Do cyklistického dění neustále zasahují amatérští tvůrci trailů, kteří v lesích pololegálně kopou cestičky s překážkami pro své kamarády. A velký vliv mají pořád ilegálové, kteří si mezi sebou potajmu vyprávějí o trasách, které jsou vykopané do terénu zcela mimo zákon a kam mnohdy dokonce platí zákaz vjezdu na kole.
Trailbiking pohání YouTube. Tato sociální síť slouží nejen k propagaci značek jízdních kol, technickým tipům na jejich údržbu nebo výuce jezdecké techniky, ale především jako inspirace, kde všude jezdit na horských kolech. Díky internetu objíždějí bikeři známé i neznámé lokality. Pro méně známé provozovatele trailcenter je to obrovská reklama a téměř jediná reálná možnost, jak přitáhnout jezdce ke svému projektu.
Trailcentra, nebo bikeparky?
V Česku jsou v provozu dvě desítky velkých trailcenter a každé nabízí kilometry až desítky kilometrů tratí pro horská kola. Jezdí se v nich jen za své. To znamená, že na kopec se musí vyškrábat každý cyklista vlastní silou a sjezd má vlastně za odměnu. Trailová centra nabízejí nejsportovnější a zároveň nejekologičtější biking ze všech cyklistických disciplín. Jezdcům stačí přírodní stezky v lese, tu a tam zpevněné kameny, vykopané do hlinitého svahu nebo zlepšené klopenými zatáčkami.
Ekonomika spojená s přírodním ježděním není jednoduchá. Připomíná potíže provozovatelů běžkařských stop. Majitelé trailcenter dávají dohromady peníze z dotací (regiony podporují turistiku), sponzoringu (cyklistické značky se prezentují aktivním bikerům), od místních podnikatelů (zvláště ubytovací a gastronomické služby vítají cyklisty) a z dobrovolných příspěvků bikerů (vstupné vybírat nemohou, protože příroda je zadarmo). Další finance jim plynou ze základny, kde se obvykle soustřeďuje půjčovna kol, cykloobchod a restaurace, někdy i kemp nebo ubytovna. Velkou pomoc poskytují účastníci dobrovolných brigád, kteří pomáhají stavět a udržovat trasy. Je to komunita příznivců, která nelituje volného času a námahy, aby podpořila své oblíbené trailcentrum.
Tři desítky tuzemských bikeparků jsou vybaveny lanovkami nebo vleky. Naprostá většina lanovek jezdí pro cyklisty v létě a pro lyžaře v zimě.
Příjmy provozovatelů neplynou ani tak z permanentek, jako z navázaných služeb. „Letní provoz lanovky vítáme hlavně proto, že udržíme stálé zaměstnance,“ říká Aleš Handzel, vedoucí bikeparku Kopřivná v Jeseníkách. „Přes týden k nám jezdí hlavně totální nadšenci, kteří dají všechny peníze za kolo a permanentky. O víkendech ovšem přijíždějí cyklisté, kteří si chtějí volno užít se vším všudy – rádi zaplatí lanovku, lepší hotel, wellness, oběd a večeři v restauraci, mnohdy si půjčí špičkové kolo nebo přikoupí vybavení na svůj bike.“
„Cyklistické podnikání doplňuje zimní rekreaci a zajišťuje práci zdejším obyvatelům,“ pochvaluje si starosta Malé Morávky Ondřej Holub. „Všechny velké podniky buď zkrachovaly, nebo odstěhovaly své provozy a nad vodou nás drží právě cestovní ruch.“ Právě proto je jeho rozlehlá horská obec nápomocná provozovatelům. „Velké potíže mají cyklotrasy s majiteli či správci lesů, myslivci a ochranou přírody,“ připomíná starosta. „Z hlediska samosprávy se snažíme vyjednávat kompromisy a zaštiťujeme některé dohody.“
Malá Morávka má na svém katastru dva bikeparky s lanovkou Kopřivná a Karlov pod Pradědem, cyklotrasy na Praděd a rozhlednu nad Novou Vsí, a v dosahu jsou další jesenické bikeareály.
Jeseníky ukazují cestu
V čele budování bikeareálů jsou už dlouhá léta Jeseníky. Poněkud zapadlý kraj daleko od velkých aglomerací získal impulz ze dvou stran. Jeho potenciál si uvědomily všechny tři kraje, na jejichž území patří, a začaly sem pumpovat evropské, státní i krajské peníze. Část z nich prokapalo do zimních skiareálů a letních bikeparků. Navíc se Jeseníky začaly propagovat jako jeden turistický region a daří se jim dostávat do povědomí nejen pěších turistů a lyžařů, ale také cyklistů.
