Jaké kroužky pro dítě vybrat, aby bylo úspěšné? Rady dávají podnikatelé a manažeři

Každé dítě je talentované, jen je potřeba zjistit na co. Úspěšní lidé i personalisté potvrzují, že pro budoucí úspěch není důležitý jen výběr školy, ale čím dál víc také to, čemu se děti věnují ve volném čase. Mají ještě smysl tradiční kroužky? Čemu by rodiče při jejich výběru měli věnovat pozornost a proč dovedností budoucnosti bude soustředění?

Ve 24 letech založil úspěšný kalhotkový start-up Snuggs, který letos získal investici 115 milionů korun. Loni se stal se svou kolegyní Lindou Šejdovou začínajícím podnikatelem roku. To by se možná nestalo, nebýt mimoškolních aktivit, kterým se Tomáš Zahradník intenzivně věnoval jako středoškolák.  

„Daly mi do života mnohem více než samotná škola. Ta nedokázala uspokojit mou zvědavost napříč obory ani dostat mé hard a soft skills na vyšší úroveň. Proto jsem začal pracovat na vědeckých a oborových projektech, účastnit se národních i mezinárodních soutěží a programů a našel si své mentory, s nimiž jsem se zlepšoval v programování, fyzice a matematice,“ popisuje podnikatel, který na střední škole založil server Prostředoškoláky.cz, kde si mladí lidé mohou vyhledávat aktivity, jimž by se mohli věnovat.

Zahradník není jediný úspěšný podnikatel, který potvrzuje důležitost kroužků a zájmových aktivit. A to nejen pro podnikání – při pohovorech personalisté posuzují nejenom, jakou školu kandidát vystudoval, ale co může nabídnout navíc. Když například jako dítě chodil do oddílu a chvíli ho i vedl, může to být důvodem, proč získá práci, zatímco kolega se stejným vzděláním ne. 

„Mimoškolní aktivity rozvíjí dovednosti, které jsou z pohledu zaměstnavatelů klíčové. Včetně schopnosti učit se, tvůrčích dovedností, komunikace s druhými nebo pracovat v týmu,“ říká Tomáš Dombrovský analytik ze společnosti LMC zaměřené na pracovní trh v Česku. Už jen samotný fakt, že jsou děti aktivní, a ne pasivní, může být pro budoucí uplatnění klíčové. Protože jsou zvyklé brát věci do vlastních rukou a zajímat se o to, co se kolem nich děje.

Je třeba objevit flow

Začít s „kroužky“ je ale důležité už dřív, aby děti mohly zjistit, co je opravdu baví a v čem jsou dobré. Podle psychologů je důležité jim naslouchat a nenutit je hrát na piano či chodit na fotbal jen proto, že to dělají spolužáci, nebo protože se tomu chtěli sami rodiče v mládí věnovat, ale nemohli nebo se na to vykašlali. „Děti by neměly trávit svůj volný čas podle nenaplněných ambicí svých rodičů, na to velký pozor,“ upozorňuje dětská psycholožka Jitka Jeklová.

Rodiče by měli své dítě pozorovat a všímat si činností, které ho dostávají do takzvaného flow. Tedy že se do nich zaberou natolik, že nevnímají svět kolem sebe. Podle biologa Bruce Liptona, který se zabývá vývojem dětského mozku, jsou v tomto stavu děti do sedmi let až 70 procent času. 

Rozvojem dětského potenciálu se nyní zabývá i bývalý ředitel evropského Microsoftu Jan Mühlfeit. S kolegyní Kateřinou Krůtovou pomáhají rodičům odhalit talent jejich ratolestí. Těm dávají speciální test, pro rodiče pak dává Mühlfeit jako pomůcku slovo EVIR. Dítěti musí činnost dodávat energii, musí v ní mít dobré výsledky, dělat ji intuitivně a R značí růst, tedy že se v ní postupně zlepšuje. A když ji zrovna nedělá, ptá se, kdy se k ní bude moct vrátit.

OSOBNÍ ROZVOJ

Proč o úspěchu dětí tolik rozhoduje, ve kterém měsíci v roce se narodily

29. 10. 2023 ▪ 5 min. čtení

Ve škole obvykle sebepoznání nevěnují takovou pozornost. „Učí děti mnoho zajímavých věcí o zajímavých lidech, ale jen velmi málo o tom, co je uvnitř nich samotných,“ míní Mühlfeit, který s kolegyní proškolil už 10 tisíc dětí.

