Vodíková Tatra vyjede letos na podzim, bude tichá a bez vibrací

Areál v krásném prostředí údolí Vltavy na sever od Prahy je už od 50. let centrem jaderného výzkumu v Česku. Umístění ve vsi Řež, kterou obtéká řeka, bylo v napjatých časech železné opony zvoleno i proto, že lokalita se dá snadno bránit proti útoku. Právě zde proběhla první štěpná reakce v bývalém Československu. Před dvanácti lety ovšem místní inženýři vyvinuli i vodíkový autobus, a Řež se tak stala průkopníkem perspektivních vodíkových technologií. Ty se jinde dostaly do středu pozornosti až o několik let později. Nově se pracovišti dostává pozornosti třeba díky vývoji malých modulárních reaktorů.

Jak ovšem v rozhovoru pro HN připomíná ředitel Daniel Jiřička, ÚJV (Ústav jaderného výzkumu) Řež je v prvé řadě komerční společností – a s více než dvěma miliardami obratu rozhodně ne malou. Firma většinově ovládaná skupinou ČEZ poskytuje řadu služeb v jaderné energetice, působí také v perspektivní oblasti výroby a vývoje radiofarmak. A nově třeba pomáhá Egyptu a Saúdské Arábii vybudovat úřady dohlížející nad bezpečností budoucích jaderných elektráren.

Poslední rok a půl panuje ve společnosti i politice silně projaderná atmosféra. Co to znamená pro firmu, jako je ÚJV Řež?

Hlavně nám to přináší skvělou perspektivu. Po mém příchodu do ÚJV Řež to vypadalo, že postupně skončí Dukovany, pak Temelín a tím i jaderná energetika v Česku. Dnes je vyhlášen tendr na jeden, možná i dva bloky v Dukovanech, k tomu se chystá třetí a čtvrtý blok v Temelíně. Probíhá také intenzivní příprava výstavby malých modulárních reaktorů. Na všech těchto zakázkách se ÚJV Řež podílí a bude podílet.

Jakým způsobem?

ÚJV Řež je součástí skupiny ČEZ. Poskytujeme komplexní služby v energetice. Jednou z našich divizí je Energoprojekt Praha, což byla historicky samostatná firma. Dnes představuje největší koncentraci projektantů v České republice. Ti se budou podílet na perspektivních projektech, které jsou před námi. Máme i další divize zaměřené na jádro, jedna z jich pracuje na činnostech spojených s odchodem od ruského paliva. Jde o složitý proces, který musí splňovat celou řadu parametrů. Pak to jsou specializované laboratoře na provozní kontroly v elektrárnách. Velmi důležitý je i takzvaný svědečný program, který hodnotí stárnutí reaktorové nádoby.

Jak to probíhá?

Při odstávce se vždy vyjme z reaktorové nádoby vzorek, který je vyroben ze stejného materiálu jako nádoba. Vzorek je radioaktivní, proto se s ním musí manipulovat ve velmi speciálních prostorách, kterým se říká horké komory. V nich se pomocí různých testů zkoumá stav, respektive vlastnosti toho vzorku. Z nich se pak usuzuje stav tlakové nádoby v elektrárně. Máme také divizi zaměřenou na vyřazování radioaktivních zařízení, svážíme a zpracováváme institucionální radioaktivní odpady z celé republiky. Jsme také expertní pracoviště pro budoucí hlubinné úložiště v Česku. Současná situace kolem jádra představuje skvělou perspektivu pro uplatnění lidí, protože nastoupit do oboru s výhledem, že jednou skončí, nebylo v minulosti pro mladé lidí příliš atraktivní. Jaderné obory mají před sebou budoucnost.

A je v nich v současnosti dost lidí?

Samozřejmě je to limitované a není jednoduché kvalitní lidi sehnat. Jednou z našich dceřiných společností je Škoda Praha, kde jsem působil v době velké obnovy klasických uhelných elektráren a stavby paroplynové elektrárny v Počeradech mezi roky 2005 a 2015. I tenkrát to na začátku vypadalo, že odborníky neseženeme. Jakmile je ale na stole zakázka, k tomu dobrý lídr projektu a je to perspektivní, tak se odborníci najdou. Pokud porovnáme klasickou a jadernou elektrárnu, tak zejména sekundární okruh a vedlejší provozy jsou téměř shodné. Liší se však v primárním okruhu (reaktor – pozn. red.) a jádro je samozřejmě více legislativně náročné. Zmíněná obnova klasických elektráren v Česku neskončila tak dávno a mnoho lidí, kteří tímto procesem prošli, jsou velmi dobře uplatnitelní i pro jaderné projekty.

V Řeži přitom máte tři projekty malých modulárních reaktorů. Proč rovnou tři a jaké jsou mezi nimi rozdíly?

