Člověk má často tendenci snít o jednotě, o vládě, která to konečně vystihne, která každému či alespoň drtivé většině bude vyhovovat nebo přinejmenším nebude vadit. O prezidentovi nebo premiérovi, kterého budou mít všichni rádi a který nás všechny moudře a citlivě povede tím správným směrem.

Evropě je přitom často vyčítáno slabé vůdcovství, nemáme žádného pořádného capo di tutti capi, jednoho šéfa. Známá je otázka připisovaná Henrymu Kissingerovi: Who do I call when I want to call Europe? Komu mám zavolat, když chci mluvit s Evropou? Nikdo takový tehdy nebyl. A když v roce 2009 vznikla funkce jakési obdoby ministryně zahraničí EU a někteří zaplesali, že máme konečně odpověď na Kissingerovu otázku a že má volat Cathy Ashtonovou, ihned se ozval José Manuel Barroso, tehdejší předseda Evropské komise: Nejsme jeden stát, nejsme Čína, nejsme Rusko… A nechceme být. Naše pojetí moci je jiné.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.