Komunitní energetice se někteří vehementně brání. Nesmíme však promarnit obrovskou příležitost

Počátkem listopadu poslalo ministerstvo průmyslu do legislativního procesu dlouho očekávanou i dlouho odkládanou novelu energetického zákona, takzvaný Lex OZE II. Ta má otevřít společenstvím i jednotlivcům dosud nevídané možnosti k samovýrobě i sdílení elektřiny, které dosud měli jen majitelé rodinných domů, a to ještě ne zcela. Podle členky rady ERÚ Martiny Krčové otevírá komunitní energetika aktivním zájemcům možnosti, jak na energiích významně ušetřit. Přesto stojí Česko s novelou teprve na samém počátku procesu rozsáhlých změn, během kterého se toho může mnoho pokazit.

Asi jako mnoho lidí jsem vlastník bytu v bytovém domě. Co pro mě komunitní energetika znamená?

Komunitní energetika má několik výhod pro decentrální nebo lokální energetiku. Komunita by měla především sdílet elektřinu, kterou si vyrobí, mezi svými členy. A jako nejzákladnější komunitu můžeme vnímat právě vlastníky bytových jednotek v bytovém domě. Co je pro ně jednoduššího než si nainstalovat panely na střechu a elektřinu z nich následně sdílet mezi bytovými jednotkami? Sami jsme si mysleli, že to může být jednoduché. Ukázalo se však, že to nelze provést dříve, než bude existovat legislativa. Tedy novela energetického zákona, kterou vypracovalo ministerstvo průmyslu a obchodu. Praktický dopad těchto legislativních úprav lze ovšem očekávat nejdříve v průběhu roku 2024. Energetický regulační úřad proto už rok a půl pracoval na novele sekundární legislativy, tedy novele vyhlášky o pravidlech trhu v elektroenergetice. Právě ta by měla umožnit sdílení elektřiny v bytových domech už od roku 2023, byť to stále nebude sdílení například v tom smyslu, že byste mohl elektřinu dodávat sousedovi, když ji zrovna nestihnete spotřebovat.

Vždy jsem myslel, že zásadním technickým předpokladem musí být instalace chytrých elektroměrů v každém bytě. Půjde to tedy i bez nich?

Když jsme to začali projednávat s účastníky trhu, tedy obchodníky a distribučními společnostmi, tak jsme narazili přesně na tento problém. Takzvané smart metery zatím v Česku nemáme. Domluvili jsme se tedy s distribucemi, že pokud by si bytový dům tento model vybral, tak distribuční společnost mu nainstaluje alespoň měření vyššího typu, které dokážou měřit spotřebu každou čtvrthodinu.

Distributoři si za pronájem chytrého elektroměru účtují poměrně vysoké poplatky.

V současnosti existuje možnost požádat si o elektroměr vyššího typu, což je běžně zpoplatněno. Nicméně v tomto případě by distributor vyměnil elektroměry za takzvané béčkové bez zpoplatnění. Pořád to ještě nebudou smart metery, ty začnou postupně přicházet až od poloviny roku 2024. V současné době mají distribuční společnosti rozjetá výběrová řízení na dodavatele smart meterů. Mají prototypy, které si testují, ale nemají jich tolik, aby je nasadili plošně. Model, který se snažíme zavést zmíněnou vyhláškou pro bytové domy, bude tedy přechodný. Hlavní cíl byl, aby obyvatelé bytovek měli úplně stejnou šanci být soběstační jako obyvatelé rodinných domů. Poslední roky se stávalo, že se toho obyvatelé bytových domů pokoušeli sami dosáhnout a obcházeli to tím, že si instalovali elektroměry takzvaně na patě domu. Objevily se i byznysové modely, které se to pokoušely zavést do praxe, což byla chyba.

Proč?

V takové chvíli každé z odběrných míst v bytovém domě ztratí své nepopiratelné právo změnit dodavatele, které by v rámci liberalizované energetiky měla mít. Když se tyto modely začaly objevovat, tak jsme před tím varovali. Varovali jsme i před developerskými projekty, kdy v rámci projektů nově postavených bytových jednotek, ale dokonce i rodinných domů nehrály roli odběrného místa. To je velká chyba, protože práva i povinnosti každého zákazníka jsou spojena s odběrným místem.

Jak tedy bude fungovat sdílení elektřiny v bytovce v praxi?

