Vzácní ptáci, včely a průzračné tůně. Rypadla nahradila divočina a tak to zůstane, voda na zaplavení dolů chybí

Přírodovědec Michal Porteš zvedá k očím dalekohled a pozoruje dravce letícího po obloze směrem k hřebeni Krušných hor. „Myslel jsem, že by to mohl být orel, ale je to luňák, také kriticky ohrožený druh,“ říká. Tmavý bod brzy mizí v zeleni svahu, na kterém vyniká silueta zámku Jezeří. Na samém úpatí hor stráň roztínají skalní sesuvy a ještě níže, na stepní polozarostlé pláni, leží asi deset metrů vysoké hřbety z vysypané zeminy, jež připomínají jakousi maketu pohoří. Z jižní strany je omývá průzračná tůň, jejíž přítok už vymodeloval na úbočí úzké koryto.

„Žijí tu vzácné vážky, vodní brouci i včely samotářky, některé nálezy jsou cenné z hlediska celé střední Evropy,“ ukazuje na vodní plochu i její bezprostřední okolí Porteš, který pracuje pro státní Agenturu ochrany přírody a krajiny (AOPK) a je expertem na přírodní proměnu hnědouhelných velkolomů. A právě rypadly už dávno opuštěný severní okraj dolu Československé armády se během let proměnil v divočinu, ve které nyní nacházejí útočiště mnohé vzácné živočišné druhy.