Americký psycholog a autor bestselleru Emoční inteligence Daniel Goleman uvádí, že úspěch záleží na hodnotě IQ jen z 20 procent, 80 procent tvoří emoční inteligence a další faktory. Emočně inteligentní lidé podle psychologa dovedou lépe odhadnout, jaké pocity svým jednáním vyvolají, mohou se lépe rozhodovat a lépe se vyznají ve společenském jednání. Goleman vytyčil pět oblastí emocionální inteligence: sebeuvědomění, seberegulace, sebemotivace, empatie a sociální dovednosti.

Výzkumy uvedené v Golemanově knize naznačovaly, že děti, které více mluvily o emocích a učily se s nimi pracovat, jsou více společenské, spokojené se svým životem a mnohem méně často trpí vyloučením z kolektivu. Také se méně často chovají násilně a nepropadají tolik depresím, alkoholismu či drogám. 

Da Vinci jako inspirace

Je lepší, když se dítě věnuje různorodým činnostem, nebo aby se zaměřilo na jednu věc do hloubky? Podle výzkumu Davida Epsteina je lepší věnovat se více činnostem a stejný názor má i Mühlfeit.

Jako šéf měl raději všestranně zaměřené zaměstnance, protože si v těžkých chvílích spíš věděli rady. „Proč byl úspěšný da Vinci? Uměl hodně věcí a šly mu proto, že je navzájem propojoval, přesně takhle totiž mozek funguje,“ vysvětluje byznysmen.

I když existují děti, které od útlého věku vědí, čím chtějí být, a za tím si od začátku jdou, je jich jen málo. „Z patnácti, dvaceti lidí je to jedno, maximálně dvě děti,“ míní Mühlfeit. Většinou je lepší nechat děti vyzkoušet více aktivit a ony pak samy zjistí, co je nejvíc naplňuje a v čem jsou dobré.

„Rodiče by se neměli pozastavovat nad tím, že jednou děti chtějí hrát na klavír, pak chodit do vodáckého oddílu a pak zase na keramiku, protože tam chodí kamarád. Nechte je, ať si to vyzkouší. Jen je dobré se s nimi domluvit, že budou chodit třeba na půl roku na zkoušku a pak se uvidí, protože rodiče kroužky také platí,“ popisuje psycholožka Jeklová.

Podle zkušeností Mühlfeita se děti mohou rozhodnout pro jednu z činností, které se chtějí věnovat do hloubky, až později. „Můj první sportovec, s nímž jsem spolupracoval, byl David Svoboda – v 15 letech se rozhodl pro moderní pětiboj a stal se olympijským vítězem,“ říká Mühlfeit. 

I při vědomí, že rozmanitost v mimoškolních aktivitách je žádoucí, by si rodiče měli dát pozor na to, aby děti nepřehltili. „Počet aktivit bychom měli regulovat podle věku dítěte. Není dobré, aby měl prvňák každý den nějaký kroužek – většina dětí je pak unavená,“ upozorňuje Jeklová.

Sázka na klidnou mysl

Na jaké aktivity by se Mühlfeit jako rodič zaměřil? Starou dobrou klasiku – tedy sporty, výtvarné činnosti či hra na hudební nástroj – by určitě nezavrhoval. Kromě toho by dětem přidal třeba jógu, meditace nebo kurz zvládání techniky mindfulness – což je schopnost soustředit se pouze na přítomný okamžik, aniž by jej člověk hodnotil a přemýšlel o něm v kontextu minulosti či budoucnosti.

„Dnešní děti jsou zahlcené. Problém je soustředění. Dneska se lidé vydrží soustředit v průměru 11 až 12 minut. Za jeden týden musí mozek zpracovat tolik informací jako před 100 lety za celý život,“ popisuje Mühlfeit, čemu všemu dnešní děti čelí. Dovedností budoucnosti proto podle něj bude soustředění a základem pro něho je právě budování mentální odolnosti.

To, čemu se děti věnují mimo školu, je podle něj stejně důležité jako školní výsledky. Prestižní zahraniční školy také přijímají děti i na základě jejich úspěchů v mimoškolních aktivitách nebo třeba dobrovolnictví, což v Česku zatím není zvykem.