Firmy by neměly vnímat obal jen jako přepravní prostředek. Trendem jsou skládatelné, přírodní a jedlé obaly

Radí firmám, jak vnímat potenciál tam, kde jiní vidí jen aspiraci na hromádku na skládce. Je to podle něj těžké a vyžaduje to změnu myšlení. „Pokud jste v továrně něco házeli stále do koše, je obtížné to najednou nevnímat jako odpad. Nekoukat přímo, ale vidět i postranní alternativy,“ říká Mi­chael Rada, expert na prevenci vzniku firemních odpadů.

HN: Jak si v oblasti prevence vzniku odpadu vedou české firmy?

Špatně. Žijí v domnění, že odpady se musí tvořit, a jen málo z nich si uvědomuje, že jejich vzniku je možné velmi efektivně předcházet. Většina firem odpadům nepředchází. Jen je řídí.

HN: Co to znamená?

Abyste mohla předejít vzniku odpadu, nesmí vůbec vzniknout. Ukážu vám to na příkladu jednorázových dřevěných palet. Zákazník je po jedné cestě vezme, a i když nejsou rozbité, hodí je do kontejneru. V ten moment z funkčního výrobku vzniká odpad. Kdyby firma předcházela vzniku odpadu, vezme tu paletu, naskládá ji na nějakou hromadu a bude s ní nadále zacházet jako s výrobkem. Tohle ale firmy nedělají.

 HN: To jde u dřevěných palet. Určitě je ale spousta druhů odpadu, který prostě vzniknout musí.

Ano i ne. Dokud výrobek nehodím na to místo, které je určené k odkládání odpadu, odpadem není. Třeba nyní jsem snědl tyčinku, a dokud obal nehodím do koše, není to odpad, může z něj být klidně záložka do knížky. Samozřejmě máte pravdu, že existují odpady, které je obtížné zastavit, ale je jich minimum. Složité je to například u olejů, ale i olej, který se přečerpává ze strojů, je komoditou, která se vykupuje. Většině odpadů předejít lze. Vzpomínám si, jak jsem jednou byl v závodě firmy, která je jedním z největších distributorů ovoce a zeleniny v Česku. Zrovna v době, kdy se vrátil kamion plný ředkviček, které odmítl nákupčí z jednoho řetězce, protože neměly dost zelené listy. Každá ta bedýnka se vysypala do odpadového kontejneru. Nikdo neřešil, zda by se nemohly ty listy uříznout a použít zbývající část do směsi na polévku, zamrazit to, dát zvířatům. Viděl jsem takhle i plné kontejnery chleba. Všechny tyto komodity mají nějaké kupce, jen v těch továrnách není nikdo, kdo by se tím zabýval.

Česko je pozadu v omezování jednorázových obalů. Jejich nahrazování brzdí i Evropská komise

29. 9. 2020 ▪ 4 min. čtení

HN: Na druhou stranu: přebytků je moc a projektů, které by mohly odpad vrátit do oběhu, zas tolik není.

Správně. Přebytků je moc. Proto je důležitá multiúrovňová spolupráce, tedy aby co největší množství přebytků skončilo znovu v průmyslu. Buď již v existujícím, nebo nově vytvořeném.

HN: Vyplatí se v současnosti firmám řešit přebytky, nebo je pořád levnější, když se stanou odpadem?

V době, kdy narůstají ceny za likvidaci odpadů, je naopak pro firmy řešení přebytků ekonomicky zajímavé. Společnosti, které mě žádají, abych jim pomohl s prevencí odpadů, to nedělají pro ekologii, ale všichni to dělají pro ekonomiku. Abyste totiž přestali plýtvat, vůbec nemusíte investovat. Měl jsem zákazníka, který pracoval s polystyrenovými proklady. Ročně jich generoval 400 tun a na jeden kamion se jich vešlo kolem 900 kilo. To bylo 443 kamionů, které směřovaly na skládku. A víte, jak jsou ty kuličky polystyrenu spojeny? Já to nevěděl, než jsem přišel do továrny, která jim dodávala nové díly. Jen vodní párou a tlakem. Proto se kuličky uvolňují, když to vysychá. Ta dodavatelská firma tento proces dokázala urychlit. Můj klient platil 34 milionů korun ročně za skládkování a odpadový management. Ze dne na den jsme začali dodávat použité proklady tomu dodavateli a ušetřili jsme ještě 16 milionů ročně za nákup nových dílů. Celková úspora 50 milionů korun. Celková investice nula. Stačilo jenom, aby se firmy mezi sebou domluvily. Na mou otázku, proč to neudělaly už dávno, mi zástupce první řekl, že o tom nevěděli, že to takhle lze udělat, zástupce druhé, že ho nikdo nekontaktoval. A jen pro představu. Továrny byly od sebe pár stovek metrů a manažeři spolu chodili pravidelně na obědy.

HN: Když si firma řekne, že přestane generovat odpad, a začne využívat přebytky, jak má začít?

V první řadě se musí identifikovat objemy, tedy kolik takových přebytků firma má. Mám červený plastový obal od sušenky o velikosti xy. Mám ho 100 tun za měsíc. Generuji ho v takovýchto měsíčních cyklech. A mohu ho nabídnout zde. Třeba někomu, kdo dělá záložky do knih. Vypadá to hloupě, ale my jsme například dělali ze sáčků od použitých bramborových chipsů designové doplňky v podobě kabelek a pouzder na mobily. Krokem číslo jedna je změna myšlení. A také tři R – Rozeznej. Rozmysli se, co s tím uděláš. Realizuj to. Klíčem je si uvědomit, že věc není odpadem. Jedná se o těžký krok. Pokud v továrně něco vždy házeli do koše, je velmi těžké, aby se naučili to nevnímat jako odpad. Říká se tomu provozní slepota. Vy děláte svoji práci dobře, ale vidíte ji takhle, tedy přímo, a nevidíte alternativy.

HN: Jak v minimalizaci odpadů pomáhá firmám umělá inteligence?

Umělá inteligence do větší míry dělá to, co mi jí řekneme, a kopíruje to, co se už dělalo. To znamená, že když jste věc vyhazovali, umělá inteligence si bude myslet, že ji má také vyhazovat. Ona vám nenavrhne, že se to nemusí vyhodit. V prevenci vzniku odpadu je důležitý člověk a jeho kreativita.

Odpadové hospodářství

Stáhněte si přílohu v PDF

HN: Zabýváte se i efektivními obaly. Jaké jsou v této oblasti trendy? A jak firmám efektivní obaly pomohou snižovat uhlíkovou stopu?

Jeden z největších trendů je, aby byl obal skládatelný. Tedy aby v okamžiku, kdy je prázdný, ho bylo možné nějakým jednoduchým způsobem složit i vrátit zpět. Zde hraje roli správně nastavený systém managementu a řízení takovýchto obalů. Pomalu by se také firmy měly přestat bránit myšlence používat jeden obal na více výrobků. Je to sice obtížnější na ohlídání, ale lze to. Klíčová je v tomto případě kontrola toku, aby obaly nezůstávaly nikde stát. Proto je důležité vidět obal jako KPI indikátor a tak s ním zacházet. Nevnímat ho jen jako přepravní prostředek. Pak některé obaly můžete otočit i deset tisíckrát. Trendem je také stále častější používání obalů z kartonů a přidávání jim dalších funkcí. Nebo jedlé obaly. Místo, aby se okurka zabalila do plastového obalu, protáhne se kapalinou, která na ní vytvoří přírodní vrstvu. Díky tomu se nebude kazit, ale zároveň se dá obal sníst. Obaly se stále častěji vyrábějí z přírodních materiálů. Existuje i kelímek na kávu, který se dá sníst.

HN: Kromě obalů, jaké jsou další trendy ve snižování odpadu?

Jedním z pozitivní trendů jsou úpravy podle požadavků zákazníka. Koupíte si boty a sama si je namalujete. Stále nové věci si totiž kupujeme jen proto, že k nim nemáme žádný vztah. Když k nim ale přidáte něco ze sebe, nebudete je chtít vyhodit. Trendem je také větší míra lokalizace výroby.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Odpadové hospodářství.