to vlastně naše špína,“ přiznává Staněk.
Když má někdo o téma zájem, proč by si nepustil i hodinové video.
Když se v roce 2012 vrátil na Moravu, začal uvažovat nad tím, jak by uhlíkovou stopu své rodiny co nejvíce snížil. Nízkoenergetický dům s podlahovým topením, využíváním dešťové vody či kompostováním postavili svépomocí již v roce 2004. Přestali létat jako rodina letadly, začali omezovat spotřebu energií a produkci odpadu. Nasnadě bylo zvážit elektromobil. Ty se ale v té době prodávaly za astronomické ceny a ujely horko těžko sto kilometrů.
Trvalo to dalších šest let, než budoucího propagátora elektromobility svezl kolega v půjčené Tesle. Tahle jízda v něm zapálila vášeň, která ho provází dodnes. Ohromilo ho, jak plynule vůz jede, jak je tichý a přináší odpovědi na otázky, které se mu celé roky honily hlavou. Do tří týdnů si pořídil svůj první elektromobil a vzápětí také fotovoltaiku na střechu svého rodinného domu. „A najednou mě to přitáhlo jako téma. Zdálo se mi neuvěřitelné, kolik energie dopadne na tu střechu. Že to jedenáct měsíců v roce utáhne spotřebu celého domu a někdy až osm měsíců pokryje i nabíjení našeho vozu,“ říká nadšeně Staněk. Touhu podělit se o svou radost z bezemisní dopravy a motivovat k ní další lidi vzal čtyřicetiletý podnikatel jako svou novou misi: „Byl jsem úspěšný manažer, měl jsem skvělou rodinu a žádné dluhy, tak jsem cítil, že potřebuji dělat něco, co bude větší než já. Co mě bude bavit a zároveň mít nějaký přesah.“
Nejprve začal s tímto zápalem sdílet své zkušenosti mezi známými a kolegy. Každý večer si k tématu dohledával další informace, především ze zahraničních pramenů, protože v Česku se podle něj nedaly v této oblasti najít důvěryhodné zdroje. „Bylo tu pár serverů, které o tom tématu psaly, ale působilo to na mě dost tendenčně, texty šly hodně na ruku inzerentům,“ vysvětluje Staněk. To bylo také jedním z motivů, které ho přiměly, aby se do mediální tvorby a osvěty v této oblasti pustil sám.
Rozvoj elektromobility brzdí fosilní lobby
V té době začalo elektromobily uvádět na trh více značek, Staněk měl ale pocit, že od nákupu elektrických vozů v autosalonech potenciální zákazníky spíše odrazují. „Štvalo mě, že i odborné časopisy házely na to téma kejdu a dělaly testy tendenčně, aby nedopadly pro elektromobily moc dobře,“ stěžuje si. Špatnou pověst elektromobility řeší Staněk dodnes. Čím déle se tématu věnuje, tím víc naráží na silnou fosilní lobby, která rozvoj elektromobility v Česku soustavně brzdí. „Souvisí to i s válkou na Ukrajině. Jedním z motivů toho konfliktu byla obava Ruska, že se Evropa začne soustředit na Green Deal a přestane být závislá na jeho dodávkách ropy,“ myslí si Staněk.
Určitou překážku vidí i v mylném dojmu, že se nám Evropská unie stále snaží něco vnutit. Podle něj je to nepochopení tématu: „Elektromobilita je globální megatrend, který má své hlavní hybatele ve Spojených státech a v Číně. Jestli chceme mít konkurenceschopný automobilový průmysl, tak musíme být elektromobilní.“ Fakt, že Česko nákupy elektromobilů příliš nepodporuje, považuje Staněk za obrovský problém: „Česko v tom vidí náklad do rozpočtu a bojí se, že by tím oslabilo současnou výrobu, ale opak je pravdou. Poslední statistiky ukazují, že výroba elektromobilů v Evropě začíná stagnovat, protože USA a Čína mají takové incentivy, že jim evropský automobilový průmysl nestačí.“
Najednou mě to téma přitáhlo. Zdálo se mi neuvěřitelné, kolik energie dopadne na střechu.
Staněk zdůrazňuje také řadu pozitivních externalit, které elektromobilita přináší. „S rozšířením bezemisní nebo nízkoemisní dopravy klesá počet předčasných úmrtí způsobených znečištěním životního prostředí. Navíc se tím snižuje naše závislost na dovozu fosilních paliv. Je velká chyba, že Česko elektromobilitu nepodporuje, ať už se na to díváte z ekologického, ekonomického, nebo etického hlediska,“ dodává. Na druhou stranu ale oceňuje, že Česko investuje do výstavby nabíjecí infrastruktury. Údajný nedostatek nabíjecích míst je jednou z námitek, se kterými se občas setkává. „Není to vůbec pravda. V přepočtu na počet elektromobilů má Česko asi osmkrát víc nabíječek než třeba elektromobilní Norsko,“ uvádí pro srovnání.
