Umění má svoji neproniknutelnou pevnost. Profesionální depozitář světové úrovně provozuje v Měšicích u Prahy společnost Artex.

„Nejen že mohu změnit, jakou rukou se bude přístup načítat. Ale vlastně vše, co vy teď sledujete, že dělám, může být za hodinu úplně jinak,“ říká mi tajemně René Rohan, jeden ze dvou majitelů společnosti a bývalý člen uměleckého uskupení Kamera skura.

Systém zabezpečení vyvíjely tři na sobě nezávislé firmy. Každá dělala jinou část, takže nikdo nezná celek. Stavební úpravy pak zajišťují ochranu proti vloupání, zatopení a požáru. Depozitář je navíc chráněn tajnými neviditelnými bezpečnostními tlačítky.

Tisíce metrů skladovacích prostor využívají státní instituce, banky přijímající od klientů zástavu v podobě uměleckých děl, exekutoři, kteří potřebují uskladnit zabavený majetek a pomoci s jeho co nejvýhodnějším prodejem, a stále více roste zájem i z řad soukromých sběratelů.

Na polici housle, za rohem Koněv

Nacházíme se v místech s miliardovými poklady, do kterých běžní smrtelníci nemají přístup. Těžko se tu hledá metr čtvereční, na kterém není umělecké dílo. Nejsou tu jen obrazy. V regálu vedle mě je nad sebou naskládáno 400 vzácných houslí, které zde uskladnil jeden z notářů do doby, než se vyřeší dědické řízení, na zemi leží kontroverzní socha maršála Koněva. Nacházejí se zde vzácné tisky Parlamentní knihovny, a co vše se skrývá ve speciálních vysouvacích drátěných regálech, zná jen hrstka vyvolených.

„Řada majitelů si nepřeje zveřejňovat, co zde mají uskladněno. Měli jsme tu ale například Slovanskou epopej i šestapůlmetrový obraz Andyho Warhola v hodnotě 30 milionů dolarů,“ odhalí mi René Rohan.

Ten spolu s Janem Černým, který v Česku vedl jednu z prvních porevolučních galerií MXM, založil v roce 2001 transportní společnost.

„Já jsem měl galerii v Ostravě, Honza v Praze a společně jsme si vyměňovali díla ze svých výstav. Neustále jsme někomu platili za přepravu, a tak jsme se jednoho dne rozhodli, že si je budeme převážet sami,“ vysvětluje René Rohan.

Postupně začali vozit díla i přátelům z řad umělců a galerií. Byznysu se dařilo, proto se mu začali věnovat naplno. Zavřeli své galerie a začali přemýšlet nad vybudováním vlastního malého depozitáře.

„Jenže jsme zjistili, že i ten malý depozitář by stál hodně peněz. Využití jsme navíc měli i pro ten větší. Začali jsme proto hledat investora,“ doplňuje bývalý člen uměleckého uskupení Kamera skura.

Investory se stali Ladislav Ornst a Petr Matuška, zakladatelé fondů Hydrogen 1 a Hydrogen 2, kteří vlastní areál Q Park v Měšicích u Prahy. Nyní místo, kde se nachází největší soukromý umělecký depozitář v Česku.

K jeho vybudování do současné podoby vedla dlouhá cesta. „Několik let jsme s Honzou cestovali po Evropě a navštěvovali různé depozitáře. Byli jsme například v Londýně, Curychu, Vídni. Všude jsme konzultovali bezpečnostní opatření a poslouchali rady, na co si dát pozor. Řešili jsme veškeré detaily včetně toho, jaký máme mít hromosvod,“ pokračuje ve vyprávění dnes již bývalý umělec, který se dříve věnoval intermediální tvorbě, videu, sochám a instalacím.

Začátky s uměním na dvorku

„Naše začátky, to byla jedna chyba za druhou. Byli jsme vhozeni do vody a museli jsme se naučit plavat. Vzpomínám si na naši první zakázku do Švédska. Koupili jsme si s Honzou sololit, latě a na dvorku sešroubovávali transportní bednu. Byl to takový paskvil, že se rozpadl dřív, než dojel na určené místo.“

„Nebo jsme poslali někoho vyzvednout výstavu, ale jemu se rozbila naše jediná dodávka, tak si na to půjčil přívěsný vozík. Samozřejmě ho z té výstavy s tím vyhodili,“ vzpomíná René Rohan.

Dnes už jsou vozidla Artexu speciálně vybavena pro přepravu uměleckých předmětů. Mají klimatizovaný nákladní prostor s koberci na stěnách, požární hlásič, alarm a vzduchové odpružení.

„Jakýkoliv náraz může obraz poškodit,“ vysvětluje René Rohan, podle kterého trvá roky, než se člověk v tomto oboru zorientuje.

„Stále jezdíme na konference, kde se řeší nejnovější trendy v balení, používání materiálů, a jak vytvořit stabilní klima v přepravních bednách. Pomáhá nám, že jsme součástí celosvětové logistické sítě certifikovaných dopravců umění ICEFAT, která má nastavené přísné přepravní standardy pro umění. Zvyšuje to naši důvěryhodnost v zemích, kde si myslí, že tu ještě v Česku bydlíme v zemljankách.“

Z původně přepravní firmy o dvou lidech není jen nejzabezpečenější depozitář umění v Česku a speciální přeprava umění. Depozitář tvoří tři haly a součástí areálu je i další budova s galerií Artefin.

