Nový americký velvyslanec v Praze bude zase „trafikant“. A to je pro Česko dobrá zpráva

V nejbližších dnech dorazí do Prahy nový velvyslanec Spojených států. Třiapadesátiletý finančník Bijan Sabet je specialista na rizikové investice a evidentně s mimořádně dobrým „čuchem“. V roce 2007 vložil peníze do tehdy neznámé společnosti Twitter. Dnes je milionář, který se na cestách po světě věnuje svému hobby – fotografování.

S diplomacií ale dosud neměl vůbec nic společného, a kdybychom uplatnili českou optiku, řekli bychom, že ambasádu v Praze dostal jako „trafiku“.

Je totiž štědrým sponzorem Demokratické strany. Na stránce současného prezidenta Joea Bidena je uvedený mezi donátory, kteří na jeho kampaň sehnali nejméně 100 tisíc dolarů. Jenže z amerického pohledu, v rámci tamní praxe, je zcela běžné, že velvyslanecké posty dostávají vedle profesionálních diplomatů i lidé zvenku. Platí to jak za demokratů, tak za republikánů, USA mají po světě 190 zastupitelství a v průměru třetinu až 40 procent Bílý dům standardně obsazuje politicky.

Konkrétně v Česku byl posledním profesionálním diplomatem Adrian Basora, který zde byl velvyslancem v letech 1992 až 1995. Všichni další už byli politickými nominanty. A když si z celkem osmi připomeneme čtyři, je navíc zřejmé, že ve srovnání s kariérními diplomaty mohou být „političtí“ velvyslanci pro hostitelskou zemi přidanou hodnotou.

Často mají přes své kontakty lepší přístup do Bílého domu, do bezprostředního okolí prezidenta, a v každém případě jsou zajímavými, výraznými osobnostmi, vesměs velmi úspěšnými ve svých profesích. Občas se vymykají diplomatickému protokolu, ale i to je k dobru věci. Alespoň v případě Prahy to zatím tak platilo.

Špičkový technologický investor Bijan Sabet nejspíš zamíří do Prahy. Biden z něj chce udělat velvyslance

5. 8. 2022 ▪ 3 min. čtení

Craig Stapleton do Prahy dorazil dva týdny po teroristických útocích na USA z 11. září 2001. S tehdejším prezidentem Georgem Bushem jsou příbuzní (Stapleton má za manželku sestřenici George Bushe staršího) a v minulosti byli i byznys partneři. Společně vlastnili baseballový tým Texas Rangers. Jako velvyslanec v Praze tak měl Stapleton přímou linku do oválné pracovny, když zavolal, prezident mu zdvihl telefon.

To se ukázalo jako politický polibek smrti pro tehdejšího českého prezidenta Václava Klause a naopak jako zisk pro premiéra Vladimíra Špidlu. S Klausem se Stapleton pohádal kvůli válce v Iráku. Stapleton by asi ještě vydýchal, že Klaus s americkým úderem na Saddáma Husajna nesouhlasil. Ale rozčílit ho mělo, když Klaus během jejich schůzky na Hradě v březnu 2003 naznačil, že Američané si to už nějak zařídí, aby se v Iráku našly zbraně hromadného ničení, i kdyby je tam sami měli podstrčit.

Stapleton si to nenechal pro sebe a výsledkem bylo, že Klaus dostal „zaracha“ do Bílého domu. Na oficiální návštěvu se tam nikdy nepodíval, na jaře 2005 ho prezident Bush pouze soukromě přijal v rámci Klausovy cesty do Washingtonu, zatímco premiéra Špidlu přivítal Bush v červenci 2003 v oválné pracovně s veškerou mediální pompou. A k dovršení Klausovy hořkosti následně pozval Václava Havla, aby mu udělil nejvyšší americké civilní vyznamenání, Prezidentskou medaili svobody.

V lednu 2009 nastoupil do Bílého domu demokrat Barack Obama, na návštěvu Prahy s ním o rok později letěl nový velvyslanec Norman Eisen. Přímo z letadla, jak vyprávěl později, zavolal své matce. „Nás odvezli nacisté v dobytčácích a ty se tam vracíš v Air Force One,“ řekla mu matka, původem Slovenka, která přežila Osvětim. Po válce se s manželem, původem z Polska, usadili v Los Angeles, kde se jim v roce 1960 narodil syn Norman.