První byl EnergyWell, který se vyvíjí v naší dceřiné společnosti Centrum výzkumu Řež již několik let. Projekt je založen na spolupráci s americkou laboratoří Oak Ridge National Laboratory. Reaktor je chlazený tekutou solí, je to malý reaktor o výkonu sedmi elektrických a dvaceti tepelných megawattů. Je ve fázi vývoje a je zajímavý zejména pro mladé odborníky, kteří se mohou podílet na vývoji konkrétního projektu. Samozřejmě je láká spolupráce se zahraničními partnery.

K čemu by takový reaktor mohl sloužit?

Dvacet tepelných megawattů by dovedlo obsloužit malé město se zhruba 15 tisíci obyvateli. Ale ten horizont je zatím hodně vzdálený a i my do toho dáváme jen limitované prostředky. Vývoj jde dopředu, ale poměrně pomalu. Vzhledem k tomu, jak nová tato technologie je, si nelze představovat, že bude během pěti deseti let v komerčním provozu.

Druhým reaktorem je HeFASTo.

HeFASTo je koncept malého modulárního reaktoru. Jde o heliem chlazený reaktor o obdobném výkonu jako EnergyWell. Vzhledem k navržené technologii by se jednou dal využít i pro uzavření palivového cyklu současných lehkovodních bloků, dokázal by spravovat jejich částečně vyhořelé palivo. V obou těchto projektech jde ale spíše o výzkum a vývoj. Co by opravdu mělo být nasaditelné v praxi, je malý modulární reaktor CR-100, který začalo Centrum výzkumu Řež vyvíjet v loňském roce. Ten má mít výkon sto megawattů a měl by být ideální kombinací pro teplárenství a výrobu elektřiny s možností výroby vodíku. Jsme však na začátku a pro případnou realizaci je potřeba získat nejdříve potřebné prostředky. V tomto projektu budeme nadále pokračovat.

Rozhovor

Poprvé v médiích: Udělejme z jádra národní vizi, říká miliardář Belhocine, který převzal skupinu po Ulčákovi

4. 5. 2023 ▪ 18 min. čtení

Co je na tom nejtěžší? Pokud se na to podívá někdo zvenčí, tak si řekne, že stačí jen zmenšit velký reaktor.

Vlastně je to opravdu relativně jednoduché, jak říkáte. CR-100 je opravdu zmenšeninou velkého reaktoru, je to technologie, kterou známe. Ty dva ostatní jsou reaktory čtvrté generace, a tedy technologicky něco jiného. I pouhé zmenšení ovšem vyžaduje vše odzkoušet, otestovat, licencovat. Pro malé modulární reaktory stále platí stejné podmínky jako pro ty velké. To je dlouhodobý a poměrně finančně náročný proces. Náš vývoj bude proto tak rychlý, kolik na něj získáme peněz. V první fázi se bavíme o stovkách milionů korun. My jsme komerčně zaměřená společnost, nikoliv dotačně a nemůžeme si dovolit do vývoje takové prostředky dávat. Investujeme do těchto projektů jednotky milionů.

Nejste však jediní, kdo v Česku na malém modulárním reaktoru pracuje. Je zde projekt Teplátor, za nímž stojí Západočeská univerzita v Plzni a pražské ČVUT. A skupina Witkowitz zase vyvíjí reaktor David. Je to pro vás konkurence? A kdo je nejdál?

Nejdále jsme my. Teplátor je z mého pohledu slepá cesta. Kolega z univerzitního prostředí, který stojí v čele projektu Teplátor, nedávno na jedné konferenci prohlásil, že Řež je prý ideální lokalita pro umístění Teplátoru. Tohle nedorozumění jsme si následně osobně vysvětlili. Skupina Witkowitz dala do vývoje reaktoru David velké prostředky. Diskutovali jsme i s Marcelem Belhocinem (šéf skupiny Witkowitz – pozn. red.), bavili jsme se o budoucí možné spolupráci. Oba projekty chceme dotáhnout do fáze, kdy bychom mohli konkrétní případnou spolupráci začít. Je to i proto, že podmínka státu pro jakékoliv financování je samozřejmě taková, aby se v Česku nevyvíjely tři reaktory, ale aby podpora směřovala pouze na jeden.

Věříte tedy tomu, že se v horizontu třiceti let začnou malé modulární reaktory v praxi používat?

To určitě a myslím, že to nebude třicet let, ale deset. ČEZ se rozhodl, že první malý modulární reaktor bude lokalizovaný v Temelíně po roce 2032. Mimochodem jsme součástí společnosti Jihočeský jaderný park, ve které má 40 procent Jihočeský kraj, 40 procent ČEZ a 20 procent ÚJV Řež. Vedle toho má ČEZ vytipované další lokality, kde je možnost vyvedení výkonu, které mohou splňovat podmínky typu seismicity (riziko výskytu zemětřesení – pozn. red.) a podobně. Často jsou to lokality dnešních uhelných elektráren. Dává to tam smysl i proto, že v místě je obslužný personál a pozemky patří ČEZ. 

