Od zdi ke zdi: jeden rok se vymyslí zákon, další rok je vše jinak. A stojí to obrovské peníze, zlobí se vodohospodáři

V českých řekách teče méně vody než v minulých dekádách. Je to jeden z následků klimatické změny. Průtokům pomáhá odpadní voda z čistíren, mnoho řek a potoků je už na těchto přítocích doslova závislých, protože samy o sobě jsou téměř vyschlé. „Zároveň to ale na čistírny klade mnohem větší nároky, protože voda z nich je ta jediná, která se do řek dostává,“ řekla Michaela Povýšilová, jednatelka společnosti Technoaqua, v debatě Hospodářských novin. Hlavním tématem diskuse bylo české vodárenství, respektive hospodaření s odpadní vodou. Povýšilová se pozastavila nad stále se zpřísňujícími limity znečištění.

„Českou legislativu v mnoha případech tlačí Evropská unie a žene ji do extrémů, tyto limity jsou někdy nesmyslné. Jsou látky, jejichž odstranění z vody je prakticky nemožné, a posun v kvalitě vody je nesrovnatelný s tím, jaké náklady se musí pro odstranění těchto látek vynaložit,“ dodala Povýšilová. Pokud EU tyto limity prosadí, náklady na čištění vod vzrostou, což se promítne do peněženek spotřebitelů. Jedním z takových požadavků je snížení limitů pro obsah dusíku ve vodách v letních měsících. Dusík totiž slouží jako živina pro řasy, které jsou pro vodní ekosystémy důležité.

HN BeNative

Antibiotika nesplachovat. V odpadních vodách tím pěstujeme bakterie odolné vůči léčbě

▪ 6 min. čtení

Než se postaví čistírna, jsou zákony jinak

Všichni diskutující se shodli, že úroveň nakládání s odpadními vodami v Česku je vysoká, a to i v celoevropském měřítku. Kvalita čištění se neustále posouvá a tuzemské řeky jsou nejčistší od 90. let. Přesto ale odpadní vody trápí několik problémů. Jedním z nich je překotně se měnící legislativa.

„Než připravíme a postavíme vodohospodářskou stavbu, například čistírnu, kanalizaci a podobně, stojí to dost času a peněz. Ovšem legislativa je někdy rychlejší než stavby,“ zmínil v diskusi Milan Suchánek, business area manager ve společnosti DHI. Ondřej Beneš, technický a obchodní ředitel ve Veolia ČR, doplnil, že příprava akcí, jako je třeba rekonstrukce čistírny, trvá i pět let a se zkušebním provozem i deset let. „To je opravdu dlouhá doba a nekryje se s volebním obdobím politických zástupců. Počítali jsme, jaký dopad mají připravované požadavky směrnice pro čištění městských odpadních vod v přepočtu na obyvatele. Dopad je v desetitisících korun na každého občana v Česku,“ upozornil Beneš. Může to podle něho být i padesát či šedesát tisíc korun. „A my se ptáme, jestli tyto náklady odpovídají tomu benefitu, kterým je nepatrně lepší kvalita vody ve vodních tocích a nádržích. Tahle otázka by se měla řešit v diskusi předtím, než taková legislativa vejde v platnost,“ zmínil Beneš.

Jiří Lipold, technický ředitel vodohospodářské společnosti Čevak, prohlásil, že už roky trápí Česko legislativní smršť. „Je to ode zdi ke zdi. Jeden rok se něco vymyslí, majitelé čistíren a kanalizací se tomu přizpůsobí a pak se to zruší. Přitom tyto požadavky jsou ryze národního charakteru,“ řekl Lipold a jako příklad dal limity mikrobiologického znečištění čistírenských kalů, kdy se legislativa po šesti letech vývoje náhle změnila a zcela otočila. „V tak turbulentním prostředí se těžko plánuje. Tím sami sobě komplikujeme život. Upletli jsme si na sebe spoustu pravidel, která po nás nikdo nechtěl,“ povzdychl si v diskusi Lipold, který by si pro Česko přál méně legislativního kutilství.

Vlhčené ubrousky do WC nepatří

Další z problémů odpadních vod je i chování samotných Čechů. „Lidé si myslí, že mohou vypustit cokoliv kamkoliv. Máme například zkušenosti z menších obcí, kde obyvatelé klidně za deště vypustí žumpu do místního potoka nebo řeky. Mají pocit, že se to ztratí. To je ale omyl,“ připomněla Povýšilová s tím, že znečištění se dostává do podzemních vod i do studní obyvatel. Málokdo prý také ví, že není dobré vypouštět dešťovou vodu do kanálů. „Lidé zapomínají, že čistá voda se už nedá vyčistit, a příliš velké množství dešťové vody v kanalizační síti dělá v čistírnách velké problémy,“ zmínila Povýšilová. Stejně tak se nemají do toalet vhazovat vlhčené ubrousky, protože v kanalizaci se nerozloží a jen ničí čerpadla v čistírnách. Česko také poněkud pokulhává ve využití dotací z EU. „Například Polsko využilo evropských dotačních zdrojů výrazně lépe. Z nižší základny se vyšvihlo na úroveň Česka,“ poznamenal Beneš.

Naopak poměrně dobře je na tom obor vodohospodářství v otázce digitalizace. Suchánek zmínil, že právě díky digitalizaci se například zrychlí projektová příprava výstavby kanalizací a čistíren. „Zrychlí to i povolování staveb a proces připojování na kanalizace nebo na vodovod. Hodně to zasáhne i provoz čistíren odpadních vod. Využít se může například digitální dvojče, které pomůže řídit a zlepšovat fungování čistíren a vodárenských a kanalizačních sítí,“ dodal Suchánek.

Beneš z Veolie doplnil, že právě díky digitalizaci nyní občané při havárii kanalizační sítě okamžitě online vidí, která část území je zasažena, kde jsou umístěny cisterny s vodou i jak dlouho bude odstávka trvat. Další z modernizačních prvků, jež by měly i čistírny v Česku brzy začlenit, je zajištění energetické neutrality čistírny odpadních vod. „Během jara příštího roku by měla být přijata směrnice, podle které by se měly čistírny pro více než deset tisíc obyvatel dostat do stavu, kdy budou energeticky nezávislé,“ vysvětlil Lipold. Proud si mohou vyrobit například kogenerační jednotkou, která spaluje kalový bioplyn a vytvoří elektřinu, nebo třeba fotovoltaickými elektrárnami.

Partnery debaty jsou firmy Čevak, DHI, Technoaqua a Veolia ČR.