René Rohan spolu se zakladateli fondů Hydrogen 1 a Hydrogen 2 založil také investiční fond Artefin, který jako jediný v České republice investuje do současného umění. Minimální hodnota investice je jeden milion korun. Umělecká díla do fondu kvalifikovaných investorů vybírá pětičlenný expertní tým složený z Jana Kudrny, Davida Koreckého, Nicole Stavy, Matyáše Kodla a Barbory Půlpánové.

„Hlavním důvodem založení fondu je, že současné umění je skvělá investice. Výnosy současného umění za posledních 25 let překonaly akciový index S&P 500 o 174 procent. Dalším důvodem je, abychom mohli aktivně podpořit současnou uměleckou scénu a nejednalo se o mecenášství. Budeme nakupovat díla vybraných umělců, protože chceme, aby mohli v klidu tvořit a nemuseli si dělat starosti, zda mají na zaplacení nájmu, a pomocí výstav a propagace jim pomoci ke zviditelnění a tím i ke zhodnocení děl,“ vysvětluje mi René Rohan. „Již jsme nakoupili díla za nižší desítky milionů korun, udělali jsme výstavu a nyní tiskneme katalog.“

Současníci plní sklady

Byznysu Rohana s Černým se daří. Počet Čechů, kteří si budují umělecké sbírky, roste. Pomáhá tomu současná krize, kdy lidé hledají způsoby uložení a zhodnocení svých peněz, aby o ně nepřišli vlivem inflace. Umění je protiinflační a navíc stále promovanější.

„Je to vidět na aukcích, kde padá jeden aukční rekord za druhým. Lidé potřebují vědět, že kupují něco hodnotného, jehož cena zůstane zachována nebo bude stoupat. A tuhle jistotu jim právě umění dává,“ je přesvědčen bývalý umělec, který v roce 2003 vystavoval na bienále v Benátkách.

Zvyšující se zájem o současné umění je vidět na změnách skladby depozitáře. „V roce 2017, když jsme začínali, jsme tu neměli téměř žádné současné umění, nyní tvoří přibližně třetinu. To odpovídá i tomu, že se lidé začínají více v umění orientovat,“ říká René Rohan a radí: „Chovejte se jako vaši dědové. Oni nepřemýšleli nad tím, kolik jednou bude stát Filla, Kupka, Kubišta. Kupovali je, protože se jim líbili. Nekupovali je proto, že budou jednou drazí, ale protože to bylo hezké a cenově dostupné.“

„Když si nyní koupím tento nádherný obraz od Iry Svobodové, mám si ho uložit k vám do depozitáře?“ ptám se. Odpověď mě překvapí. „U současného umění je to tak půl na půl. Myslím si, že to by mělo především lidi těšit a měli by ho mít doma,“ doporučuje René Rohan.

„Na druhou stranu doma vaříte, všude jsou páry, oleje, v zimě topíte, v létě je byt horký a suchý. Současnému umění to sice zas tolik nevadí, ale jednou může. Za desítky let se to na obrazu projeví. Hodnotné věci by měly být v depozitáři, aby se chránily pro budoucí generace.“

S obrazy je to jako s riflemi

Prach na umělecká díla v Měšicích u Prahy nesedá. Trojitá filtrace na klimatizaci zaručuje, že prašnost se ve speciálních prostorách udržuje na jednom mikrogramu na metr krychlový. V prostorách s hodnotami prašnosti chirurgického sálu se navíc celoročně udržuje stabilní teplota 18 °C a padesátiprocentní vlhkost. Podmínky, které málokdo dokáže doma vytvořit. Pro umělecká díla ideální. Největšími jejich zabijáky jsou totiž šokové změny teploty a vlhkosti. Stačí jen pustit do vyhřátého bytu studený venkovní vzduch.

Investice do umění

Stáhněte si přílohu v PDF

„Vysvětluji to na příkladu s riflemi, do kterých se po vyprání nemůžete dostat, ale když je chvíli nosíte, propotíte se v nich a jsou vám volné. S plátnem je to podobné. Když je mokré a vyschne, srazí se. Když zvlhne, roztáhne se. A teď si představte, že máte šeps, na tom první malby, nahoře kolorování a laky, které to celé sjednotí. Vlivem šokových změn začne malba praskat a opadávat,“ říká René Rohan.

Mimochodem horní část jeho třímetrové sochy Superstar, tedy Ježíše Krista vyobrazeného v podobě gymnasty na kruzích, která před lety v polské Vratislavi vyvolala bouřlivou odezvu, hlídá vstup do jedné z částí depozitáře.

A jaké jsou současné plány Artexu? „Podnikáme kroky k tomu, aby se z části depozitáře stala bezcelní zóna. Na to je ale třeba výjimka od Evropské unie. Také se chceme více soustředit na spolupráci s architekty, aby se umění stalo součástí developerských projektů. V neposlední řadě chceme získat více peněz do fondu, abychom mohli více investovat a dostat české umělce na mezinárodní scénu,“ uzavírá René Rohan.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Investice do umění.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist