V průzkumech se skrývá jedna nenápadná věc. A Babišovi s Okamurou se určitě nelíbí

Máme venku tři aktuální průzkumy politických preferencí a vedle mírného posilování populistů a dalšího oslabování vládní pětikoalice v nich můžeme najít i jednu zajímavou věc – komunisté nám stále přežívají.

Byla to u demokratických i mnoha jiných rozumných voličů velká radost, když KSČM před dvěma lety konečně vypadla ze sněmovny. Byla to tedy radost trochu smutná, protože tihle hrdí dědicové zločinecké KSČ vydrželi škodit v dolní parlamentní komoře poslední skoro tři desítky let. Radost byla nicméně namístě a přišlo s ní i všeobecné doufání, že jde o definitivní konec komunistů v Česku.

Ale konec to stále není.

Ačkoli je KSČM už dva roky neviditelná, v televizích a rozhlasech o ní neslyšíme, v novinách o ní nečteme, ona se pořád drží těsně pod pěti procenty. Jako by nám chtěla vzkázat: „Pozor, stále jsme tady. Ještě se můžeme vrátit.“

Agentura Median jí v průzkumu provedeném v září přidělila 4,5 procenta voličských hlasů. Kantar zjistil za stejné období preference ve výši tří procent, ale STEM také za stejné období 4,3 procenta. Je to jen kousek, jen co by volební urnou dohodil k pětiprocentní hranici pro vstup do sněmovny.

Komunisté by dnes dostali stejně, možná i o něco víc hlasů než v posledních sněmovních volbách v roce 2021. Nebo jinak řečeno, komunisté si i po dvou letech neviditelnosti udržují svých plus minus dvě stě tisíc voličů. Je to jejich dno, ale je pevné a od pevného dna by se mohl leckdo odrazit.

Komentář Petra Honzejka

Nová demokratická politická strana má nyní prostor. Přečtěte si ale, jak by to s ní nejspíš dopadlo

2. 11. 2023 ▪ 3 min. čtení

U českých komunistů to možná předpokládat nelze. Ukázali se jako neschopní nejen v praktické politice, ale i v populismu, kde je do kapsy strčily obě největší politické slibotechny v zemi – Andrej Babiš i Tomio Okamura. KSČM prostě jen zbyli ti nejvěrnější.

Dnešní voliči komunistů jsou lidé, kteří nikdy mentálně nevystoupili z KSČ. Volí spíše jednoduchými emocemi než mozkem, pokud bychom to chtěli vyjádřit kulantně. Netaktizují se svými hlasy, neříkají si, že by jim lepší službu udělal třeba Babiš, který se do sněmovny nejenže dostane, ale dost možná bude mít i vládu.

Už od začátku devadesátých let se říká, že komunisty nemusíme zakazovat, komunisté sami vymřou. Dokonce se tehdy říkalo, že to bude s ohledem na jejich věkovou strukturu brzy. Pravda je, že komunisté skutečně vymírají, ale rozhodně ne tak rychle, jak se předpokládalo. Ubývá jich totiž z obrovské základny.

Sociolog Lukáš Linek došel ve své studii z roku 2008 k závěru, že v „blízké budoucnosti 15 let nelze očekávat, že by podpora KSČM klesla pod hranici pět procent z důvodu vymírání“. Těch patnáct let je právě letos a doktor Linek se netrefil jen o malý kousek. Komunistická strana sice pod pěti procenty je, ale jen nepatrně. Číhá tam v naději, že se vrátí.

Pro nás, kteří víme, že komunisté přinášejí jen špatné věci, je to ale dobrá poloha. Těch dvě stě tisíc zaseklých voličů KSČM se zjevně nechce hnout z místa. Je pravděpodobné, že po příštích volbách neudělají Babiše s Okamurou ještě mocnější. Takže ano, hlídejme pečlivě, aby se komunisté od toho svého dna přece jen neodrazili, ale klidně ať jsou ještě nějakou dobu tak silní jako dnes.