Hledáte příklad, jak opravdu nevyjednávat? Nebo důkaz nekoncepčnosti? Či snad lačníte po ilustraci krátkozrakosti vlády? Všechno najdete v nedávných vyjednáváních koaličního kabinetu s lékaři.
Většina pozorovatelů si myslí, že problém s lékaři vznikl se změnou zákoníku práce, který v paragrafu 93a zaváděl možnost tzv. další dohodnuté práce přesčas pro pracovníky ve zdravotnictví, což efektivně zdvojnásobovalo počet hodin, jež mohli zdravotníci odpracovat. Nikoliv. Důvodem, proč si i navzdory tomu, že se daným ustanovením zaváděla dobrovolnost další práce přesčas (ergo, nikdo neměl možnost do takové práce někoho nutit), je to, že si zdravotníci řekli, že je to vhodná chvíle zkusit zatlačit na vládu. Cítili příležitost.
Vláda totiž s platností od 23. června dala novelou školského zákona učitelům zákonnou garanci, že „celková výše finančních prostředků určených na platy učitelů bude odpovídat v měsíčním průměru na jeden úvazek učitele nejméně 130 procentům průměrné hrubé měsíční nominální mzdy“. A to i přes to, že dle tento týden zveřejněných výsledků PISA testů se české děti, jako v každém šetření od roku 2003 a navzdory růstu platů (v poměru k průměrné mzdě), opět zhoršily. Už v té době bylo jasné, že učitelé nebudou dlouho primus inter pares (první mezi rovnými) mezi zaměstnanci na výplatní pásce státu. A že další, kdo bude pod pohrůžkou bouchat na vládní dveře s požadavkem vyšších platů, budou lékaři.
A tak se i stalo: zdravotníci přišli s požadavkem na růst platů na 1,5- až trojnásobek průměrné mzdy. V dobách konsolidačního balíčku působil požadavek na 45 mld. (!) v dodatečných odměnách pro čtyři promile (!) populace, eufemisticky řečeno, nemístně. Ministr Válek pak nejenom s ohledem na rozpočet, ale i s poukazem, že úhradová vyhláška pro rok 2024 už je hotová a že se měnit nebude, že objem peněz, který v ní je, je finální, a že beztak bude hospodaření zdravotních pojišťoven deficitní (9,2 mld.), požadavky odmítl a jednání ukončil. Mimo to je (mělo by být!) jen a jen věcí jednání zástupců zdravotníků a představitelů vedení zdravotnických zařízení, jaká část peněz půjde na platy a jaká na jiné věci nutné k zajištění objednané péče: pojišťovny si u poskytovatelů péče totiž objednávají výkony (službu jako celek), nikoliv pouze lékaře (jako část, jež je ke službě nutná).
To, co Válek jako obtížně splnitelné slíbit nechtěl, slíbil premiér Fiala, když zdravotníkům přidal další 3 mld. navíc. Způsob, jakým to udělal, vyvolal kroucení hlavou u některých pozorovatelů. Peníze na Fialův slib totiž nepůjdou od všech zdravotních pojišťoven, které k tomu ostatně ani nutit nelze, ale jen od VZP. Ta tak peníze ze svého rozpočtu utratí nikoliv na nákup péče pro své klienty, což je její mandát, ale pošle je do zdravotnických zařízení a bude doufat (donutit je nemá jak), že je tato zařízení použijí na platy zdravotníků. To je vpravdě právní Kocourkov.
Požadavek na výsluhy rozdělil protestující doktory: Dostali jsme už dost, ničí nám to pověst
Podobně tristní je fakt, že vláda nepřišla se žádným řešením problémů, kterými zdravotnictví trpí. Klesne snad tímto růstem platů objem přesčasů? Ne. Stát – stejně jako v reakci na covid, jako v rodinné politice a jako kdekoliv jinde, kde něco zaskřípe – místo uceleného a koncepčního přemýšlení nad tím, proč to skřípe, na problém nasype WD-40 v podobě peněz a doufá, že to (aspoň na chvíli) skřípat přestane.
Krátkozrakým je pak celý proces vyjednávání. Stát nechápe, že když učitelům bez nároků na zlepšení jejich výstupů garantujete zákonem odměnu, budete muset činit ústupky lékařům. A za pár měsíců tu budeme mít další stávku další skupiny zaměstnanců na výplatní pásce státu, která bude požadovat, aby se po učitelích a lékařích dostalo i na ně. Projevená slabost vlády, která k tomu, aby jí „lékaři dali klid“, je svolná i ke kreativnímu ohýbání pravidel, bude vést jen k tomu, že každá z těchto skupin se o svůj podíl dřív nebo později přihlásí. A bude vědět, že když vládu nezastavila ani vlastní pravidla, dosáhne svého.
Navíc doslova pár dní poté, co lékařům vláda ustoupila, se objevil požadavek lékařů na doživotní rentu, jako mají vojáci či policisté…
Autor je hlavním analytikem Conseq Investment Management a. s.
