Podle nově zveřejněných výsledků mezinárodního testování PISA se čeští žáci v porovnání s rokem 2018 zhoršili v matematické gramotnosti, jejich loňský výsledek je nejhorší od roku 2003, kdy se s testováním začalo. Přesto nemusí jít o tak špatnou zprávu, jak to na první pohled vypadá. Jak je to možné, vysvětlují experti, kteří se v Česku dlouhodobě zabývají vzdělávací politikou.

Podle odborníků nejsou znalostní propady českých žáků nijak zásadní, horší je opětovně potvrzený zvyšující se rozdíl mezi výsledky žáků z gymnázií a těmi ze základních škol. Celková čísla nevnímá negativně například ekonom Daniel Münich, který se zabývá vzděláváním. Upozorňuje například na to, že od roku 2012 už na statisticky významné úrovni k poklesům v matematice nedocházelo. „Stále jsme znatelně nadprůměrní na hranici první desítky zemí. To je skvělý výsledek, když uvážíme, že až do roku 2019 bylo české školství dvě dekády extrémně podfinancované a relativní učitelské platy vůči platům v ekonomice patřily k nejnižším v rámci zemí OECD,“ upozorňuje Münich.

Analytik výzkumné organizace PAQ Research Jan Zeman zase připomíná, že výsledky jsou dobré i v kontextu toho, že patříme mezi země s nejdéle zavřenými školami během covidu. Vysvětlení poklesu v matematice může podle něj být více. Data PAQ Research třeba ukazují větší souvislost s chudobou u znalostí matematiky než u českého jazyka.

„Pokud složitějšímu učivu dítě neporozumí ve škole, tak je odkázáno na rodiče nebo na příbuzné. Tím se dostáváme k opakovanému závěru, že v Česku je silnější vztah ekonomického a sociálního kapitálu se školními výsledky než v jiných zemích,“ uvádí s tím, že kdyby se podařilo zajistit těmto žákům plošně například doučování, mohly by se průměrné výsledky celého Česka zlepšovat. 

Věčný spor: gymnázia

Velké rozdíly mezi žáky z lépe situovaných rodin a těmi z horšího prostředí potvrdily i loňské testy PISA. Skóre českých žáků závisí především na těch ze základních škol. K celkově nadprůměrnému hodnocení však přispívají žáci víceletých a čtyřletých gymnázií. Ti tvoří zhruba 20 procent testované populace. Právě tento závěr by mohl být argumentem pro další rodiče, aby se své děti snažili na gymnázia dostat. Vzdělávací experti přitom dlouhodobě upozorňují na to, že odchod pětiny ročníku v pátých třídách na víceletá gymnázia je pro společnost spíše škodlivý.

„Gymnázia výrazně nezlepšují výsledky žáků, pouze vyberou žáky pomocí testů, na které se oni půl roku připravují. Tito vybraní žáci mají bez překvapení lepší výsledky, ale jejich kamarádi, kteří skončili těsně pod čarou, se na konci základní školy výsledkově posunou stejnou měrou jako jejich vrstevníci na gymnáziu, což potvrzuje výzkum CLoSE Univerzity Karlovy,“ popisuje Zeman. 

Přesvědčit rodiče, aby na gymnázia neposílali průměrně nadané děti, ale argumentem o jejich nízké přidané hodnotě podle Münicha nepůjde. „Řada rodičů chce pro své děti gymnázium, protože jim chce zařídit spolužáky z podobného rodinného prostředí, tedy většinou vysokoškolsky vzdělaných a ekonomicky dobře situovaných rodin.“

Přesvědčit rodiče lze podle Zemana jen tím, že gymnázia budou opravdu pouze pro výsledkovou elitu. Nepřijímat 20 procent žáků, ale třeba pět nebo deset. To by k rozvoji talentů zřejmě pomohlo i podle České školní inspekce, gymnázia to podle ní v současné době neumí. „Problémem je ale nedostatek efektivních metod a forem, které by rozvíjely individuální nadání, mezi něž obohacení učiva, soutěže ani volitelné semináře nepatří,“ píše v inspekční zprávě.

Finský propad

Kdyby u nás byly vzdělanostní a ekonomické rozdíly u rodin vyšší, podobně jako v řadě zemí OECD, byla by podle Münicha sociální selektivita školství až gigantickým problémem. Dnes situaci zachraňuje silná střední třída a problémy hlásí hlavně odborná učiliště, kde více než polovina studentů v testech PISA nedosahuje úrovně funkční gramotnosti potřebné pro úspěšný budoucí život.

Zarážející mohou být výsledky Finska, které se v Česku dlouhodobě dávalo za vzor právě v oblasti inkluze a toho, že všechny děti chodí do spádových škol a nemají víceletá gymnázia. Ty totiž stále klesají. „V roce 2014 udělalo Finsko výraznou reformu učiva, která odpovídá moderním trendům (zaměřili se na samostatnost, kritické myšlení a podobně), což mohlo vést k poklesu výsledků v testech,“ míní Zeman. 

Přesto považuje finský systém za excelentní, protože výsledky důkladně analyzují. Oceňuje také, že na svých stránkách popisují problém se vzděláváním znevýhodněných žáků. Naopak Česko kvalitu škol nechává na ředitelích, zřizovateli základních škol jsou města a obce, které na sledování úrovně nemají kapacitu ani znalosti.

Podle analytika Člověka v tísni Tomáše Habarta by pomohlo snížit decentralizaci a zvýšit tlak na společnost, aby se děti na základních školách méně segregovaly. Řešením je podle organizace jakási prodloužená ruka ministerstva, která by malé zřizovatele „hlídala“. Dnes něco takového vzniká pod názvem střední článek, v současném konceptu však nemá mít příliš velké pravomoci.

„Podle nás by měl spolurozhodovat například o rozdělení spádových obvodů pro jednotlivé školy. Tak bychom se vyhnuli tomu, že politici schválně na základě poptávky voličů nakreslí spádové obvody tak, aby děti z vyloučené lokality připadly do jedné školy a žáci z privilegovaných čtvrtí do jiné,“ navrhuje Habart. Dále by střední článek mohl spolurozhodovat o výběru či odvolávání ředitelů, aby na tato místa přicházeli skutečně odborníci, a ne politicky spříznění uchazeči.