Nejnovější výsledky indexu nákupních manažerů v českém průmyslu ukazují, že situace v tomto odvětví má do normálu stále ještě hodně daleko. PMI se sice za poslední měsíc velmi mírně zvýšil, avšak pořád zůstává v depresivním pásmu hluboko pod hranicí 50 bodů. Právě ta je symbolickým dělítkem mezi dobrými a horšími časy, respektive mezi konjunkturou a útlumem. A pod touto hranicí je český PMI už 15 měsíců v řadě.
I když jsou průmyslové podniky stále ještě pozitivně naladěné, pokud jde o vývoj v následujících měsících, zůstává jejich hlavním problémem slabá domácí i zahraniční poptávka. Firmám chybí nové zakázky, a proto se soustřeďují na dodělávání starších objednávek, vyprazdňují sklady, tlačí dolů náklady a některé také zlevňují svoje výrobky, aby nalákaly zpět své odběratele. O tom, kdy a jak moc pocítí aktuální zlevňování výrobků i spotřebitelé, lze zatím jen spekulovat. Podniky v neposlední řadě rovněž redukují počty zaměstnanců, i když spíše cestou neobnovování smluv na dobu určitou, než že by se uchylovaly k plošnému propouštění.
Česká ekonomika přešlapuje na místě, zakopaným psem je situace na trhu práce
Firmy sice věří, že časem bude lépe, avšak na aktuálním výkonu průmyslu, a především na jeho zakázkách, které by dávaly naději do dalších měsíců, zatím pomyslné světlo na konci tunelu vidět není. Asi není čemu se divit, když se podíváme na vývoj německé ekonomiky, kde optimismem nehýří v tuto chvíli snad nikdo. Ať už Ifo, nebo také v pátek zveřejněný PMI se rovněž odvolávají na slabé domácí i zahraniční objednávky. Takže to vypadá, že si tamní průmysl – jako významný odběratel české produkce – ještě pořád hledá své dno.
Srpnový PMI je dalším signálem zhoršující se situace v největším tuzemském odvětví. Dává tušit, že třetí čtvrtletí letošního roku nejspíš nepřinese onen vyhlížený odraz ekonomiky ode dna a bude stejně jako ta dvě předchozí v lepším případě ve znamení stagnace. Nakonec, co jiného čekat v době přetrvávající vysoké inflace.
