Jak udržet potomky na farmě? Koupit moderní technologie a hádky vyřešit ten samý den

Když se osmadvacetiletý Matěj Sklenář rozhodoval, co bude v životě dělat, chvíli to vypadalo, že se z něj stane chemik. Konkrétně chtěl studovat biochemii a naplno se věnovat vědecké kariéře. Pochází z rodiny Sklenářových, která už od 90. let vede kousek od Brna Farmu Ráječek, proslulé velkopěstitelství se specializací na saláty, rajčata a další druhy zeleniny. Jeho rodiče, kteří na Ráječku žijí i pracují a do této rodinné farmy doslova vložili své životy, by Matěje na dráze vědce nechali. Říkají, že by jej nijak nepřemlouvali, aby u rodinné tradice zůstal. Matěj si to ale na poslední chvíli sám rozmyslel.

„Absolvoval jsem několik brigád na farmách v Norsku a v Nizozemsku. A tahle zahraniční zkušenost pro mě znamenala zlom. Uvědomil jsem si, že zemědělství může být velmi rozmanité, každý si v něm může najít svou vlastní cestu. To se mi líbilo a nakonec i rozhodlo,“ říká Matěj Sklenář.

A pak šly věci ráz na ráz. Odjel na studia do Nizozemska, na univerzitu ve městě Wageningen, která se zaměřuje na zemědělství. Před třemi lety zde získal titul inženýra a se znalostmi moderních postupů a technologií se naplno vrhl do práce na rodinné farmě.

„V Norsku mi jeden zemědělec řekl, že zemědělství, to není zaměstnání, to je životní styl. Je potřeba tomu uzpůsobit všechno, ale má to své kouzlo a své výhody,“ říká Sklenář mladší.

V Ráječku má nyní na starosti propagaci farmy a také zapojení moderních technologií do pěstování. Kromě klasických venkovních polí, na kterých na farmě rostou snad všechny myslitelné druhy salátů, se tu ve velkém pěstují také rajčata a další druhy zeleniny v krytém fóliovníku pomocí hydroponie. „Hydroponické pěstování zahrnuje celou řadu technologií, které mě velmi zajímají,“ podotýká Matěj. Právě hydroponie a další precizní zemědělské technologie byly jedny z hlavních motivačních prvků, proč na rodinné farmě zůstal. „Nyní třeba testujeme robota pro sklizeň rajčat. Věci, jako je tahle, mi dávají možnost rozvoje a seberealizace,“ říká se zápalem v hlase.

Kromě hydroponie rajčat na farmě funguje i hydroponické pěstování jahod, což jsou dva zcela odlišné komplexy technologií a mladý farmář musí každý řešit s jiným přístupem. Farma Ráječek jako první v republice také koupila robotickou plečku, další precizní technologii, která podle Sklenářových slov celý podnik velmi posunula. Zvýšilo to kvalitu produktů a pracovníkům na farmě to výrazně ulevilo.

Léto mají pracovní, v zimě dovolenou

Den na farmě začíná pro Matěje kolem šesté ráno tím, že ve fóliovníku na počítači zkontroluje zrání rajčat a také teplotu a vlhkost. Pak se zaměstnanci zkonzultuje podrobnosti sklizně.

„Člověk si musí zvyknout na to, že práce je v létě nonstop, bez víkendů, bez dovolené. Tu si naopak vynahrazujeme v zimě, kdy rád jezdím za teplem,“ podotýká Matěj. Na pracovní léta a dovolenkové zimy už si ale podle svých slov zvykl, protože to tak zná od dětství, funguje tak celá jeho rodina.

Stejně tak jej baví, že jde do velké míry o manažerskou práci kombinovanou s HR specialistou a podnikovým technikem. „Když se rozbije traktor a chybí šroub, tak pro něj jedu. Když někomu z pracovníků chybí holínky, obstarám mu je. Když se někdo vůbec nedostaví do práce, hledám za něj náhradu. Stejně tak jednám třeba s dodavateli sazenic. Dělám prostě vše, co je v danou chvíli potřeba,“ směje se Sklenář junior. Jediné, co ho od práce na rodinné farmě částečně odrazovalo, je administrativa. Je prý zbytečně složitá a zatěžující.