S Obamou se Eisen znal z jejich právnických studií na Harvardu a přímo v Bílém domě byl Eisen, než nastoupil do Prahy, „etickým carem“, který hlídal možné střety zájmů členů administrativy. Tyto kontakty se zúročily na podzim 2011, kdy tehdejší premiér Petr Nečas navštívil Bílý dům. Z možné účasti firmy Westinghouse na dostavbě Temelína sice kvůli zrušení tendru nakonec nic nebylo, ale v česko-amerických vztazích Eisen zanechal jinou významnou stopu.

Pod názvem Poslední palác napsal výbornou knihu o domě, kde v Praze strávil svoji misi. O původní prvorepublikové vile bankéře Otto Petschka, jehož rodina musela prchnout před nacisty. Aby pak jejich vilu, která za války sloužila jako sídlo velitele wehrmachtu, v roce 1948 koupili Američané coby rezidenci pro své ambasadory v Praze.

Ještě blíže, osobněji, ke zdejší pohnuté historii 20. století měl Eisenův nástupce na místě velvyslance Andrew Schapiro. Jeho matka Raya se narodila v Praze. „15. března 1939 jsme stáli u okna a pozorovali, jak do města přijíždějí německé tanky,“ stojí v předmluvě knihy Dopisy z Prahy, ve které paní Raya a její sestra Helga v roce 1991 vydaly korespondenci, již jim do Londýna, kam na konci roku 1939 emigrovaly, posílali příbuzní (především babička), kteří už před nacisty odejít nestihli a které pak už nikdy neviděly. „Byly jsme se sestrou jako klacíky vytažené z ohně, s pomyšlením na všechny, kdo vytaženi nebyli,“ vzpomínala Raya Schapirová.

Její syn Andrew se doma v USA prosadil jako špičkový právník. Jako ten, kdo „zachránil YouTube“, jak velvyslanec Schapiro po svém příjezdu do Prahy řekl Hospodářským novinám. Schapiro obhájil YouTube proti žalobě mediální skupiny Viacom za údajné porušování autorských práv.

„Byla to bitva, zda bude svobodný a otevřený internet,“ říkal Schapiro o důležité soudní při z roku 2007.

Jako velvyslance v Praze ho čekala jiná bitva, s prezidentem Milošem Zemanem. V dubnu 2015 se Schapiro veřejně podivil, proč chce být Zeman jediným státníkem Evropské unie, který se v Moskvě po boku Vladimira Putina účastní oslav konce druhé světové války. „Nenechám si mluvit do plánu zahraničních cest žádným velvyslancem,“ ohradil se Zeman a dodal, že Schapiro „má dveře na Hrad zavřené“. Schapirova poznámka sice byla za hranou diplomatických zvyklostí, ale samozřejmě měl pravdu. Na jaře 2015, rok po Putinově anexi Krymu, byla Zemanova účast v Moskvě už tehdy přitakáním bezohledné ruské agresi, která loni v únoru vyústila ve válečný útok proti celé Ukrajině.

Stephen King, zatím poslední americký velvyslanec v Praze, zde do ledna 2021 zastupoval prezidenta Donalda Trumpa. Na rozdíl od Trumpova populismu je ovšem King republikánem tradičního střihu. Právě díky němu do Prahy na jaře 2018 přijel tehdejší předseda Sněmovny reprezentantů amerického Kongresu Paul Ryan. Jsou dlouholetými přáteli, v Janesville ve Wisconsinu bydlí ve stejné čtvrti.

King, ročník 1941, je ovšem zároveň potvrzením, že političtí velvyslanci často mají pozoruhodné životní osudy. Jako mladík sloužil v FBI, díky čemuž se stal účastníkem aféry Watergate. V létě 1972, v okamžiku jejího provalení, měl jako člen ochranky na starosti manželku Johna Mitchella, který byl šéfem předvolební kampaně prezidenta Richarda Nixona. A také byl, jak se pak ukázalo, společně s Nixonem jedním z klíčových strůjců celého komplotu.

Podle jedné verze chtěla jít Martha Mitchellová, která o účasti svého muže v aféře hodně věděla, okamžitě do médií. Mladý agent FBI Stephen King ji však proti její vůli a prý za použití fyzického násilí několik dní držel v Kalifornii v hotelovém pokoji, aby nemohla nikoho kontaktovat.

Podle Kinga jsou ale „mediální interpretace, že ji držel v hotelu ve vězení, aby nemluvila s novináři, nesmyslné“. Podle něj se Mitchellová o všem dozvěděla až z novin, které jí sám přinesl. Tak či onak, ten příběh je v každém případě důkazem, že političtí velvyslanci nejsou upjatými diplomaty, nudnými patrony. Přinejmenším v Praze to zatím platilo. A vše nasvědčuje tomu, že Bijan Sabet bude potvrzením pravidla.