Rusko předběhlo Německo a stalo se největší ekonomikou v Evropě. Vyrovnalo se se sankcemi, přitom zkrotilo inflaci a prudce zvyšuje vojenskou produkci. A zatím Západ stagnuje. Jde o ruskou propagandu? Nebo o tvrdá data?

Klíč je ve vhodném výběru statistik a pomíjení toho, co se do obrazu nehodí. Ruská ekonomika předstihla tu německou, pokud jejich výkon vyjádříme v paritě kupní síly. Tedy, zjednodušeně řečeno, v objemu produkce zboží a služeb. Celkové, přepočet na obyvatele už by pro Rusko nedopadl dobře. Parita kupní síly dokáže, za běžných podmínek a necinknutými statistikami , eliminovat dopad různé cenové hladiny a především kurzových výkyvů, které způsobují, že HDP vyjádřené v absolutní částce kolísá mnohem více než reálný výkon ekonomiky. Má to logiku, která je o to přesvědčivější, když jde o hospodářství přecházející na válečný režim. Je přece podstatnější, kolik projektilů, tanků či letadel válčící země vyrobí, než jak se mění ekonomický výkon vyjádřený v… čem jiném než v dolarech.

Přesně tak uvažoval i Adolf Hitler, který při jedné ze svých četných tirád vychrlil na přední německé ekonomy, že už nechce slyšet, jak na něco nejsou peníze. Podstatné pro něj bylo, jen pokud chyběl materiál, výrobní kapacity či pracovní síly.

Ruský prezident Vladimir Putin ovšem tvrdí, že proti Ukrajině nevede válku, nýbrž „jen“ speciální vojenskou operaci. A ekonomiku na plně válečný režim nepřevedl. Naopak se snaží vytvářet dojem, že i se zátěží, jakou znamenají explodující výdaje „na obranu“ i západní sankce, je její růst udržitelný. Evropský primát v HDP dle parity kupní síly má být jedním z důkazů. Jenže růst ekonomiky táhne zbrojení a civilní produkce upadá. Jak množstvím, tak kvalitou. Příkladem může být automobil Lada Granta. Jak se kdysi celkem běžný levný vůz kvůli útěku zahraničního kapitálu a sankcím změnil, ukazuje meze měření v paritě kupní síly. Kdyby prodavač vysvětloval, co všechno jeho „sankční“ verze nemá, vydalo by to na scénku z filmu Na samotě u lesa. Tedy v Togliatti. To máte:

prahové lišty z plastu, těsnění dveří ve spodní části, těsnění na vnitřní straně kapoty, osvětlení odkládací schránky i zavazadlového prostoru. Chybí i některé kliky. Jsou to drobnosti? Pak si připočtěte, že Granta přišla o elektronický stabilizační systém či airbag, tedy zásadní bezpečnostní prvky. Pasažéry nenadchne ani chybějící klimatizace. To vše Granta v době, kdy automobilka Vaz patřila pod Renault, měla a také to ruští zákazníci vyžadovali. Dnešní verze je tak nesrovnatelně horší než vůz, který přišel před dávnými 12 lety na trh. Jenže to srovnání podle parity kupní síly těžko zohlední. Situace je tak podstatně horší, než by ukazoval „pouhý“ propad výroby. A stejná degradace technické úrovně probíhá v dalších oborech.

Potvrzuje se to, co tvrdila šéfka ruské centrální banky Elvira Nabiullina už předloni. „Sankce jsou velmi silné a jejich vliv na ruskou a světovou ekonomiku by se neměl bagatelizovat,“ řekla například v Dumě a netajila se ani závěry, že to povede k nutnosti snížit technickou úroveň produkce. Vrátit se o generaci, dvě, někdy i víc.

Extrémní slabinou Ruska jsou tradičně čipy. Jeho výrobní technologie nestačí ani na to, co bylo na Západě běžné před 20 lety. A to má dopad i na vojenskou produkci. Vždyť špičková zahraniční elektronika, například francouzské termokamery, byla klíčová v modernizaci masy ruských tanků na verzi T-72B3, které pak po roce 2014 zle zatápěly zastaralým ukrajinským T-64.

I když se Rusové předzásobili, nakupují na jiných trzích, sankce je navzdory tomu bolí. A mohly by ještě víc, kdyby byl Západ důslednější a netoleroval dodávky různého zboží přes postsovětské republiky. V řadě oborů jejich obchod s Evropou mnohonásobně vzrostl, což znamená jediné: zboží míří do Ruska.

Už před válkou přitom Rusko zaostávalo v produkci nejmodernějších zbraní. Symbolem se stal revoluční tank Armata, který dobře vypadal na Rudém náměstí, ale v boji ho nikdy nikdo neviděl. A to byl představen už před skoro devíti roky. Podobné je to i s neviditelnými stíhačkami Su-57, které se vyrábí po kusech a do dosahu ukrajinské protivzdušné obrany je ruské velení zatím radši neposlalo. V hi-tech zbraních Rusové dál a dál ztrácí.

Že ale dokázali zvýšit výrobu dělostřelecké munice a dodávat na frontu velké množství tanků (ač většinou zřejmě jen repasovaných), je nesporné. To by mělo být pro Západ budíčkem. Ekonomicky na Rusko bez ohledu na jeho „evropský primát“ má.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist