Dotační miliony i pro bohaté lidi. Vláda najela na babišovský princip všechno všem. Takhle společnost fungovat nemůže

Stát chce rozdat lidem čtyřicet miliard korun. Kdo si požádá, dostane milion korun na zateplení domu. Majitelé starších nemovitostí budou nepochybně vládu vynášet do nebes. Jenže z odstupu nelze než konstatovat, že program, se kterým přišlo lidovci obsazené ministerstvo životního prostředí a který se jmenuje „Oprav dům po babičce“, je krajně problematický. A to nejen proto, že vyvolává ironickou otázku, proč ne dům po dědovi. Když to řekneme v největší možné stručnosti: Účel programu je správný, stejně jako u předcházející „Zelené úsporám“; šetření energiemi je nutné z mnoha důvodů. Ovšem provedení programu správné není. Dát peníze z rozpočtu každému, kdo si řekne, včetně bohatých lidí, je prostě v principu špatně.

A teď trochu podrobněji. Štědrá dotace se dá samozřejmě docela dobře hájit jako projekt ve veřejném zájmu. V době klimatické krize je každá koruna vynaložená na snížení energetické náročnosti a tím na omezení spalování fosilních paliv vynaložena účelně. Navíc dotaci můžeme interpretovat jako investici do energetické bezpečnosti. Čím méně energie budeme spotřebovávat, tím méně budeme závislí na dodávkách surovin z Ruska a jiných nestabilních zemí. Při hodně extenzivní interpretaci by se dalo říci, že tento veřejný zájem převyšuje morální hazard vyplývající z plošného kropení populace veřejnými penězi. Navíc, dodá cynik, jsou to peníze z EU, takže z „našeho“ krev nepoteče. Pravdu má i kolegyně Julie Hrstková, která napsala, že tato dotace není zdaleka to nejhorší z českého dotačního eldoráda.

Jenže pak je tu druhý pohled.