Nápad za 100 miliard: Stačí zvednout spotřební daň na úroveň roku 2012. Nebo ne?

Návrh na (znovu)zavedení spotřební daně u tichého vína přináší dvě tradiční jistoty: vyděsí tuzemské vinaře, kteří začnou sázet jeden argument za druhým, proč by tato daň zničila jejich živobytí. A v důsledku toho daň, která v Česku existovala v 90. letech, neprojde. Klidně se vsadím o lahev, že i po schválení takzvaného konsolidačního balíčku (pokud k němu kdy dojde a něco z návrhů v něm zůstane) bude daň u vína nulová. 

Podobně bouřlivě reagovali na plán zvyšování spotřební daně u kořalek lihovarníci a dovozci tvrdého (ten výraz nesnášejí) alkoholu. Jejich argument zní, že „alkohol je jen jeden“ (takže žádný tvrdý a měkký) a sazba přepočtená na množství etanolu by měla být u všech nápojů stejná. Na to by nejvíc doplatily pivovary, kterým by spotřebka vyskočila zhruba na čtyřnásobek. Toho se ovšem zalekli i výrobci lihovin, když připomínají, že lidé chodí do hospody primárně na pivo, nikoliv na panáky. No a když si místo čepovaného nakoupí lahváče (což se v posledních letech děje i bez růstu daně), na kořalku už nedojde a tratit na tom budou pivovary i výrobci lihovin.

Jisté je jedno – spotřební daň je pro státní kasu lákavá kořist, na kterou se ovšem musí rafinovaně, abyste ji nevyplašili. Převedeno do řeči čísel – citlivost na cenu je u produktů zatížených spotřebkou poměrně vysoká, a navíc existují tu více, tu méně legální způsoby, jak z její pasti uniknout. 

Komentář L. Niedermayera

Úspory na straně státu přinesou „jen“ desítky miliard. Je třeba zvýšit některé daně

21. 4. 2023 ▪ 7 min. čtení

Zvlášť velké je pokušení sáhnout si na větší inkaso daní z tabáku, alkoholu a pohonných hmot, když se podíváme na jejich význam v minulosti. Ještě v roce 2012 tvořila spotřební daň přes 13,3 procenta příjmů rozpočtu a erár z ní získal zhruba 140 miliard. Plán na letošní rok je vybrat 157 miliard, což představuje jen osm procent rozpočtových příjmů. Pokud by spotřebka měla stejný podíl jako na začátku minulé dekády, přinesla by letos do státního rozpočtu 257 miliard, tedy přesně o sto víc.

Tolik prostá matematika, ale zpět do reality. Co by odpovídající navýšení této daně způsobilo? Zejména by opět řádně nakoplo inflaci. Třeba pohonné hmoty by takovým zásahem skokově podražily klidně o deset korun na litr. Jistě, to jsme zažili už loni v březnu, ale nikoliv jako reakci na promyšlené změny daní, ale jako důsledek paniky na trzích po ruském vpádu na Ukrajinu. Navíc tehdejší zdražení zasáhlo celou Evropu, teď bychom se stali izolovaným ostrůvkem v jejím středu. Češi by tak začali jezdit tankovat nejen do Polska, ale v zásadě kamkoliv, kamioňáci by si na pumpách kupovali nanejvýš kafe a zbytek nešťastníků, kteří žijí příliš daleko od hranic, by očekávaný výnos zajistil jen stěží.

Podobný efekt by skok přinesl i v případě alkoholu. Jen by pivaři nechodili „na jedno“ do Cieszyna, ale spíš do garáže nebo taky nikam. V případě lihovin pak ani nemusím připomínat mohutnou tradici jejich nelegální výroby, včetně všech možných důsledků – stačí si vzpomenout na metanolovou aféru. Pár kartonů vodky navíc přes hranice převezete snáz než nádrž s naftou.

Co se týče kuřáků, tak ti už dani unikají dnes: namísto klasických cigaret, u kterých dosahuje spotřební daň nejméně 70 korun na krabičku, stále více přecházejí k takzvaným zahřívaným tabákovým výrobkům, jejichž krabička je daněná zhruba čtvrtinovou sazbou. Stát o tom ví, ale to je tak vše, co s tím hodlá dělat, protože i ve svém plánu na zvyšování daně z kuřiva plánuje dál tyto výrobky danit stejným způsobem, tedy podle hmotnosti tabáku. A kdo chce dani utéct úplně, zvolí e-cigaretu, jejíž náplň podle dřívějšího vyjádření ministerstva „může, ale také nemusí obsahovat nikotin“, každopádně často nikdo pořádně neví, co vlastně obsahuje, hlavně, že je to levné.

