O potřebě reformy zdravotnictví se mluví roky. O neudržitelnosti současného stavu nepochybují mnozí politici ani většina odborné veřejnosti. Přesto se systém ve své podstatě nemění. Proč? Protože chybí ochota a odvaha nahlas pojmenovat pravdy, které si insideři říkají pouze mezi čtyřma očima.
Stát sice formálně garantuje dostupnost a kvalitu zdravotní péče, reálně však nemá nástroje, jak je zajistit. Klíčových pravomocí se vzdal ve prospěch pojišťoven. Ty tak nejsou pouhými správci systému, ale hráči s vlastními zájmy. Jejich rozhodnutí, zda s někým uzavřou smlouvu či nikoliv, zásadně ovlivňuje geografii poskytované péče.
Nedostatek lékařské péče v mnoha regionech proto není přirozeným důsledkem „nedostatku lékařů“, ale důsledkem rozhodnutí pojišťoven, kde smlouvy uzavřou – a kde ne. Skutečnost, že má poskytovatel potřebnou kvalifikaci, vybavení a důvěru pacientů, často nestačí. Smlouvu mu nikdo dát nemusí.
Otevřeně se přitom mluví o tom, že některé smlouvy jsou udělovány nikoliv podle kvality péče, ale podle známostí, politického vlivu či ekonomických vazeb. Stát i daňoví poplatníci jsou tak klamáni. S tím souvisí i fakt, že kvalitu péče neměříme a efektivitu nevyhodnocujeme. Skutečný problém není nedostatek prostředků, ale roztříštěnost systému, nejasné odpovědnosti a absence smysluplné zpětné vazby.
A pak zásadní paradox: tvrdíme, že zdravotní péče má být dostupná všude a pro všechny stejně, ale různé poskytovatele odměňujeme za stejné výkony rozdílně. Tak co vlastně chceme? Soukromým poskytovatelům říkáme, že mají hrát podle pravidel, zatímco fakultním nemocnicím poskytujeme finanční injekce přímo ze státního rozpočtu. Menší nemocnice zjišťují, že se základní péče nevyplatí, a tak na ni rezignují.
Postgraduální trénink lékařů je u konce s dechem. Mladí lékaři čelí bezprecedentní administrativní zátěži, nadměrným (a často nelegálním) přesčasům a nedostatku míst v akreditovaných nemocnicích. Školitelé nemají čas ani motivaci, a některá pracoviště lékařům dokonce v atestaci brání ze strachu, že pak odejdou. Odliv do zahraničí nebo mimo obor je tak běžný.
Obejde se české zdravotnictví bez příplatků? Válek a Vojtěch představili svá řešení nefunkčního financování
Jak tedy dál? Pokud nechceme přílišnou komercionalizaci ve stylu USA, tak přichází v úvahu především posílit roli státu. Svou politiku pak musí stát – tedy ministerstvo zdravotnictví – uplatňovat skrze jednu státní zdravotní pojišťovnu, zajišťující základní zdravotní péči. Systém financování musí být transparentní a předvídatelný, tzn. provedený výkon = platba.
Ostatní zdravotní pojišťovny by byly vázány stejnými pravidly, ale mohly by nabízet komerční připojištění, navázané na smlouvy se soukromými poskytovateli. Tím by konečně vznikl prostor pro skutečnou konkurenci a rozvoj široké nabídky nadstandardních služeb. Část zisku by přitom pojišťovny odváděly zpět do základní péče – tak, aby z ní těžili i méně majetní pojištěnci.
Do kontroly a zajištění kvality (včetně akreditace) bychom měli zapojit odborné společnosti a docílit tím toho, že by postgraduální vzdělávání bylo dostupné na vícero pracovištích. Úspěšné ukončení základního tréninku by pak umožnilo samostatnou práci – i když s omezením. Finální specializační trénink by probíhal ve fakultních nemocnicích, pod dohledem státu a s jasně určeným rámcem výuky i zkoušek.
Vzdělávání lékařů je ve veřejném zájmu – společnost potřebuje kvalifikované a schopné lékaře. Proto by mělo být financováno přímo ze státního rozpočtu, přesněji z rozpočtu ministerstva zdravotnictví, který je třeba odpovídajícím způsobem navýšit. Podobný model ostatně funguje i v jinak nesmírně kapitalistických Spojených státech.
Pokud však má mít jakákoliv reforma smysl, musíme začít měřit to, co se opravdu počítá: klinické výsledky, spokojenost pacientů, kvalitu spolupráce mezi úrovněmi péče a skutečnou efektivitu vynaložených prostředků. A především si musíme zodpovědět nepříjemné otázky: komu současný stav vyhovuje, kdo jej udržuje – a proč? Bez upřímných odpovědí na tyto otázky se každá snaha o optimalizaci snadno mine účinkem.
Autor je lékař a konzultant ve farmaceutickém průmyslu. Je spoluzakladatelem a ředitelem Institutu pro nezávislou vědu a svobodnou společnost
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
