V ekonomicky dobrých časech není byznys v automobilovém průmyslu špatný – je sice extrémně náročný na dodavatele, nicméně pokud podmínky splníte, můžete v něm jako firma celkem slušně pracovat a žít. Horší je to v období nejistoty a krize. Nadnárodní páni najednou zapomínají na plánování, váznou nové projekty, mizí hezká slova o budoucí zářné spolupráci. Každý má dost co dělat sám se sebou a dodavatele hází přes palubu. Pomozte si v těžkých časech, jak umíte! A tak už loni v létě a na podzim několik nástrojáren a lisoven v Česku – v podstatě podobných našim – ohlásilo krach.
I my se máme dost co otáčet a je to boj o přežití. Co nám výrazně pomáhá, je, že jsme si uchovali určitou část svojí vlastní výroby, která je nesvázaná s nadnárodním propletencem. Například naše Motúčko, výrobu kuchyňských přístrojů a v lisovně asi třetinový podíl produkce mimo automobilový průmysl. Horší je to v naší nástrojárně, kde děláme formy, a tentokrát to není naše vlastní vina.
Ony se totiž už prakticky všechny výrobní plastikářské formy vyrábějí v Číně. Co trvalo západní civilizaci sto padesát let, to jsme Číňany naučili za dvacet. Ne proto, že by byli tak chytří, ale Západ jim naservíroval vše na stříbrném podnose. Včetně instruktorů, manažerů, strojů, technologií a peněz. Číňanům se přitom nedá upřít jediné – zatímco my si žijeme jako prasátka v žitě a stále se ofrňujeme, oni ve své bídě ze sebe vypotili pro nás neuvěřitelnou pracovitost a výkony. Sečteno podtrženo, není pak žádný div, že situace je taková, jaká je. Závěrečný účet za tenhle nerozum teprve přijde, ale už teď chodí dílčí účtenky a jedna z nich je právě tato.
Věřím, že si poradíme, byť to nebude lehké. Pro nástrojárnu a za ní s odstupem lisovnu se snažíme připravit scénář pro hubené období a pro naši vlastní výrobu další rozvoj.
Sbohem, Číno. Evropské a americké automobilky se potichu snaží zbavit závislosti na tamních součástkách
Pro všechny je tu ale společný jmenovatel: doba bude obtížná, je nutné změnit vlastní přístup. Z ofrňování, vyhoudání, vyhýbání se pořádnému záběru musíme přes noc přepnout do aktivity, šetření, do dobrých nápadů a nadšeného zapřahání se do úkolů. To slovo nadšeného jsem použil záměrně, protože se v posledních letech v této souvislosti skoro stalo slovem sprostým. Podobně jako přesčas, splnění úkolu, zájem, sebevzdělávání, zodpovědnost, učení se novému, radost z práce a… dosaďte si spoustu dalších souvisejících – tak všechna tato a podobná slova byla v zásadě zprofanována a cílem a modlou se stalo – ať se mám v práci dobře, ať mě platí co nejvíc, ať co nejdřív vypadnu domů, ať mně dají pokoj s nějakými úkoly, s pořádkem, s produktivitou… nebo – nebo jim dám výpověď! A ještě se o mě porvou další zaměstnavatelé! A pozitivně přijímanými se také stala slova jako například předčasný důchod, nemocenská, lázně, benefity, covidovné, čipovné, státní pomoc, dotace, podpora, dávka, zastropování, příspěvek na… a – a zase si sem dosazujte slova-mantry s posledních deseti dvaceti let.
Já věřím, že každý rozumný nebo aspoň poslední zbytky zdravého rozumu mající člověk chápe, že takhle se natrvalo žít nedalo a nedá – protože kromě všech dalších negativ tímto způsobem života zcela vyčerpáváme, zadlužujeme a ničíme budoucnost našich dětí a vnuků. A věřím, že většina z nás to rychlé přepnutí na úplně jiné napětí nejenom dokáže a zvládne, ale bude aktivně a nadšeně podporovat!
