Lékařské odbory a ministerstvo zdravotnictví se opět nedohodly na růstu platů. Ministerstvo navrhovalo růst platových tarifů o pět procent a základní plat lékaře od 44,6 tisíce korun (čerstvý absolvent) přes 52,4 tisíce (po zkoušce po ukončeném vzdělávání v základním kmeni) až po 65 tisíc korun (po získání specializované způsobilosti, tj. po atestaci).

Lékařské odbory trvají na tom, aby základní plat bez přesčasů činil 1,5- až trojnásobek průměrné mzdy, což při průměrné mzdě v ekonomice v prvním pololetí ve výši 45 tisíc korun znamená, že by základní plat měl být 67,5 až 135 tisíc korun. To je, pokud budeme parafrázovat klasika, nárůst, který nelze zasadit do reálného ekonomického rámce a v konfrontaci s fiskální realitou neobstojí. Proč?

Zaprvé, v České republice je dnes 45 tisíc lékařů – což je mimochodem nárůst zhruba o pět tisíc oproti roku 2013 a zhruba o 10 tisíc oproti roku 2003. Dle dat z Informačního systému o průměrném výdělku činil v 1. pololetí 2023 průměrný plat v platové sféře u lékařů specialistů (tj. klasifikační kód CZ ISCO 2212) necelých 105 tisíc korun. Tvoří-li odměna za přesčasy polovinu této odměny (což ale data ISPV nepotvrzují), pak je průměrný základní plat něco přes 52 tisíc. Jeho případný růst na 2,25násobek (vypočteno jako prostý průměr mezi 1,5- až trojnásobkem požadovaným odbory) by při průměrné mzdě v národním hospodářství ve výši 45 tisíc korun znamenal, že by došlo k nárůstu průměrného základního platu na 101 tisíc, tj. zhruba o 50 tisíc měsíčně. Rozpočet by takové zvýšení vyšlo na 27 miliard korun.

To ale není vše. Jelikož by samozřejmě bez dalšího zásahu (tj. bez reformy omezují poptávku po péči) neměl důvod klesnout agregátní počet odpracovaných hodin, narostl by tento účet dále: při zachování stávajícího počtu lékařů formou dražších přesčasů, které se odvíjejí od základní mzdy, anebo formou většího počtu lékařů (pokud by měl klesnout objem přesčasů stávajících doktorů).

Celkový účet za růst platů pro čtyři promile obyvatel by tak lehce dosáhl 45 miliard (!). To je kupříkladu více, než utratíme ročně za celý rodičovský příspěvek, a také jen o cca 10 miliard méně než měsíční důchod pro všechny české důchodce. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek by měl proto chtít od lékařů slyšet, jakým způsobem by měl být tento nárůst financován. 

Zadruhé, jakkoliv je pochopitelné, že by lékaři, ostatně jako každý jiný zaměstnanec, chtěli (mnohem) vyšší odměnu, je potřeba při vší úctě k lékařům zmínit, že jejich odměny nejsou ze statistického pohledu odlišné od jiných pracovníků s VŠ vzděláním. Mediánová mzda vysokoškolsky vzdělaného pracovníka v mzdové sféře (tj. v nestátním sektoru) činila v letošním prvním pololetí 56 tisíc korun, v platové sféře (tj. ve státním sektoru) pak 50 tisíc.

V případě, že polovina odměn lékařů specialistů jsou přesčasy, znamená to, že jejich základní plat činí lehce přes 50 tisíc. To, čím se lékaři liší, jsou právě přesčasy, které jejich odměnu vychylují nad průměr jiných zaměstnanců.

Zatřetí, v případě, že by takto výrazně vzrostly odměny lékařů, lze očekávat, že by podobné požadavky vznesli další zdravotníci (v ČR je kupř. 83 tis. zdravotních sester a porodních asistentek) a další profese na výplatní pásce státu. Ostatně, to, že lékaři požadují vázat svou odměnu na průměrnou mzdu, je zjevná inspirace učiteli, jimž vláda ve stejném požadavku nedávno nesmyslně vyhověla. 

Celá tato debata ale maskuje hlubší problém a tím je neefektivita našeho nereformovaného zdravotnictví. Zatímco v roce 2002 nám stačilo 350 lékařů na 100 tisíc obyvatel, o dvacet let později už jich máme 430 na 100 tisíc obyvatel. To je sice jen lehce nad průměrem EU (405 lékařů na 100 tisíc), ale vzhledem k tomu, že objem odsloužených přesčasů za dvacet let evidentně moc neklesl, to také indikuje, že výrazně narostla poptávka po zdravotnické péči. Ano, je-li něco (zdánlivě) zdarma, využívá se to moc.

Není to tedy důvod pro (přinejmenším) debatu o větším rozsahu regulačních poplatků ve zdravotnictví? Nebo má být naší cestou kontinuální přetěžování lékařů skrze (česky kreativní) porušování zákoníku práce?

Autor je hlavní analytik Conseq Investment Management a.s.