Ve vrcholné mezinárodní politice je pravidlem, že závěrečná deklarace, která shrnuje výsledky jednání, je dohodnuta předem, když na jejím textu v předstihu celé týdny pracují „šerpové“, zástupci účastnických zemí. Na summitu NATO, který v úterý začal v litevském Vilniusu, tomu ale tak není. Ve chvíli, kdy generální tajemník Jens Stoltenberg zahajoval hlavní zasedání hlav států, na druhé straně jednacího sálu, v přítmí zadních řad delegací, jednal Jake Sullivan, poradce pro národní bezpečnost prezidenta USA, se zástupci Dánska, aby se následně přesunul k Estonsku.
Diskuse byla bezesporu o Ukrajině a její ambici stát se členskou zemí NATO. Jde o zásadní otázku nejen aktuálního summitu, ale i budoucnosti aliance a bezpečnostního uspořádání v Evropě. A NATO nemá jednotný názor.
„Ideálním stavem by bylo, kdybychom byli schopni Ukrajině říct, že jakmile skončí válka, tak zahájíme přístupová jednání,“ vyjádřil postoj většiny východního křídla NATO český prezident Petr Pavel. S tímto přístupem se ztotožňuje i Velká Británie a částečně Francie. Kyjev by měl dostat pozvánku co nejdříve a už teď by měl být stanoven rozvrh.
Spojené státy v závěsu s Německem ale tak daleko a ani tak rychle zajít nechtějí. Americký prezident Joe Biden to avizoval už před summitem, když pro CNN uvedl, že Ukrajina není na vstup připravena. Přímo ve Vilniusu pak představila americká delegace ohledně Ukrajiny znění deklarace, které spojence v NATO překvapilo.
Hrozba nebezpečného vakua
Návrh textu, který se ještě finalizuje, říká, že Kyjevu bude „vysloveno pozvání, až se spojenci dohodnou a budou splněny podmínky“. Což je zdaleka méně určitý jazyk, než by si představovaly země východního křídla a také sama Ukrajina.
„Zdá se, že zde není ani připravenost Ukrajinu pozvat, ani učinit členem NATO. Pro Rusko to znamená, že může pokračovat v teroru,“ kritizoval uniklé znění deklarace ukrajinský prezident Volodomyr Zelenskyj.
Zelenskyj se později v úterý zúčastnil alianční večeře a je jisté, že NATO v závěru představí své komuniké jako úspěch a společný postoj všech členských zemí. Pro zastánce rychlejšího přibližování Ukrajiny k alianci ovšem půjde o „kompromis na sílu“, prosazený klíčovou, vůdčí zemí NATO. Tedy Spojenými státy, jež hradí přes 70 procent výdajů společenství, které má třicet jedna zemí.
Zástupci východního křídla, především pobaltských států, předem upozorňovali, že NATO bude mít ve Vilniusu šanci napravit 15 let starou chybu ze svého summitu v roce 2008. Aliance tehdy v Bukurešti vyhlásila, že Gruzie a Ukrajina „se stanou členy NATO“.
Tato nezávazná, vágní formulace se ze zpětného pohledu ukázala jako nejhorší možná. Rusku to poskytlo záminku, aby o čtyři měsíce později podniklo invazi do Gruzie a v roce 2014 anektovalo Krym. Bez jakýchkoliv záruk ze strany NATO se Gruzie a Ukrajina zároveň ocitly v naprostém bezpečnostním vakuu.
„Tím nejnebezpečnějším místem, kde se v sousedství Ruska můžete ocitnout, je čekárna NATO,“ varoval estonský ministr zahraničí Markus Tsahkna před tím, aby aliance tentokrát nenechala Kyjev ve vzduchoprázdnu.
Pro země východního bloku tak bude opatrný přístup USA k Ukrajině zklamáním. Zároveň je ovšem už zřejmé, že Zelenskyj neodjede z Vilniusu s prázdnýma rukama. A že celé NATO vyjde ze summitu výrazně posíleno.
Turecko kývlo na Švédy
Ještě před summitem se podařilo zlomit více než rok trvající odpor Turecka proti vstupu Švédska do NATO. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan to patrně velmi dobře „zobchodoval“, vzápětí po jeho ohlášeném souhlasu se vstupem Švédska do aliance Bílý dům uvedl, že Ankara by mohla od USA získat stíhačky F-16.
A také na straně Evropské unie dojde vůči Turecku k ústupkům, například v otázce víz. NATO ovšem na členství Švédska jednoznačně vydělá. Po Finsku, které do aliance vstoupilo už letos v dubnu, tím aliance získá zásadní faktickou vojenskou a strategickou převahu vůči Rusku v oblasti Baltského moře i celého severu Evropy.
Obě skandinávské země se zřekly své dlouholeté nezávislosti po loňském ruském úderu Vladimira Putina na Ukrajinu. Místo vysněného posílení ruského teritoria a vlivu si teď ale vládce Kremlu může jen sám „pogratulovat“, že Rusko oslabil.
Od začátku války západní spojenci poskytli Kyjevu vojenskou a finanční pomoc za 160 miliard dolarů a na summitu ve Vilniusu se Ukrajině dostane významných a především dlouhodobých závazků pokračování této podpory. Páteřním programem by měl být víceletý dotační plán s částkou 500 milionů eur ročně. Nově bude navíc ustanovena Rada NATO-Ukrajina, která povýší Kyjev do pozice, kdy bude moct – vedle průběžných konzultací „rovný s rovným“ – svolávat krizová jednání aliance.
