Nová energetická koncepce. Čtyřikrát méně uhlí, nahradit ho mají soláry a sítě za stovky miliard

Česko má podle premiéra Petra Fialy platné strategické dokumenty týkající se energetiky. „Je to Státní energetická koncepce a Politika ochrany klimatu. Oba tyto dokumenty předkládají plány, jak dosáhneme stabilnější a bezpečnější energetiky a zajistíme, aby energie byla dostupná,“ prohlásil Fiala v úterý v Senátu.

V tom se však premiér poněkud ukvapil. Čerstvou Státní energetickou koncepci (SEK) by sice mělo ministerstvo průmyslu zveřejnit každým dnem, zatím však hotová není. Stále tak platí koncepce z roku 2015. Ta například předpokládá, že v roce 2030 bude stát emisní povolenka 26 eur a následně má jen mírně zdražovat. Tuna emisí přitom i po razantním zlevnění posledních týdnů nyní stojí kolem 65 eur.

Právě vývoj ceny povolenek je jedním z příkladů, kde se stát v energetických prognózách fatálně „sekl“, a zároveň důvodem, proč je nová koncepce tak horlivě očekávaná a proč ji šéf ČEZ Daniel Beneš označuje za vůbec „nejdůležitější dokument“.

Vysoká cena emisí totiž dělá z pálení uhlí pro výrobu elektřiny nerentabilní podnikání, a nejen ČEZ se tak připravuje, že uhelné elektrárny brzy zavře. „Uhelné zdroje se dostanou v krátké době do provozní ztráty, což může vést k ukončení jejich provozu. A to výrazně dříve, než si předsevzaly politické reprezentace,“ řekl v úterý Beneš.

Více jádra i bez nových bloků

Programové prohlášení vlády počítá s koncem uhlí v roce 2033. Kvůli nerentabilitě však mohou vysoce fosilní zdroje skončit ještě před koncem desetiletí. Na otázku, čím nahradit uhelný výpadek, má odpovědět právě nová koncepce. Celkový návrh ještě není známý, dílčí parametry se však už na veřejnosti objevily a HN je mají k dispozici.

Koncepce modeluje takzvané koridory pro primární energetické zdroje a hrubou výrobu elektřiny. Ponechme stranou koridory týkající se celkového energetického mixu, který v sobě zahrnuje třeba i spotřebu ropy, a tedy širokou oblast dopravy, a zaměřme se na samotnou výrobu elektřiny. Právě ta se pokouší načrtnout odpověď na hrozící výpadek uhelných zdrojů.

Ze stejného důvodu je pro energetickou budoucnost Česka aktuálně důležitější výhled do roku 2030 než dlouhodobá prognóza do poloviny století, kterou koncepce rovněž obsahuje. Po zmíněném roce se výhled týká především výstavby čtyř nových jaderných bloků a až desítky malých modulárních reaktorů. Aktualizovaná koncepce počítá v roce 2030 s podílem uhlí na výrobě jen ve výši 10 procent. V současnosti přitom vysoce emisní palivo stále zajišťuje 43,5 procenta tuzemské produkce. Rozdíl by podle návrhu měly nahradit hlavně obnovitelné zdroje a jádro, v menší míře pak plyn.

U štěpné reakce to bude snazší, byť pro nové reaktory se při troše štěstí koncem desetiletí teprve začnou pokládat základy. Při vzniku staré koncepce Dukovany a Temelín zajišťovaly zhruba třetinu výroby elektřiny a stát tehdy očekával, že do roku 2030 by to mohlo být 38,5 procenta. Díky zefektivnění provozu, jako je třeba přechod na takzvaný osmnáctiměsíční palivový cyklus, a investicím do navýšení výkonu však už do dosažení této mety není zas tak daleko.

Ekonomika uhelných elektráren přestane do pár let vycházet. Šanci na podporu má spíš plyn

10. 11. 2023 ▪ 15 min. čtení

Autoři energetické koncepce jsou proto optimističtí a doufají v podíl jádra na konci dekády až ve výši 45 procent. Podle šéfa komunikace jaderných zdrojů ČEZ Petra Šuleře stále existuje potenciál pro navyšování produkce, aniž by to znamenalo zprovoznění nových bloků. Jedno takové opatření by ČEZ mohl oznámit už během následujících dnů.

Soláry a vítr

Mnohem více práce však Česko čeká v rozvoji obnovitelných zdrojů. Podíl solárních panelů, bioplynových stanic či větrných turbín na hrubé výrobě elektřiny by měl dosáhnout v roce 2030 až 37 procent, aby se podařilo výpadek uhlí nahradit. Podle návrhu koncepce je to v současnosti 18 procent.

Statistiky Energetického regulačního úřadu (ERÚ) však tvrdí něco jiného. Přesná čísla za rok 2023, kdy především fotovoltaika zažila malý boom a její instalovaný výkon vzrostl téměř o třetinu, budou k dispozici až v květnu. Podle předloňských údajů ERÚ byl však podíl zelené výroby elektřiny jen 12,4 procenta.

Dostat se na 37 procent tedy znamená v podstatě ztrojnásobení produkce. Podle ředitele odboru energetiky a ochrany klimatu na ministerstvu životního prostředí Pavla Zámyslického to odpovídá zhruba 10 gigawattům výkonu fotovoltaiky plus dvěma gigawattům větru. Aktuálně disponuje Česko solárními zdroji o výkonu tří gigawattů. U větru je to hluboko pod jedním gigawattem a na rozdíl od fotovoltaiky přibývá větrníků jen pozvolna.

Má to technický i ekonomický smysl

Výstavba výrobních kapacit je však jen jednou částí, rozvoj nepravidelně vyrábějících zdrojů s sebou nese i potřebu masivní modernizace energetických sítí tak, aby nápory ustály. Podle předsedy rady ERÚ Stanislava Trávníčka si investice do přenosové soustavy ČEPS a distribučních sítí do roku 2030 vyžádají 271 miliard korun. V tom jsou zahrnuty i peníze, které přímo nesouvisí s rozvojem zelené energetiky. Na druhou stranu jde jen o investice, nikoliv o rostoucí náklady na samotný provoz infrastruktury. 

Podle Beneše vyjde pak celková proměna energetiky do roku 2050 včetně výstavby nových reaktorů až na čtyři biliony korun. „Navržený mix odpovídá možnostem soustavy ČEPS a dává technický i ekonomický smysl,“ dodává však k modelům nové koncepce Zámyslický.

A podle ředitele sekce energetiky na ministerstvu průmyslu Reného Neděly nejsou ani tak důležitá konkrétní procenta, jako spíš směr, který koncepce určuje. A to je pokles uhlí, mírný a dočasný vzestup plynu a především nárůst jádra a obnovitelných zdrojů.