Bezobalové nakupování nemá být výsadou těch, kdo si mohou dovolit biokvalitu

Návštěvníky bezobalové prodejny Bout na pražských Vinohradech vítá hned u vstupu obrovský nápis: „Nepotřebujeme pár lidí, kteří nevytváří vůbec žádný odpad, ale potřebujeme miliony lidí, kteří ho budou vytvářet méně.“ Obchod před necelými čtyřmi lety založila Tereza Kovalčíková a provedla ho i náročným obdobím pandemie, které nejednu bezobalovou prodejnu donutilo zavřít.

„Od začátku jsem věděla, že když nechci vykořisťovat lidi, zvířata ani planetu, bude vybudování byznysu prostě trvat delší dobu,“ říká o svém podnikání, ve kterém usiluje o snížení množství obalových materiálů. Kromě vytrvalosti jí v tom pomohlo i rozhodnutí nabízet zákazníkům nejen biopotraviny, ale také zboží v konvenční kvalitě za dostupnou cenu.

Před několika dny jsem si koupila v jednom pekařství koláč. Byl zatavený v plastovém obalu a takto ještě vložený do papírového sáčku. Máte pocit, že se způsob balení potravin může někdy posunout směrem k lepšímu?

Bohužel do toho hodně vstoupil covid. Zvýšil nároky na hygienu a všechno se začalo víc balit. Ale ve vašem případě to mohlo být od paní prodavačky myšleno tak, že vám chce dopřát. Nebo je to zkrátka forma reklamy. Když má prodejce sáčky se svým logem, všichni lidé na ulici pak vidí, kde jste si koláč koupila.

Jak se od doby, kdy jste obchod otevřela, mění zájem lidí o bezobalové nakupování?

Pokud bych to měla hodnotit podle našich prodejů, jde pořád mírně nahoru. Ale je to opravdu velmi pozvolné. Během pandemie tady nedaleko otevřely dva podobné obchody, takže narostla i konkurence. V té době jsme sice zaznamenali odliv zákazníků, ale i tak jsme si udrželi rostoucí trend tržeb. Každopádně konkurence v obou dvou případech už skončila, my jsme zaznamenali opět větší nárůst a chceme ho teď podpořit investicí do marketingu. Nejde nám o velký zisk, ale o to, abychom obchod stabilizovali. Po téměř čtyřech letech na trhu si sám na sebe pořád ještě horko těžko vydělá, letos poprvé jsme si mohli dovolit investovat do zaměstnance. Do té doby jsem kromě brigádníků prodávala v prodejně jen já.

Některým bezobalovým obchodům se prosadit nepodařilo a během pandemie zanikly. Co je hlavním problémem, který je drtí?

Hrozně to brzdí cash flow, protože nakupujeme velké zásoby. Pokud nemůžeme zboží koupit ve vratných obalech, snažíme se ho kupovat v co největších baleních. Oleje nám třeba dodávají ve vratných kanystrech, ale vločky kupujeme standardně v patnácti‑ nebo pětadvacetikilových pytlech. Takže investice ve skladech jsou vysoké, cash flow pomalé a reklama náročná. Často ty obchody vede nadšenec, který doufá, že zákazníci přijdou sami. Ale ve skutečnosti je to byznys jako každý jiný.

Někteří lidé o nás vědí, bydlí tady, sledují nás, ale není lehké je přimět, aby vešli dovnitř.

V čem se zásadně liší koncept vašeho obchodu od ostatních bezobalových prodejen?

Když jsme začínali, chtěli jsme nabídnout zákazníkům cenově dostupnější zboží. Aby bezobalové nakupování nebylo jen výsadou těch, kteří si mohou dovolit kupovat zboží v biokvalitě. Já cenu biopotravin chápu, vím, že si ji zaslouží. Ale chtěla jsem nabídnout lidem i bezobalovou alternativu běžného zboží v konvenční kvalitě. Na oleji za 190 korun většina kupujících nechce smažit řízek, to je pochopitelné. Naším cílem bylo dát zákazníkům možnost, aby si bez obalu koupili i docela obyčejné zboží.

Teď už je to standard i v ostatních bezobalových obchodech?

Rozšiřují sortiment i o tento typ zboží. Vidím, že třeba síť prodejen Bezobalu po pandemii zařadila do své nabídky víc konvenčních potravin. A vznikly i další obchody, například bezobalový koloniál Jelen. My si ale svoje zaměření stále držíme.

HN BeNative

Firmy by neměly vnímat obal jen jako přepravní prostředek. Trendem jsou skládatelné, přírodní a jedlé obaly

▪ 6 min. čtení

Jaký typ zákazníků vás vyhledává?