Spotřební daň je holt výzva, mám-li použít jedno z mých neoblíbených klišé. V tomto případě to ovšem sedí. Její potenciál se zdá být na papíře obrovský, realita je ale někde jinde a ani v tomto případě tak pro vládu neexistuje snadné řešení na zvýšení rozpočtových příjmů. Rozhodně ne v řádu desítek miliard, nebo dokonce zmíněné stovky.

Výběr týdne

Dvě třetiny úspory, třetina vyšší daně

Nutnost začít šetřit je podle Marka Mory neúprosná. Nový náměstek ministra financí, který má na starosti například veřejné rozpočty, by si letos přál úspory aspoň za 100 miliard korun, říká v rozhovoru pro Hospodářky. Zdůrazňuje, že rozhodnout musí politici. Sám by ale chtěl, aby minimálně dvě třetiny z toho připadly na snížení výdajů. A zbytek na vyšší daně. 

Další účet za zaklekávání finanční správy

Se svojí společností Cartec Group je Karel Kadlec jedním z největších obchodníků s auty v zemi. Loni například získal titul podnikatel roku Moravskoslezského kraje. Zastupuje luxusní značky jako BMW, Rolls-Royce nebo Mini. Ještě nedávno přitom hrozilo, že skončí v insolvenci kvůli postupu finanční správy. Ta mu nezákonně zadržovala 120 milionů korun na odpočtech DPH. Jak to nakonec dopadlo, přečtěte si. 

Jarošovský pivovar vs. celní správa

Jednomu z tradičních tuzemských minipivovarů se podařilo změnit část pravidel o spotřební dani z piva. Nejvyšší správní soud dal po dvou letech sporu za pravdu Jarošovskému pivovaru v tom, že mu celní správa neoprávněně doměřila spotřební daň ve výši jednoho milionu korun. Zařadila ho totiž mezi takzvané velké pivovary, přestože se limitu pro tuto kategorii ani zdaleka nepřiblížil. 

Že lidi nechtějí kupovat byty? Stačí trochu slevit...

Na zamrzlém realitním trhu to působilo jako záchvěv starých časů. Pět desítek bytů na pražské Harfě, které developerská společnost Central Group dala do prodeje minulý týden, si kupci zarezervovali během několika hodin. Už rok je přitom zvykem, že lidé s nákupem váhají. Central Group je nalákal cenou kolem 100 tisíc korun za metr čtvereční. Byty tak nabízel o čtvrtinu levněji, než je v lokalitě zvykem, a o třetinu laciněji proti celopražskému průměru. 

Oživení na trhu akvizic

Trh s firmami rozhodně nezamrznul. V posledních týdnech slyším od mnoha poradců, že mají rozeslán velký počet nabídek potenciálním klientům, říká v rozhovoru akviziční právník Tomáš Doležil z kanceláře JŠK. Nedávno řešil třeba velký prodej společnosti Tescan. 

Spoty jsou už zase sexy anebo jak firmy nakupují energie

Poslední dva roky byly pro firmy při dohadování dodávek energií divoké. Hodně firem je navíc v mnohem větší míře muselo začít nakupovat na „spotu“, tedy za okamžité tržní ceny na burzách. Vysoké ceny elektřiny a plynu ale od začátku roku výrazně poklesly a původní nevýhoda se teď začíná vyplácet. HN se proto v anketě dotázaly manažerů sedmi desítek výrobních podniků, jak jsou na tom momentálně s nákupy energií.  

A uhlí sexy není, brzy se už nevyplatí, říká ČEZ

Renesance uhlí během energetické krize měla jen krátké trvání. Výroba v hnědouhelných elektrárnách může být brzy ztrátová vinou zlevňování elektřiny a rostoucích cen emisních povolenek. 

Kam zmizely kamiony „mamutích“ iPhonů?

Vladimír Kovář a jeho softwarová skupina Unicorn řeší v posledních týdnech miliardový kolaps společnosti Mammoth. Ohrožuje to nejen podnikatelovu reputaci, ale též byznys celé skupiny. HN proto přinášejí několik otázek a odpovědí na to, co se vlastně stalo a jak probíhá insolvenční řízení. 

Jeďte s tím pryč, zboříte nám parkoviště

Elektroauta sice nemají pod kapotou těžký motor na naftu nebo benzin, jejich váhu ale šponují těžké a velké baterie. A to výrazně. Podle Britské parkingové asociace proto může být velký problém, až právě auta s bateriemi nahradí ve starých parkovacích domech vozy se spalovacími motory. Domy postavené v 70. a 80. letech totiž nejsou na těžká auta připravené a mohly by se pod jejich vahou zhroutit.