Konsolidační balíček prošel a bylo to s ním, jako je to v Česku skoro se vším. Na to, o co reálně šlo, kolem něj bylo obrovské haló, každý se snažil úporně prosadit svou, bájilo se, zmatkovalo a nakonec není s výsledkem úplně spokojen skoro nikdo. A pro vládu se zdánlivé vítězství může rychle změnit v eufemisticky řečeno nevýhru.
Každému, kdo sleduje vývoj českých veřejných financí – které budou letos ve schodku takřka tři sta miliard korun, přičemž tempo zadlužování patří mezi nejrychlejší v Evropské unii –, je jasné, že náš stát musí šetřit. A to hodně. Úspora, kterou přináší, tedy devadesát miliard napřesrok a 150 v dalším roce, je zaznamenáníhodná, ale rozhodně ne dostatečná. Svědčí o tom i návrh rozpočtu na příští rok se schodkem 252 miliard.
Pokud toto nemá být nový normál a Česko nemá za pár let do rozpočtové zdi narazit s razancí stíhačky, je zřejmé, že po balíčku budou muset přijít další, ještě větší úspory. Takže jsme se opět v Česku příznačně do krve pohádali o něco, co bylo naprosto nutné.
Co se dočtete dál
- S čím přichází opozice a jaký dopad by její návrhy měly?
- Proč se vláda rozhodla pro polovičatý krok?
- Co se ve skutečnosti skrývá za halasně oznamovaným omezením dotačního byznysu?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