Základní princip je, že v domě bude zřízeno jedno takzvané vůdčí odběrné místo, do kterého je fotovoltaika zapojena. Na jednu hlavní domovní pojistkovou skříň, tedy většinou na jeden vchod, může být registrováno pouze jedno vůdčí odběrné místo. To se chová i stejně jako v případě rodinného domu s fotovoltaikou, měří se tedy zvlášť jak odběr ze sítě, tak dodávka do sítě, a měření je dle aktuální platné legislativy vyhodnoceno po fázích. Nicméně ministerstvo průmyslu a obchodu připravuje i vyhodnocení součtově. Může přitom jít jak o licencovaného, tak nelicencovaného výrobce. Obyvatelé některých bytů si však mohou říct, že nechtějí být součástí projektu a nechtějí sdílet elektřinu.

Členy energetického společenství mohou být i občané. Účastnit se může každý.

Právě. Co pak s nimi?

I to model umožňuje. Neříká sice nic o tom, jakým způsobem si Společenství vlastníků jednotek fotovoltaiku postaví a jakým způsobem si to členové odsouhlasí. Ale je to asi podobné, jako když se rozhoduje, zda postavit výtah. Ti, kteří bydlí v prvním patře, jsou obvykle proti, protože ho nepotřebují. Ti v šestém patře ho naopak hrozně chtějí. Pak záleží na dohodě a na stanovách společenství nebo družstva. Model ale počítá s tím, že pod vůdčím odběrným místem budou přidružená odběrná místa, do kterých se bude dodávat elektřina ze solární elektrárny, ale také ze sítě. Ti, kteří se na tom nebudou chtít podílet, nebudou nijak negativně ovlivněni a nic se pro ně nezmění. Všichni zákazníci v bytovém domě mají i nadále možnost volby svého dodavatele elektřiny. Pokud se nebudou účastnit budování společného zdroje, budou energii dál odebírat jen od svého dodavatele. Obyvatelé podílející se na projektu si nicméně budou muset odsouhlasit takzvaný alokační klíč, tedy procenta, podle kterých bude rozdělována společně vyrobená elektřina. Tento klíč bude zprvu statický. Do budoucna bude i dynamický klíč, zatím nám však chybí klíčový prvek a to je připravované energetické datové centrum.

V jaké fázi tedy příprava vyhlášky je?

Tento model je po meziresortním připomínkovém řízení. Připomínek je poměrně hodně. Docela nás překvapilo, že nezřídka jde o výtky, které jsme zde společně řešili rok a půl. Řekla bych však, že je to většinou obrana tradiční energetiky vůči energetice moderní.

Protože ztrácí zákazníky?

Ztrácí je a už jim nemůže tolik dodávat, protože zákazníci budou mít vlastní fotovoltaiku. Nicméně jakákoliv entita v energetice si musí uvědomit, že elektrifikace společnosti vyžaduje čím dál více megawatthodin. Tu si v rámci decentralizace subjekty na úrovni nízkého napětí samy vyrábí a stanou se soběstačnými. Pro centralizovanou energetiku to ale vlastně nic neznamená, protože bude stále dodávat elektřinu všem ostatním, kteří ji budou potřebovat více.

Komunitou ovšem nemusí být jen obyvatelé bytového domu, ale třeba i obce nebo části obce…

A tím se posouváme od vyhlášky k tomu, co se neobejde beze změny energetického zákona, tedy bez novely, jejíž návrh nedávno dokončilo ministerstvo průmyslu a obchodu. A to jsou modely sdílení elektřiny, kdy je třeba využít distribuční soustavu, tedy sdílení na větší vzdálenosti. Tyto modely mohou být různé. Třeba si z chalupy s fotovoltaikou mohu sdílet přebytky elektřiny se svým městským bytem. V tomto případě jde o takzvaného aktivního zákazníka, který si může elektřinu posílat mezi dvěma svými odběrnými místy. Druhou variantou je energetické společenství. V tomto případě si mohou účastníci společenství s vlastní výrobou a přebytky sdílet elektřinu mezi sebou.

Například?

Třeba zimní stadiony potřebují elektřinu v jiných časech než mateřské školky. Takže je to ideální pro budovy municipalit, které by tím lépe využily společný zdroj pro více objektů. Členy energetického společenství mohou být ale i občané. Pokud má někdo výrobu s přebytky, tak ji může sdílet se samosprávou. Mohou v tom být i malé a střední podniky. Celý princip spočívá v tom, pokusit se složit účastníky tak, aby výroba a spotřeba byla vyrovnaná, a aby tedy byla bilance ideálně nulová.