Mladé ženy zhruba od dvaceti do čtyřiceti let. To je největší skupina, která nás navštěvuje nebo sleduje na sociálních sítích. Často bývá i určitým spouštěčem mateřství. Žena si přehodnotí priority, začne víc vařit doma a zajímat se o suroviny, které tady nabízíme. Klíčoví jsou pro nás stálí zákazníci, kteří chodí pravidelně na větší nákupy. Pro Vinohrady je bohužel typické, že se tu lidé hodně stěhují, málokdo tu žije celý život. Kvůli tomu někdy přicházíme o věrné zákazníky a získat nové bývá těžké. Víme, že někteří lidé o nás vědí, bydlí tady, sledují nás, ale není lehké je přimět, aby vešli dovnitř.

Jaký je cenový rozdíl mezi potravinami nakoupenými u vás a v supermarketu?

To je složité porovnávat, protože v supermarketu od jedné suroviny najdete produkty v různých cenových hladinách. Pokud bychom se měli srovnávat s tím nejlevnějším zbožím, které tam najdete, asi nevyhrajeme. Za zboží ve srovnatelné kvalitě ale zaplatíte u nás podobnou nebo i nižší cenu.

V supermarketu si ale člověk může vybrat mezi různými výrobci, zatímco u vás najde například jen jeden druh těstovin. Podle čeho si dodavatele vybíráte?

Základními kritérii jsou pro nás cena, kvalita zboží a ochota spolupracovat na bezobalovém doručování. Cena je pro nás důležitá, protože chceme zákazníkům nabízet dostupné zboží, ale pokud je kvalita špatná, ukončíme spolupráci a hledáme někde jinde. Jde také o to, zda je dodavatel ochotný přistoupit na vratné obaly, což nemusí korespondovat s nejlevnějším dodavatelem na trhu. S některými výrobci to funguje tak, že jim dám vlastní kyblíky a oni mi je naplní třeba oříšky, kořením nebo sušeným ovocem. Nádoby pak můžeme používat opakovaně. Ne každý dodavatel je ochotný to takhle dělat.

Protože je to pro ně komplikované, nebo nechtějí přijít o zisk z prodeje obalů?

Možná z těchto důvodů. Ale na druhou stranu je pro ně výhodné, že od nich najednou koupím celý pytel zboží. Někteří dodavatelé i cenově zvýhodňují velká balení. A když třeba porovnám balenou zdravou výživu, která se prodává ve velkém obchodním řetězci, a vím, že je od stejného dodavatele, od kterého bereme zboží i my, tak vidím, že jsme bez toho obalu cenově dostupnější. Podobné je to u stáčené drogerie, kde výrobci zvýhodňují odběr ve velkých kanystrech. Takže i s marží, která je pro nás uspokojivá, to vychází pro zákazníka levněji. Dalším příkladem je třeba sushi rýže. Tu lidé rádi kupují spíš v menších baleních a 300 gramů je v supermarketu stojí stejně jako u nás celé kilo.

Oběhové hospodářství

Stáhněte si přílohu v PDF

Už teď je možné nechat si v některých kavárnách uvařit kávu s sebou do vlastního kelímku, někdy vám dokonce naváží třeba uzeniny v masně do krabičky přinesené z domova. Jaké další návyky by si spotřebitelé měli osvojit i mimo bezobalové prodejny?

Já sama jsem začala u pečiva. Prostě jsem si začala s sebou nosit plátěné sáčky na pečivo, a když se mi umazaly od marmelády, tak jsem je snadno vyprala a používala dál. Stejným způsobem jsem pak začala nakupovat ovoce a zeleninu. Bezobalové nakupování zahrnuje třeba i to, že si zvolíte pivo ve vratném skle namísto plechovek. Nebo kusový toaletní papír, který není obalený plastem.

A co by měli změnit obchodníci?

Dát lidem tu možnost. Například nebalit zeleninu jen do igelitových pytlů. Nebo umožňovat pultový prodej do krabiček. Hygiena prodej do vlastních nádob nezakazuje. Ale musí to být ošetřené tak, aby krabička neinfikovala prostředí, na které jsou vysoké hygienické nároky. Kdyby ji vzali a položili na váhu, tak může dojít k nějakému znečištění. Ale existuje mnoho způsobů, jak si s tím poradit. Já to například dělám tak, že dám svou krabičku na pult a prodavač mi do ní nasype zboží, které předtím navážil na svém papíře. A krabička se ničeho nedotkne. Nebo se to dá řešit dezinfekcí, kterou tam stejně mají k ošetřování povrchů. Jde jen o to osvojit si nějaké návyky a vyškolit si zaměstnance, aby se toho ani oni nebáli.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Oběhové hospodářství.