Zároveň z polské strany hor byly postaveny dálnice a nevýhoda hor na hranici se změnila na obrovskou výhodu. „Rychlý příjezd autem z Katovic a Vratislavy znamená pro Jeseníky nápor víkendových cyklistů z Polska,“ všímá si ředitelka turistické organizace Euroregion Praděd Alena Šmigurová. Její kolega David Migal ze Sdružení cestovního ruchu Jeseníky upřesňuje: „V některých bikeareálech jezdí v termínech polských prázdnin a státních svátků už více Poláků než Čechů. Příkladem tohoto trendu jsou Rychlebské stezky, originální areál s kamennými traily, kde nevede žádná lanovka, a dokonce je zakázané používat elektrokola. Každý cyklista si zde musí sjezd zasloužit únavným šlapáním do kopce.“ Velký zájem polských cyklistů ale registrují i velká lanovková centra v Kopřivné, na Dolní Moravě nebo třeba v Koutech.
Podobně přitahuje zahraniční bikery Klínovec v Krušných horách. Němečtí hosté Klínovce činí v zimě zhruba 40 procent veškeré návštěvnosti. V létě se jejich počet zvyšuje na 50 procent. „Němci jsou velcí milovníci bikování,“ komentuje manažer klínovecké lyžařské a cyklistické školy i půjčovny Robert Ketner.
Krkonošskou obdobou jesenických Rychlebských stezek bez lanovek je Trutnov Trails. Ani tady nemají o polské návštěvníky nouzi.
Ilegální Praha
Kontroverze a negativní emoce budí ilegály. Tak se v komunitě bikerů říká trasám, které vybudují a vyjezdí sami bez jakéhokoliv povolení nebo domluvy s místními autoritami. Některé lokality časem vejdou do obecného povědomí, o jiné se vede skrytý boj a další jsou oficiálně zakázané.
Prim v tomto trendu hraje Praha a nejbližší okolí. Je to logické, protože v hlavním městě má nejvíce lidí peníze na drahá kola, která jsou potřeba k ježdění po takových trasách. Žije zde hodně volnomyšlenkářů, kteří nesnášejí omezení. Z velkoměsta se dá s kolem jednoduše a rychle dostat do přírody. Biker nastoupí do tramvaje, příměstského vlaku, auta nebo vjede na cyklostezku a za pár desítek minut může sjíždět drsné traily.
Příběh Botiče
Ukázkovou bikerskou lokalitou je vývoj ježdění na Botiči, populárním pražském potoce. Mezi hostivařskou přehradou a Průhonicemi vedl ještě na přelomu tisíciletí zajímavý a místy náročný trail po trase červené turistické značky. Bez úhony těch pět kilometrů projel jen zkušený cyklista na horském kole. Nejednou ze stezky někdo spadl do potoka nebo uklouzl na kořenech. Jenže pak město trail zničilo tím, že v jeho trase vybudovalo štěrkovou cyklostezku.
Na to vykopali místní bikeři souběžný traverzový singletrail ve svahu nad cyklostezkou v oblasti přírodního parku Botič–Milíčov. Nelegálně. Až dosud se po něm jezdí.
Mezi tím jezdili divočejší bikeři strmým lesem od hradiště Šance k hostivařské přehradě. Vyjezdili a vykopali několik linií. Postavili pár dřevěných skoků. Tomuto ilegálnímu bikeparku v přírodním parku Hostivař–Záběhlice se říkalo Hostík.
Stáhněte si přílohu v PDF
Fungoval asi 20 let, nikdo se k němu neznal, ale všichni Pražáci na kolech o něm věděli. Vloni se spolek Val di Botič dohodl s Magistrátem hl. m. Prahy na legalizaci a letos došlo k jeho přestavbě ve standardní Bikepark Hostivař.
V průběhu let vznikly další ilegální traily v okolí Hostivařské skalky na pravém břehu Botiče pod přehradou, ilegální bikepark pro velmi dobré jezdce na levém břehu Botiče nedaleko zříceniny Fantova mlýna a ilegální bikepark pro začínající jezdce na levém břehu Botiče u Průhonic vedle dálnice.
Mezi frekventované legální lokality naproti tomu patří Točná, Závist a Homole na pravém vltavském břehu, Divoká Šárka, Bílá skála, Kunratický les, Prokopské a Dalejské údolí, Smetanka nad Rokytkou, ale v hledáčku pražských bikerů jsou třeba i staré lomy v Radotínském údolí a zalesněné svahy na začátku Brd v okolí Všenor nebo na začátku Českého krasu nad Černošicemi.
Většinu legálních a také ilegálních trailů lze najít na světovém webu Trailforks.com.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Dovolená nejen v Česku.