Bude někdy v každém menším městě reaktor?

Mohl by to jednou být náš EnergyWell nebo CR-100. V Temelíně se však budou pro začátek tendrovat výkony 150 až 300 megawattů. Na Dukovanech přitom původně měly reaktory výkon 440 megawattů, které byly později navýšeny na 500. Malé modulární reaktory jsou z definice do 300 megawattů výkonu. Od těch velkých se tedy opravdu moc neliší.

ÚJV Řež je hodně aktivní ve vodíkové energetice. S automobilkou Tatra pracujete na vývoji těžkého nákladního vozu na vodík. Jak jste daleko?

Letos vyjede. Bude to na podzim v Kopřivnici. Je to společný projekt s Tatrou, my jsme lídrem projektu a podílíme se na implementaci a sladění funkce vodíkové části se zbytkem vozu. Je to vozidlo určené pro doly, těžké prašné provozy, kde je třeba zajistit, aby vodíková technologie fungovala. Prašné prostředí je pro vodíkový článek výzvou, musí tam být instalována řada filtrů. Máme však historicky velmi schopné odborníky, kteří tady pracovali už před 12 lety, kdy jsme vyvinuli vodíkový autobus Trihybus a neveřejnou vodíkovou plničku v Neratovicích. Tam také náš autobus jezdil na běžné lince. Já jsem tady ještě tenkrát nepracoval, ale Řež opravdu ve vodíku předběhla dobu. Dnes už autobus nejezdí a používáme ho, pokud chceme ohromit nějakou návštěvu v areálu.

Proč už nejezdí?

Už je prostě starý. Ale vývoj pokračuje a vypadá to, že se bude ubírat tímto směrem. Máme tady i zajímavou pilotní instalaci, kdy solární energii z malé střešní fotovoltaické elektrárny uskladňujeme skrze elektrolýzu vodíku. Před rokem jsme okruh uzavřeli a tím vodíkem umíme naplnit auto.

Počítá se, že by Tatra měla i vojenské využití?

Předpokládám, že ano. Takové auto nemá vibrace, nedělá hluk a má jen minimální tepelnou stopu. Když jsme však u vodíku, tak mohu ještě zmínit Power-box. Je to speciální vodíkový zdroj o výkonu 180 kilowattů a velikosti kufříku, který nabízíme například záchranným složkám.

K čemu ho potřebují?

Je to malý, polní zdroj elektřiny. Představte si, že máte krizovou situaci, výpadek proudu a musíte zajistit provoz nemocnice. Power-box je vodíkový zdroj, který se jen připojí k lahvi vodíku, které v nemocnici mají, a máte stabilní zdroj elektřiny, bezvibrační, tichý a bez emisí. Power-box máme připravený a nabízíme ho na trhu. Uvidíme, jaká bude odezva.

Kolik stojí?

Zatím hodně: 200 tisíc korun. Dieselová centrála je oproti tomu levnější, ale dělá hluk a nemůžete ji mít umístěnou v místnosti. Komponenty pro vodíkové technologie jsou aktuálně drahé a to je také důvod, proč se vodík nevyužívá masivně. Musí se zlevnit obdobně, jako to bylo u fotovoltaiky, ale to je ještě před námi.

Jak vlastně vidíte do budoucna energetický mix Česka a jakou roli v něm bude hrát vodík?

Po ústupu uhelných elektráren bude energetika založena na jaderných zdrojích. Aktualizuje se státní energetická koncepce, která by v průběhu letošního roku měla být dokončena. Jako ideální bych viděl dva nové bloky v Dukovanech a dva v Temelíně, doplněné několika malými modulárními reaktory. A také fotovoltaikou. Takže mix bude založený na jaderné elektřině a obnovitelných zdrojích.

A co bude mezi tím?

Před vypuknutím války na Ukrajině se hodně sázelo na zemní plyn. ČEZ v Počeradech instaloval největší paroplynový zdroj v Česku o výkonu 880 megawattů a je velmi efektivně využívaný. Další plynové zdroje budou nejspíše limitované, byť se uvažuje o paroplynu v Mělníku i o některých dalších projektech. Možná, že plyn bude pořád to vhodné doplnění, ale každopádně jádro pokryje základní zatížení.

Vodík by mohl být uchovávatelem elektřiny?

Přesně. Baterie jsou také možné, vodík je však ideální možností akumulace zejména při výrobě z jádra. Do budoucna vodík baterie jednoznačně doplní.