Napadá mě třeba firma a její zaměstnanci. Mohou i oni vytvořit energetické společenství?

To přemýšlíte dál než my, ale myslím, že i toto by mohlo být možné. V současnosti se však bavíme o třech etapách, ve kterých se prvky komunitní energetiky postupně budou zavádět. Sdílení elektřiny v bytových domech by mohlo přijít už od ledna 2023. Jestliže jde o energetická společenství nebo aktivního zákazníka, kteří jsou součástí jednoho distribučního území, tak bychom je měli být schopni zavést ještě před chytrými elektroměry.

Pokud se však bavíme o sdílení v rámci celé České republiky, tedy napříč distribučními územími, tak v tom je podmínka digitalizace. To znamená jak chytré měření, tak datové centrum.

O energetickém datovém centru jsem už slyšel, ale úplně nerozumím tomu, o co se vlastně jedná.

I datové centrum zavádí stejná novela energetického zákona jako energetické komunity.

Tato novela má v zásadě čtyři prvky. A to jsou energetická společenství, aktivní zákazník, založení energetického datového centra a takzvaný zranitelný zákazník. Pod pojmem zranitelný zákazník se skrývá poměrně velká masa věcí, které by vydaly na samostatný článek. Souvisejí s energetickou chudobou, sociálními otázkami, méně s komunitní energetikou. Proto bych to tímto tématem raději nekomplikovala. U datového centra jde v zásadě o to, že dnes jsou data uložená u třech distribučních společností. Je přitom potřeba, aby byla dostupná centrálně na jedné hromádce, odkud by mohla být zpracovávaná. Takové místo dnes chybí.

Jakákoliv entita v energetice si musí uvědomit, že elektrifikace společnosti vyžaduje čím dál více megawatthodin.

To vznikne pod ERÚ?

Ne, bude to samostatná entita založená čtyřmi společnostmi, tedy správcem přenosové soustavy ČEPS a třemi regionálními distribučními společnostmi.

A až vznikne, tak si tedy budu moci posílat elektřinu z chalupy ve středních Čechách do bytu v Praze?

Digitalizovaná data a odečet přes chytrý elektroměr jsou základní předpoklady, aby to bylo možné. Pak bude moci takovému zákazníkovi někdo třeba nabídnout i službu, která by byla spojena s flexibilitou, agregací, tedy tím, že na chalupě bude mít třeba baterii, kterou bude moci využít někdo jiný.

Takže bych poskytoval služby pro vyrovnávání přenosové soustavy?

S jednou chalupou asi ne. Zřejmě byste to mohl poskytnout agregátoru flexibility, který by zkombinoval stovky dalších baterek. Reálně to funguje tak, že vznikne další účastník trhu, agregátor, který vás osloví s tím, že by vaši baterii využil, ať už by šlo o baterii fotovoltaiky, nebo třeba i baterii v autě. A tuto by pak nabídl třeba přenosové soustavě, ale spíš distributorovi. V současnosti potřebuje tyto služby hlavně přenosová soustava, do budoucna to bude ale ve větší míře potřebovat i distribuční síť.

Energie

Stáhněte si přílohu v PDF

A to tedy bude poslední fáze zavádění komunitní energetiky?

Spíš to tím všechno začíná. Datacentrum není poslední fáze, ale spíš poslední prvek, aby mohla komunitní energetika fungovat. Následující dva roky budou klíčové pro to, vše pořádně nastavit. Aby vše fungovalo, splnilo očekávání a nevznikla pachuť, kterou si neseme ze solárního boomu v letech 2009 a 2010. Tedy abychom nepromarnili obrovskou příležitost, která se nyní nabízí.

Existuje takové riziko?

Je tam několik nášlapných min, které by dokázaly rozbořit to, co se snažíme vytvářet. Přejít z centrální energetiky na decentrální je vždycky složité. Plno účastníků trhu se tomu vehementně brání a zatím byli úspěšní. Všechny tyto prvky jsme měli implementovat od roku 2016 a dnes máme rok 2022, takže jsou pravděpodobně v České republice velmi silní a dokázali šest let odolávat, aby žádná decentrální nebo komunitní energetika nevznikla.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Energie.