Devadesátimetrová věž ropných barelů
Úplná uhlíková neutralita ve všech fázích výroby, přepravy, používání a likvidace elektromobilů je podle Staňka zatím nedosažitelná, automobilky k ní ale postupně spějí. „Když budeme vyrábět, nabíjet a recyklovat výhradně čistou energií z obnovitelných zdrojů, můžeme se dostat do pozitivní spirály, ve které se blížíme k udržitelnosti,“ uvádí Staněk. V případě fosilní ekonomiky je oproti tomu taková spirála jen negativní. „Kdybychom sečetli naftu nebo benzin, které spotřebuje například oktávka ke čtvrt milionu ujetých kilometrů, a vyskládali ty barely s palivem na sebe, byly by vysoké 90 metrů. To je materiál, který se vypumpoval ze země na druhém konci světa, převážel tankery, rafinoval a distribuoval na benzinky – kdy se dvacet procent energie ztratilo už během toho procesu – a nevratně se uložil do atmosféry ve formě CO₂,“ zdůrazňuje Staněk.
Z paliva, které na ujetí 15 tisíc kilometrů za rok spotřebuje běžné osobní auto se spalovacím motorem, vznikne přibližně 2,4 tuny CO₂. Elektromobil využívající energii z domácí fotovoltaické elektrárny může zvládnout významnou část z 15 tisíc kilometrů ročního nájezdu zcela bez emisí skleníkových plynů. V případě Jana Staňka to je přibližně 50 procent. Při nákupu zbylé energie z distribuční sítě tak auto „vyprodukuje“ ročně jen zhruba 600 kilogramů CO₂. A toto množství bude se vzrůstajícím podílem obnovitelných zdrojů v energetice dále klesat.
Staněk bez váhání potvrzuje, že největší bariérou rozvoje elektromobility v Česku je stále pořizovací cena vozů. Náklady na provoz jsou sice oproti spalovacímu autu zhruba poloviční a náklady na servis mohou být třetinové, cenový rozdíl je ale u malých osobních vozů stále příliš velký, a pro mnoho lidí jsou proto elektromobily cenově nedostupné.
Co se týče dojezdové vzdálenosti, ta byla jednou z věcí, kterých se samotný propagátor elektromobility před nákupem svého prvního elektrického vozu obával. „Nejdřív jsme si koupili Nissan Leaf z druhé ruky, který, když jedete lehkou nohou, ujede tak 150 kilometrů,“ vzpomíná na vůz, kterým rodina tehdy jezdila spíše na výlety po Česku. Teď se svou Teslou nemají problém vyrazit do Španělska a zpátky a ujet 5000 kilometrů. „Dobíjení energie za vás auto většinou plánuje samo. Zadáte jen destinaci a ono vám spočítá, kolikrát a kde je třeba zastavit na dobíjecí pauzu. Má přehled i o tom, jak jsou nabíječky obsazené, a průběžně to přepočítává, takže vám ušetří spoustu starostí,“ popisuje Staněk.
Občas se setká s výhradami, že nabíjení trvá dlouho. Ze zkušenosti ale tvrdí, že auto standardně nabije za dvacet minut, což je v případě pětičlenné rodiny obvyklá pauza na toaletu, odpočinek a občerstvení. Když vyrazí na delší trať, kde musí každé dvě a půl hodiny zastavovat kvůli nabíjení, považuje to naopak za příjemné a bezpečné opatření, díky kterému pak cesta není tolik vyčerpávající.
Vyměnit Enyaq za elektrokolo
I když Jan Staněk už mnoho řidičů k přechodu na elektromobilitu motivoval, nákupem elektrického vozu to podle něj nekončí. Sdílením vlastní zkušenosti chce především přesvědčit co nejvíce lidí k odpovědnému přístupu k životnímu prostředí obecně. „Není to tak, že si koupíte odpustek ve formě elektromobilu a jedete dál. Ve svých videích to často připomínám,“ říká Staněk, který mluví i o omezení automobilové dopravy jako takové.
Stáhněte si přílohu v PDF
Opravdovou změnu si představuje tak, že se města více vrátí lidem, což v jeho pojetí obnáší také bezpečné oddělené cyklopruhy na každé ulici, které motivují lidi jezdit na kole nebo chodit pěšky, infrastrukturu podporující pěší dostupnost a maximální využívání obnovitelných zdrojů energie. „Když potom kolem lidí budou jezdit elektrické dodávky nebo osobní automobily, tak fajn,“ popisuje svou představu ideálního udržitelného města. Lepší by však bylo auta co nejméně potřebovat: „Elektrokolo má stokrát menší hmotnost než Enyaq. To je udržitelnost! K tomu, abyste se přesouvali po městě, přece nepotřebujete stokrát těžší vozidlo.“
Lidem podle něho často stačí pro dobrý pocit nejíst maso nebo třídit odpad. „Třídění odpadu je dobré, protože vede lidi k tomu, aby nad ekologií přemýšleli, pro skutečný dopad na životní prostředí je ale zcela irelevantní. Odpad musíme především negenerovat, ne ho jen následně třídit,“ uzavírá Staněk. A k tomu podle něj vede na prvním místě konec pálení fosilní ropy, uhlí nebo plynu, přechod na obnovitelné energie a bezemisní doprava.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Elektromobilita.
