Kolem Miroslava Kalouska je zase jednou pořádně rušno. Bývalý ministr financí a zakladatel TOP 09 se rozhodl přijmout stranické nominace do europarlamentu, čímž řádně rozhodil nejen vedení své vlastní partaje, ale celou koalici Spolu. Na někoho to samozřejmě může působit jako pouhá schválnost nudícího se sebestředného politika. Ale ve skutečnosti se tu rozehrála vysoká hra, ve které nejde jen o eurovolby, ale možná i o budoucnost celé pravostředé politiky v Česku.
Všimněme si pozoruhodného posunu v Kalouskově přístupu. Před volbami v roce 2021 de facto umožnil vznik koalice Spolu, když prohlásil, že už nebude kandidovat do sněmovny. S Kalouskem by totiž do společného projektu ODS a KDU-ČSL nikdy nešly. Řada politiků těchto stran, pokud by si mohli vybrat osinu za krkem, nebo Kalouska na kandidátce, by zvolila jednoznačně osinu. A to nejen na jedno volební období, ale klidně i na doživotí. Kalousek tehdy ustoupil a byl následně veleben jako vzácný příklad politika, který je schopen obětovat osobní ambice vyššímu zájmu, jímž byl vznik projektu, který by mohl porazit a nakonec i porazil Andreje Babiše.
A nyní? Kalousek se tlačí (pardon, přijímá stranické nominace) do evropských voleb, přičemž ví, že tím bourá tu samou koalici Spolu, jejíž vznik před necelými čtyřmi lety umožnil. Jednou z domluvených podmínek, aby koalice Spolu držela i pro eurovolby, bylo to, že on sám do europarlamentu kandidovat nebude. Nejen proto, že by mohl, coby populární persona, kandidáty ODS a KDU-ČSL přeskákat. Ale i proto, že se na jeho mrazivých vztazích s některými vládními politiky moc nezměnilo. Například Alexandr Vondra, lídr eurokandidátky, mu nemůže zapomenout, jak proti němu šel v kauze ProMoPro v době předsednictví EU v roce 2009.
Bezprostřední důsledky Kalouskovy hry? Premiér Petr Fiala už vystoupil s tím, že si Kalouska na společné eurokandidátce Spolu „nedovede představit“. Ve zvlášť prekérní situaci je proto předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová. Pokud její stranické vedení Kalouska na kandidátku pustí, zbude zřejmě z trojkoalice Spolu jen dvojkandidátka ODS a KDU-ČSL, případně se celý projekt pro eurovolby rozpadne. A pokud ho na kandidátku nepustí, tak bude mít sama v partaji pořádný problém, protože Kalouska podporuje většina regionálních organizací.
Závidět opravdu nelze ani Fialovi, který vsadil svou kariéru i odkaz na projekt Spolu, ani Pekarové, která si chce udržet pozici v TOP 09. Jejich bábovičky se mohou kvůli Kalouskovu podupávání rozsypat raz dva.
Můžeme samozřejmě zkusit uvěřit, že se to všechno děje jen kvůli tomu, že se Miroslav Kalousek, který je bytostně spojen s českou politikou a nepatří zrovna mezi přední polygloty, chce pět let nudit v europarlamentu. Představa Kalouska bloudícího v chodbách kolem štrasburského hemicyklu, ze kterého vypadávají převážně nejrůznější deklarace, přičemž skutečná moc v EU leží jinde, skutečně stojí za to, abychom u ní chvíli setrvali. Ovšem až se téhle představě přestaneme smát, můžeme se zamyslet, co se za tím vším skrývá doopravdy.
Tady jsou možná řešení.
Především Kalousek si odpočinul a došlo mu, že bez politiky, kterou chápe jako seberealizaci, prostě nemůže být. Není to nepodobné návratům sportovců či herců, kteří „ukončili kariéru“, aby jim následně došlo, že bez toho, k čemu jsou stvořeni, jim život nedává smysl. Ne, že by bylo přiléhavé srovnání Miroslav Kalousek třeba s Martinou Navrátilovou, ale psychologicky to asi podobné bude. K takovým návratům ovšem patří to, že musí jít o návrat ve velkém stylu, ne v nějaké béčkové roli, druhé lize či europarlamentu. Prostě o návrat úplně nahoru, a pokud možno ještě výš.
