Dovolávat se slavných osobností, které jsou již po smrti, patří k osvědčenému arzenálu nejrůznějších vykuků. Dotyčná osobnost se nemůže bránit, a tak mohou kalkulovat s tím, že si pro sebe uzmou alespoň kousíček její autority, a tudíž nebudou ve finále vypadat tak zoufale. Aktuálně se zaměřili na Václava Havla.

Třeba taková „Společnost pro obranu svobody projevu“, která mává Havlem coby ospravedlněním pro matení veřejnosti skrze zveřejňování všemožných nesmyslů a dezinformací. Nebo – a to je samozřejmě horší – premiér Petr Fiala.

Jeho vláda láme rekordy v disciplíně „nedůvěra veřejnosti“, a tak na sociálních sítích připomněl šestadvacet let starý Havlův projev, ve kterém exprezident řekl, že společnost má blbou náladu. A Fiala si postěžoval, že už je to tady zas a že za blbou náladu 2.0 může celková negativita, pesimismus a nedůvěra. Plus profesorsky varoval, že „skepsí, naštváním a škarohlídstvím se ještě nikdy žádný problém nevyřešil“. 

Potud je to sice bolestínské, ale ještě jakžtakž snesitelné. Jenže pak přichází ono dovolávání se Václava Havla: „Když už vzpomínám na Václava Havla, tak raději než ‚blbou náladu‘ připomenu jiná jeho slova: ‚Naděje není přesvědčení, že něco dopadne dobře, nýbrž jistota, že něco má smysl.‘ A to je myslím docela dobrý návod, jak se zbavit skepse a hledět do budoucna s nadějí. To určitě smysl má,“ napsal premiér a přidal smajlíka.

Je to ztěžka uvěřitelné. Havlova slova dodávala naději bezmocným, kteří stáli proti všemocnému režimu a nemohli prakticky nic. A teď se jich paradoxně a vlastně směšně dovolává nejmocnější politik v zemi. Politik, který má všechny prostředky, aby situaci a tím i náladu ve společnosti změnil. Politik, od kterého rozhodně nepotřebujeme slyšet filozofování, že nemusíme dopadnout dobře a že máme být pozitivní, ať se děje co se děje. Politik, od kterého naopak potřebujeme, aby se pořádně činil v zájmu toho, aby vše dobře dopadlo. Proto jsme ho volili, proto dostal moc a zodpovědnost.

Píáristicky vzato má dovolávání se Václava Havla zřejmě představovat jakýsi duchovní protipól nepovedené nákupní návštěvy Petra Fialy v německém supermarketu. Ovšem kompenzační snaha se, žel, potkává s podobným výsledkem jako to, co ji vyvolalo. Místo přemalování komického obrazu Petra Fialy rozhořčeně mávajícího sklenicí s nutellou vzniká jakási komplementární vrstva nutelly filozofické, jejíž prvoplánovou upatlanost prokouknou i ti, kdo si po večerech nečtou Moc bezmocných.

Abychom ale byli konstruktivní a doporučili premiérovi pár citátů z Havlova díla, které by mu mohly přece jen v dalších měsících pomoci. Například: „Politika skutečně obsahuje bezpočet různých pokušení, a když jim člověk podlehne, mohou ho trochu deformovat.“ Nebo: „Jsa u moci, jsem si permanentně podezřelý.“ 

O výměně píáristů, kteří politika nechtěně zesměšňují, místo aby mu pomáhali, Havel bohužel nic nepíše.  Právě tohle by ale asi Petr Fiala měl zvážit prioritně...

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist
za 40 Kč nebo za 80 Kč
Navíc mobilní aplikace
a web bez reklam