A podobně mluví i Matějovi rodiče, Iveta a Josef Sklenářovi. „To papírování je paradoxně na farmě asi ta nejhorší práce. Neustále musíme někam posílat množství výkazů a údajů, které jsou nesmyslně podrobné,“ říká s povzdechem Iveta.

Na hydroponické pěstování ve fóliovnících, stejně jako na robotickou plečku a další stroje získali Sklenářovi podporu z Evropské unie, konkrétně z Programu rozvoje venkova. „Bez dotací by to bylo mnohem složitější a také pomalejší,“ říká Josef Sklenář. Jeho žena Iveta dodává, že dotace jsou potřebné, ale zároveň zavazující a představují další administrativu. „Proces žádání o dotace je postavený pro velké firmy, které na to mají celá oddělení specialistů,“ podotýká Sklenářová.

Hospodářství stabilně roste, krize nekrize

Rodina Ivety Sklenářové vlastnila toto hospodářství s třiceti hektary orné půdy už před válkou, s kolektivizací o něj přišla a po revoluci se na něj zase vrátila. Manžel Josef se tak vlastně do farmářské rodiny přiženil. Nápad pěstovat výběrové saláty, nikoli běžné obilniny, se zrodil v jeho hlavě.

Farma Ráječek ekonomicky stabilně roste, nyní má obrat kolem padesáti milionů korun ročně a v sezoně zaměstnává na šest desítek lidí. Hospodářství velmi pomohl fakt, že dodává do supermarketů, což u rodinných farem není běžné. Dokonce ani stoupající ceny energií Farmu Ráječek nedrtí, i když jak Sklenářovi říkají, citelné to je.

Rodina se dohodne rychleji než cizí lidé

Sklenářovi se nikdy nesnažili své děti – kromě Matěje mají ještě jednadvacetiletou dceru Marii – tlačit do farmaření. Nikdy jim ani nenutili myšlenku, že jednoho dne musí farmu převzít. Jejich děti spíš přirozeně k práci na hospodářství přilnuly. „Matěj se mnou odmala chodil na pole, zapojoval se do práce. Je pro něj tedy normální, že na farmě zůstává i teď, když je dospělý,“ zamýšlí se Iveta Sklenářová. Podle Josefa Sklenáře jsou na rodinných hospodářstvích zcela zásadní také vztahy. Právě dobré vztahy podle něj často rozhodnou, jestli generační obměna bude fungovat, či nikoliv.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto Forendors

„Když se řeší něco zásadního, třeba když se rozhoduje, do čeho budeme investovat a do čeho nikoliv, děláme to v rodinném kruhu. Jelikož jsme rodina a dobře se známe, bývá takové jednání velice efektivní a rychlé. Tohle je jedna z výhod rodinného podniku,“ hodnotí otec Josef Sklenář. „Tím, že spolu žijeme a bavíme se o našich vizích a plánech do budoucna, už celkem přesně víme, co chceme a co ne. Je to určitě jednodušší, než když se potkají dva společníci, kteří jsou si jinak cizí,“ míní.

Nová generace v zemědělství

Stáhněte si přílohu v PDF

Na druhou stranu ani v rodinné firmě zase všechno tak růžové není a i Sklenářovi se mezi sebou umějí pohádat. I když, jak říkají, nedochází k tomu často.

„Když už se nepohodneme, tak máme pravidlo, že to musí odejít rychle. Vyměníme si názory a vyřešíme to pokud možno ještě ten den. Do večera musí být vzduch čistý, ráno už musí být všechno zapomenuté. Nenecháváme dusno příliš dlouho,“ říká se zamyšleným úsměvem Sklenář. Díky dobrým rodinným vztahům chce na farmě zůstat i dcera Marie, která nyní studuje Českou zemědělskou univerzitu v Praze. „Připadá mi přirozené zůstat na naší farmě. Ráda bych se věnovala kvalitě našich produktů,“ říká Marie Sklenářová.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Nová generace v zemědělství.