Kalouskovi k takovému návratu nahrává hned několik momentů. Tím prvním – a méně podstatným – je vnitrostranická situace. Nikdy nemůže dlouhodobě fungovat stav, kdy je nejznámější a nejschopnější politik jakékoli strany pouze jejím řadovým členem. Srovnejme: Miroslav Kalousek má na síti X 327 tisíc sledujících. Bezmála dvakrát víc než „jeho“ předsedkyně Markéta Pekarová Adamová. A desetkrát víc než nejvýše postavený politik TOP 09 v exekutivě – místopředseda strany i vlády Vlastimil Válek. Na Facebooku jsou poměry sledujících úplně stejné. No a ve fyzickém světě? S kým by šli straníci raději na pivo? S Kalouskem, nebo Válkem? Správně. Kalousek si opět může s TOP 09 dělat, co chce, nominace, které dostal do europarlamentu, to dokazují. A zjevně se rozhodl do toho i jít.
Podstatnějším momentem, skrze který lze pochopit Kalouskův nynější postup a skutečné ambice, je ale fungování vlády. Té se příliš nedaří, je extrémně nepopulární. Odklánějí se od ní i její vlastní voliči. Podle dat Medianu existuje nemalá skupina původních vládních voličů, kteří by nyní vůbec nepřišli k volbám. Jsou zklamáni výkonem Fialova kabinetu, ale zároveň je ani na vteřinu nenapadne, že by mohli volit Babišovy populisty nebo Okamurovy extremisty. Otevírá se tak prostor pro vznik nové politické formace. A asi už tušíte, že to Miroslav Kalousek tuší taky.
Je to dobře vidět z toho, jak se o vládě vyjadřuje. Je to jedna facka za druhou. Úsporný balíček je podle něj nedostatečný, vláda zbytečně ustupuje stávkujícím a tak dále. Naposledy vládu zkritizoval za dohodu s lékaři, kterou prezentoval místo ministra zdravotnictví Válka z TOP 09 premiér Petr Fiala. Kalousek napsal, že Fiala slíbil nesplnitelné a že by si takové ponížení TOP 09 neměla dát líbit.
Podobných příkladů útoků na vládu jsou mraky. Samozřejmě: Kalousek současně nikdy neopomene říci, že babišovská alternativa by byla ještě tisíckrát horší než současný kabinet. Takže je jasné, co sugeruje a kam míří. „Fiala to dělá blbě, Babiš je ale ještě nesrovnatelně horší, takže co, chcete mě?!“
Je to příliš fantastické? Inu, když něco vypadá jako Kalousek, mluví to jako Kalousek, tak to pravděpodobně bude Kalousek. Ten Kalousek, který, když už mu nedávala smysl KDU-ČSL, jíž kdysi předsedal, založil TOP 09. Teď mu zjevně nedává smysl TOP 09, a tak se rozhlíží, co dál. Říkáte, že mu k tomu chybí nějaká nezpochybnitelná osobnost typu Karla Schwarzenberga? Možná to už není pravda. Kalousek, ať je, jaký chce, je schopen nabídnout to, co tato vláda nedokáže: srozumitelnou ideu, ekonomickou erudici, stručnou, konzistentní a přiměřeně vtipnou komunikaci. Dost možná, že by právě tohle řadě voličů vládních stran z roku 2021 už nyní stačilo.
Hypotéza: To, co Kalousek nyní skrze svou kandidaturu do europarlamentu dělá, není nic jiného než snaha vládní tábor rozdělit, rozkolísat a následně na tom politicky vydělat, podle starodávného hesla – rozděl a panuj. Že je to ošklivé? Jak se to vezme. Politika spočívá v první řadě v hájení vlastních i skupinových zájmů, ne v obhospodařování soustavy neměnných pevností. A vzpomínáte, co říkal Kalousek v létě 2020, když oznamoval, že nebude kandidovat v následujících sněmovních volbách? „Vždyť jsem ještě mladý kluk. Třeba budu kandidovat 2025.“ Takže si nikdo nemůže stěžovat, že nebyl varován. Tož uvidíme!
