Restriktivní politika ČNB najednou nikomu nevadí. Mlčení ANO má logiku, na co ale čeká vládní tábor?

Každý krok měnové politiky má své vítěze a poražené, zdůrazňují centrální bankéři především v době, kdy dělají nepopulární politiku. Má je „dokonce i nečinnost centrální banky“, jak k tomu dodal bývalý šéf ČNB Miroslav Singer před 10 lety, kdy musel ze všech sil hájit veřejností odmítané intervence proti koruně. Jeho následovníci v posledních dvou a půl letech krotili inflaci a pokoušeli se, aby veřejnost neztratila důvěru v cenovou stabilitu. Další a další data nyní mluví o tom, že drsná úroková medicína nakonec zabrala a inflace se vrací k nízkým jednociferným hodnotám.

Ovšem ČNB stále drží sazby na stejné úrovni jako v době, kdy inflace mířila k dvacítce. Tento čtvrtek sice úroky s velkou pravděpodobností poprvé sníží, ale bude to jen symbolický krok takřka zaměnitelný za nečinnost. Což má vítěze i poražené v ekonomické a také v politické sféře.

Opozice si je příležitostí, které jí restriktivní měnová politika přináší, zřejmě plně vědoma. Lze to vyčíst z úplného přerušení palby, kterou nejsilnější opoziční strana ANO na ČNB vedla. Politici vládní koalice však rizika zřejmě nevnímají.