Zmínil jste svoz paliva z výzkumných reaktorů.

Děje se tak v rámci mezinárodní iniciativy pro snížení rizika spojeného s využíváním vysoce obohaceného paliva ve výzkumných reaktorech. Odvážíme palivo z těchto reaktorů do zemí jeho původu už od roku 2007. Máme za sebou zatím 17 transportů. V první vlně se přepravovalo použité palivo ze zemí bývalého východního bloku do Ruska, další odvozy jsou z čínských reaktorů zpátky do Číny. Zatím jsme takhle odváželi palivo z africké Ghany a Nigérie. Program odvozů probíhá ve spolupráci USA, Mezinárodní agentury pro atomovou energii, Ruska a Číny. Financován je především Američany. Další kolo odvozů se bude týkat amerických typů reaktorů, které jsou v Evropě a Jižní Americe. Právě pro ně jsme u nás v Řeži navrhli nový speciální kontejner a nedávno jsme ho i za dohledu amerických zákazníků otestovali. Test dopadl velmi dobře, takže spolupráce bude pokračovat.

Jak moc je tento byznys důležitý?

Je to hlavně prestižní zakázka, v penězích jsou to jednotky milionu korun.

Co je tedy pro vás nejdůležitější část podnikání?

Podpora provozu pro energetické firmy typu ČEZ, Slovenské elektrárne. Pak také zmíněný svědečný program, který realizujeme třeba i pro ukrajinské elektrárny. A jsou to také radiofarmaka, což je na prvním místě prospěšný, ale i výdělečný byznys. Do budoucna chceme výrobu rozšiřovat, před pár dny jsme dokončili převzetí společnosti RadioMedic, která působí v této oblasti. Nejen že radiofarmaka vyrábíme, ale máme i vlastní vývoj. Našimi odběrateli jsou všechna oddělení nukleární medicíny v republice, která pracují se zobrazovací metodou PET, tedy s pozitronovou emisní tomografií. Naše radiofarmaka jsou v nemocnicích podávána pacientům a jsou využívána na specializovaných pracovištích k diagnostice onkologických onemocnění. Radiofarmaka vyrábíme v cyklotronech, které máme rozmístěné na třech pracovištích v rámci republiky. Aktuálně k tomu máme i jednu zajímavou referenci a to je výměna cyklotronu.

Co to je?

Cyklotron je takové zařízení, které se podobá velkému mixéru, váží přes dvacet tun a jeho části jsou silně kontaminované radiací. Jeho výměna v podstatě spadá do oblasti vyřazování jaderných zařízení. Radiofarmaka se v cyklotronech vyrábějí nejen u nás, ale po celé Evropě. My umíme staré zařízení vyjmout z budovy, odvézt a bezpečně uskladnit a na jeho místo instalovat nový cyklotron. Staré zařízení se pak musí postupně rozebrat, kontaminované části odborně zlikvidovat. Jsme jedni z mála v Evropě, kdo to takhle komplexně dokáže.

A co vyřazování velkých jaderných zařízení? To bude, nebo už začíná být, zajímavý byznys. Nebo ne?

Soustředíme se na likvidaci jak jaderného, tak institucionálního radioaktivního odpadu z nemocnic nebo z průmyslu. Pokud máte například gumárnu, která vyrábí pneumatiky, tak ty se při výstupní kontrole rentgenují. Zářiče a všechno okolo, co je radioaktivní, svážíme, likvidujeme nebo připravujeme k uložení do úložiště. Do budoucna, až se budou vyřazovat jaderné elektrárny, tak se chceme podílet i na tom. Ideální by samozřejmě bylo mít byznys v Německu.

Tím směrem můj dotaz trochu směřoval.

Bohužel se nám to v Německu ne úplně daří. Země odstavuje jaderné elektrárny už delší dobu, tamní experti se na tento obor dlouhodobě soustředí a specializují. Takže německý trh je silně obsazený. Podílíme se ale na vyřazování Jaslovských Bohunic na Slovensku. A v tomto ohledu bych ještě zmínil zakázku, kterou jsme v roce 2021 získali na sedm let v Egyptě. Ten bude stavět svou první jadernou elektrárnu a ÚJV Řež tam funguje jako podpora tamního jaderného dozoru ENRRA (Egyptian Nuclear & Radiological Regulatory Authority).

To znamená, že tam suplujete stát a nahrazujete jaderný dozor?

Nesuplujeme, ale podporujeme. Hodně toho zvládáme online, někteří naši zaměstnanci jsou i na místě. A podobnou službu budeme poskytovat i Saúdské Arábii, kde jsme aktuálně před podpisem kontraktu. Fungujeme hlavně komerčně. Byť přetrvává představa, že ÚJV Řež je hlavně věda a výzkum, tak si musíme na sebe vydělat.